Citroën se nerozpadl, drží! A „nezodpovědní“ bratranci mohou pokračovat v roadtripu

V roce 1986 Nicolas de Crécy (* 1966) se spolu s bratrancem rozhodl dojet v rozhrkaném citroënu z Francie do Turecka. V úmorném vedru, se zásobou literatury a s nejasnými vyhlídkami dvojice vyrazila na roadtrip, který výtvarník o více než tři dekády později využil při tvorbě komiksové série Visa Transit. Její první díl u nás vyšel v roce 2020. A nedávno se čeští čtenáři dočkali pokračování.

V úvodu Visa transitu II narážíme na bratrance v Bulharsku. Cílová destinace, Turecko, je takřka na dohled. Při překračování bulharsko-turecké hranice sice dvojice cestuje zažije svoje, ale pouť pokračuje a oni mohou prozkoumat krásy a ruch Istanbulu. Tedy především ten ruch. V Istanbulu se jich ujme mladík s vynikající francouzštinou a dělá jim průvodce, před frontou turistů mířících do Modré mešity však dvojice zařadí zpátečku a město opustí. Než být davovým turistou, to si raději zážitek odepřou. A později toho možná budou litovat…

Tak jako v předchozím díle, i v tomto Nicolas de Crécy prozkoumává různé roviny paměti – z roku 1986 se přenese blíž současnosti, jedna scéna jej motivuje k tomu, aby popsal, jak bude zanedlouho zápasit s plešatěním, události glosuje z časového odstupu, díky čemuž vyvolává nostalgii, neboť zachycuje něco, co už není a nebude.

Kreslířova paměť funguje obousměrně, takže nezanedbatelnou část komiksu zabírá jeho vzpomínka na turné v Bělorusku, kam vyrazil roku 1996 už jako etablovaný umělec (s o poznání prořídlejším vlasovým porostem). Na rozdíl od ostatních si s sebou do země, nad níž se v tu dobu nadále vznášejí rizika spojené s výbuchem Černobylu, nepřivezl jodové kapsle, což potvrzuje jeho poznámku, že si o destinacích svých cest dopředu nic nezjišťuje.

Podobně významnou roli jako paměť hraje v knize imaginace, takřka esejistické exkurzy na pole umění i odkazy na literární díla. Z prvního svazku si cestu do druhého na své motorce a s červenou helmou našel – v roce 1986 přitom již dva roky mrtvý – básník Henri Michaux, jenž totiž tvoří integrální, i když nadreálnou součást příběhu; tento kultovní umělec glosuje vypravěčovy tvůrčí výkony či peripetie, jimiž s bratrancem procházejí. V druhém díle série Visa Transit však narazíme třeba i na jednu z povídek Franze Kafky, konkrétně na Starost hlavy rodiny, v níž vystupuje slavný bezvýznamný Odradek.

Odradka si de Crécy spojí se vzpomínkou na dobu, kdy byli s bratrancem malými chlapci; u jezera, kde trávili léto, provokovali okolí nesmyslným výtvorem jménem chrot. Půvabná epizoda podtrhává svébytnost obou protagonistů, která se projevuje i v jejich způsobu cestování – bratranci sice neustále mají po ruce cigarety, zato třeba ráno uprostřed ničeho zjistí, že jim došlo jídlo. Přespávají, kde se dá, a jen čekají, kdy jejich rozpadajícímu se Citroënu Visa dojde dech.

De Crécyho roztřesená linka a teplé tlumené barvy se výborně hodí k nostalgické atmosféře tohoto svazku, který čtenáře prvního dílu nijak nepřekvapí. To však ani není třeba. Ve Francii už mají k dispozici třetí díl a čeští čtenáři se mohou těšit. Druhý svazek Visa transitu, za jehož překlad byl Richard Podaný nominován na tuzemskou komiksovou cenu Muriel, totiž dokazuje, že cesta se dvěma bratranci skýtá i napodruhé podmanivý zážitek.

Obálka druhého svazku komiksu Visa transit, repro: Meander