ČT art uvádí: Jiří Bulis – host na Zemi se Sluncem na peřinách
Ačkoli si letos nepřipomínáme žádné jeho kulaté ani půlkulaté výročí, kolem skladatele a originálního písničkáře Jiřího Bulise se dějí zajímavé věci. Ostatně, osobnosti jeho významu si můžeme připomínat kdykoli. A v sobotu 2. listopadu tak učiní ČT art, a to hned dvěma pořady.
Nebýt osudné autohavárie 12. května 1993, při níž tragicky zahynul, mohl nás svojí hudbou těšit, ale v nejlepším slova smyslu i drásat dodnes – letos v říjnu by mu bylo osmasedmdesát let. Bohužel, se ztrátou Jiřího Bulise přišla česká kulturní obec vlastně přinejmenším o dvě významné osobnosti. Jednak o skladatele scénické hudby pro divadla i filmy, jednak o autora a interpreta písní, které bychom asi nejpřesněji mohli přiřadit k šansonu. Právě ty nyní vyšly na albu Slunce na peřinách, vůbec prvním vinylovém LP s Bulisovým jménem na obalu.
Pohled na část alba Slunce na peřinách, které je vůbec prvním vinylovým LP se jménem Jiřího Bulise. Foto: archiv Lucie Dlabolové Limity zpěvu?
Písně na album vybírala Bulisova dcera Lucie Dlabolová společně s frontmanem kapely Květy Martinem E. Kyšperským a Bulisovým přítelem, režisérem a dramatikem, také příležitostným hercem Břetislavem Rychlíkem. „Chtěla jsem, aby se na desce objevily nejzásadnější tátovy písně a aby výběr obsáhl celou škálu nálad, které dokázal do svých písní vetknout. Na těch jsme se vlastně všichni tři s Martinem i Břeťou shodli docela jasně. Složitější bylo se rozhodnout, které skladby tam nezařadit, protože jsme byli ohraničeni čtyřiceti minutami, typickými pro formát LP desky,“ říká Dlabolová.
Bulisovy písně, v nichž se zpravidla sám doprovázel na klavír, mají unikátní rukopis, melancholickou atmosféru, potemnělý romantismus a na posluchače působí velmi silně. Nebýt to takové klišé, dalo by se říci, že se v nich odráží cosi na způsob „široké ruské duše“, kterou kdesi v sobě Jiří Bulis měl (sám zhudebňoval mimo jiné verše ruského básníka Sergeje Jesenina). Bůh ví, kde k ní přišel. „Jirka měl řecké kořeny, což vysvětluje mnohé z jeho povahy,“ říká oproti tomuto dojmu Břetislav Rychlík.
Rovněž coby zpěvák byl Jiří Bulis neobyčejně vemlouvavý, jakkoli sám o kvalitě svého hlasu pochyboval. „Zpěvákem se stát nehodlám, hodlám zůstati zpěvákem čistě soukromým, který zpívá při určitých příležitostech, spíš soukromých,” řekl při jedné příležitosti. „Byl si dost vědom limitů svého pěveckého projevu, které v době líbivých hlasů československé popmusic pro něj byly překážkou. Jeho písně byly zároveň tak osobní, že jen těžko a zřídka našel interpreta, kterému by některou z nich svěřil,” vzpomíná si jeho dcera.
V roce 2015, dvaadvacet let po autorově smrti, si jeho písně přece jen zajímavé interprety a interpretky našly. V produkci Martina E. Kyšperského a Lucie Dlabolové vzniklo album Hommage à Jiří Bulis, na němž se interpretačně podíleli – vesměs při naprostém pochopení Bulisovy tvorby – natolik rozdílné osobnosti tuzemské alternativní scény, jakými jsou zpěvačky Mucha a Bára Zmeková či uskupení DVA, OTK nebo Zrní.
Miniportrét Jiřího Bulise z roku 1992, iVysílání ČT Vzpomínky nehasnoucí
Jiří Bulis je především spjat – ač rodák ze severočeského Chomutova – s brněnskými divadly. Jednak s (původně prostějovským) HaDivadlem, jednak s Divadlem na provázku (dnešní Husa na provázku). Složil hudbu ke slavným inscenacím Bolka Polívky, například Am a Ea, Pezza versus Čorba, Poslední leč nebo Šašek a královna. Psal i pro pražský Činoherní klub nebo královéhradecký Drak. Bulisova hudební tvorba pro film zahrnuje vesměs kvalitní snímky Věry Chytilové, Juraje Jakubiska, Miloslava Luthera nebo Fera Feniče.
Bulisovy kompozice ovšem na divadelních prknech žily a žijí i po jeho smrti. Už v roce 1998 připravilo HaDivadlo Arnoštem Goldflamem režírovanou inscenaci Proklatec aneb Soireé s písněmi J. Bulise ve zmizelé kavárně Kolbaba, z něhož vzešel CD záznam Hosté na Zemi. Pražské Divadlo v Dlouhé od ledna 2005 do června 2012 uvádělo Janem Bornou režírovaný Kabaret Prévert-Bulis, jehož zvuková stopa je k dispozici na albu Kdo neví, co s láskou.
Zatím poslední divadelní poctou tomuto tvůrci byl vloni 23. září večer nazvaný Nekonečný valčík Jiřího Bulise s podtitulem Citovky a řachandy. Uskutečnil se v HaDivadle za účasti plejády hostů. Jeho záznam uvede ČT art 2. listopadu od 21:30 hodin, bezprostředně po premiéře dokumentu Břetislava Rychlíka Místenka k oknu Jiřího Bulise. Tento snímek je vůbec prvním uceleným dokumentem, který o tomto jedinečném tvůrci vznikl.
