Další politický koktejl Davida Zábranského, tentokrát se slovenskou příchutí

Těžko na současné české scéně hledat spisovatele, který by vzbuzoval tak vyhrocené a protikladné reakce jako David Zábranský (pomineme-li „sezónní kauzu“ kolem Jana Nováka a jeho Kundery). Jedni v souvislosti s tvorbou tohoto autora nešetří chválou, druzí neskrývají takřka zhnusení. Ani množství silně pochybovačných reakcí nestálo v cestě tomu, aby jeho loňská kniha, román Logoz, byla nominována na Magnesii Literu.

David Zábranský (*1977) se nezdráhá vyjadřovat k aktuálním společensko-politickým kauzám. Zatímco Logoz místy působil, jako by autor po vzoru pejska a kočičky naházel rozličná společensko-politická témata do jedné nádoby a čekal, co z toho vyleze, inspirací k jeho nynějšímu románu Republika byla jedna konkrétní událost: vražda slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Román je tak i díky tomu o poznání sevřenější, což je dobrá zpráva. Jakmile se totiž Zábranský takříkajíc utrhne ze řetězu, čtenář se musí místy měnit v masochistu, aby v četbě vytrval. Oproti některým předchozím autorovým textům tak nelze Republice upřít čtivost; jednotlivá vlákna vyprávění jsou chytlavá a nerozbíhají se zběsile do všemožných směrů.

David Zábranský během předloňské diskuze v Českém centru v Bruselu, foto: České centrum Brusel – Yannick Sas

Byť inspirovaná reálnou kauzou, Republika má daleko k čemukoliv, co by se podobalo reportážní literatuře. Zábranský sice vychází z určitých známých informací, ale leccos mění: přejmenovává některé postavy, upravuje reálie a pracuje (poněkud těžkopádně) s náznaky. Tak třeba v románu čteme o republice, stejně tak o sousedním státě, jehož hlavní město je „stověžaté“ a působí v něm prozápadní týdeník Respekt, ale konkrétní geografické údaje si vypravěč nechává pro sebe. A člověk si položí otázku, proč. Snad spisovatel chce, aby jeho knihy měly univerzálnější platnost, snad doufá v překlady a věří, že v jiných zemích budou jeho romány čteny jako zpráva o střední Evropě jako takové.

Hranice faktografického „mlžení“ je u Zábranského pohyblivá. Zatímco v Logozu jsme četli o „Obřím populistovi“, který se stal prezidentem v USA, v Republice se „natvrdo“ píše o Trumpovi. A nejen o něm, jedna z postav nového Zábranského románu je fascinována Gretou Thunbergovou. Spisovatel znovu rozehrává hru s vysokými kartami, některé zmínky o nejsledovanějších osobnostech současného dění se však zdají být protlačeny do románu na sílu, snad aby zvýšily atraktivnost prózy.

Nutno podotknout, že o atraktivnost témat nebyla u Zábranského nikdy nouze; problematické bylo zpracování, což platí i pro Republiku. Nelze si například neklást otázku poznávací hodnoty textu, který z reality a fikce Zábranský namixoval. Jednou z ústředních postav románu je premiér (Slovenska), který sice má velice blízko k reálnému Robertu Ficovi, zároveň se však jmenuje Andrej (Gessay) a jedním z jeho oblíbených hesel je babišovské „makáme“. Obdobně u některých dalších figur můžeme „dohledat“ reálné protějšky, ovšem pro potřeby vyprávění různě vychýlené. To by se dalo pochopit, pokud by postavy byly psychologicky přesvědčivé a začaly by v rozehrané narativní hře fungovat jako autonomní jedinci. Jenomže figury v Republice jsou pouhé poloreálné hybridy, na něž se čtenář obtížně napojí – spíš jej bude rozptylovat neustále dotírající otázka, co se zakládá na realitě, co ne a proč autora stále znovu jímá tato potřeba.

V centru vyprávění se tedy nachází vražda Jána Kuciaka, respektive v románu má mladý novinář jméno Matúš Petrík. Kolem případu se točí množství dalších postav. Narazíme na zmíněného premiéra Andreje Gessaye, jeho manželku Světlanu a jejich syna Leoše, vyprávění zachycuje i Andrejova otce Mira, hulváta, který se raduje z problémů, do nichž je premiér namočen. Nepominutelné je pro Republiku prostředí médií, takže nahlížíme do chodu slovenského Denníku N (který má však v knize českou podobu s jedním n – Deník N) a pod ruce šéfredaktorovi Michalu Gebauerovi. Postavy románu se pohybují po přímkách, přičemž každá je vybavena několika jednoznačnými rysy, má stanoven jakýsi cíl, za nímž jde – a nevidí napravo nalevo. Tyto cíle jsou nízké, často tedy směšné, či alespoň zesměšňované. A vzhledem k inspiraci reálným děním také dost předvídatelné.

Obálka Zábranského Republiky, repro: Větrné mlýny

Republika, toť plahočení a pinožení jednorozměrných chudáčků. Vrhají se z jedné atraktivní akce do druhé, jenže po otočení poslední stránky Republiky si stěží znovu vzpomeneme, o co tady vlastně šlo.

David Zábranský: Republika. Větrné mlýny, Brno 2020, 252 stran, doporučená cena 369 korun.