Chtěli byste se ocitnout v hledáčku Lydie? Objevit britskou spisovatelku Ellisovou stojí za to
Poprvé česky vyšla próza britské spisovatelky Alice Thomas Ellisové. Konkrétně román Smích bez příčiny – a to pětatřicet let od vydání originálu. Proč až teď? Prostě nejspíš proto, že nakladatel seznal, že jde o výborné dílo, i když ví, že jeho tržní potenciál je minimální.
Smích bez příčiny původně vyšel v roce 1985, časově stojí zhruba na konci první fáze autorčiny románové tvorby, kterou roku 1977 otevřel debut The Sin Eater a o dvaadvacet let později završil titul Hotel Lucifer. Smích bez příčiny začíná tak, že do vesnice ve Walesu přijíždí z Londýna dvojice žen. Lydia je úspěšná žurnalistka, která se nedávno rozešla s přítelem, a k pobytu na své chatě tak pozvala – „podnapilým přehmatem při typicky fatálním firemním večírku“ – Betty. Ženy k sobě nějaké hlubší přátelství neváže, navíc je každá jiná – Lydia je atraktivní, Betty nikoliv; Lydia je vtipná, břitká, místy cynická, Betty takřka suchopárná.
Zpočátku to v jejich soužití poněkud skřípe, brzy si však na sebe zvyknou a společně čelí dění ve vesnici a v jejím okolí, do něhož se zapojují – či jsou zapojeny – čím dál více. Setkávají se především s doktorem Wynem a s rodinou paní Elizabeth a jejího manžela Hywela. Ten mlsně kouká po Lydii – nebo si to Lydia alespoň myslí –, Betty si pro změnu dělá zálusk na Hywelova bratra Beuna, jenž studuje na kněze. Důležitou roli sehrává i Hywelova zaostalá sestra Angharad, která se toulává po okolních kopcích (její promluvy v první osobě a vysázené kurzívou čas od času protnou vyprávění v er-formě).
Alice Thomas Ellisová (1932–2005), vlastním jménem Anna Margaret Haycraftová. Novinářka, prozaička, malířka, spisovatelka kuchařských knih, redaktorka beletrie, matka sedmi dětí. V 80. a 90. letech byla považována za jednu z nejlepších britských romanopiskyň. Značné kontroverze budila svými polemikami na poli katolicismu – bránila totiž předkoncilní církev a vysloužila nálepku reakcionářky, zdroj: Catholic Herald
Próza zaujme svižnými, vtipnými dialogy a originálními průpovídkami – v nakladatelské anotaci čteme o nejlepší tradici britské konverzační komedie –, přítomny však jsou i temnější tóny, založené na manipulacích uvnitř hustého přediva vztahů. Zatímco například Lydiin ukončený vztah s Finnem a s ním spojené ústrky je podán spíše odlehčeně, poměry mezi usedlíky autorka kreslí tíživěji. Pod povrchem pikniků a večeří sledujeme, jaké podoby může nabýt nevěra, žárlivost, touha přimět druhého, aby skákal, jak pískáte, a podobně. Alice Thomas Ellisová (1932–2005) skvěle zvládá práci s jemným napětím – čtenář čeká, že se užuž stane něco klíčového, co všechny ty odvíjející se situace rozetne, avšak ono to ne a ne přijít. Díky tomu i díky oněm bravurním dialogům prochází čtenář textem hladce a zlověstnější tóny si možná dosadí do vyprávění až zpětně. Vyplatí se to. Opakovaná četba má právě tento účinek.
Hej, Stane!
Lydia je typem hrdinky, s níž se čtenář asi jen tak neztotožní, která je v mnoha ohledech nepříjemná až nesympatická („Prohřešky proti zdvořilosti Lydii zlepšovaly náladu.“), která se však vryje do paměti, a nakonec spíše s pozitivním znaménkem. Její břitkosti neunikne nic, od bývalého přítele Finna („doufala, že Finna kousne něco středně jedovatého“) až třeba po Satana, jemuž Lydia říká Stan: „‚Vrtá mi hlavou, co by dělal, kdybych přistoupila k okraji nedozírných hlubin, naklonila se dovnitř a zakřičela: »Hej, ty tam, Stane!«‘“
Ellisová obnažuje uvažování Lydie i v hnutích mysli, které si člověk obvykle nechává pro sebe. Poznáváme diskrepance mezi tím, co Lydia říká, a co si myslí. Je to přesvědčivá postava, stejně jako je přesvědčivý smích, který umocňuje hutnou atmosféru románu a jejž Lydia opakovaně slýchá, aniž by znala jeho smysl a původce. Je jím snad postižená Angharad? Nebo Stan? S několika nezodpovězenými otázkami opustí knihu i čtenář.
I když by to možná bylo pomyslné nakladatelské harakiri, překlady dalších autorčiných knih bych osobně uvítal více než vřele.
Obálka Smíchu bez příčiny, repro: Opus
Alice Thomas Ellisová: Smích bez příčiny. Přeložil Martin Pokorný. Opus – Kristina Mědílková, Martínkovice 2020, náklad 400 výtisků, 136 stran, doporučená cena 268 korun.
