Dekkadancers a rozpačitá návštěva z vesmíru

Dekáči, jak se jim v tuzemském tanečním světě běžně říká, jsou tanečníci z baletního souboru Národního divadla Praha, kteří své tvůrčí přetlaky transformují do vlastní tvorby právě pod touto značkou. Nejvýraznějšími představiteli druhé generace, tedy aktuálního směřování uskupení, jsou Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát a Marek Svobodník. Tvorba tohoto tělesa má od počátku svá specifika, tím nejtypičtějším je humor servírovaný jakkoliv, kdykoliv a kdekoliv. A proto není překvapením, že dvě ze tří choreografií večera se inspirují příběhy ufologů posedlých mimozemskými civilizacemi.

První dílo Marka Svobodníka nese příznačný název Hangar 18, tedy podle místa, kde americká vláda údajně schraňuje všechny důkazy o vetřelcích z vesmíru. V titulní roli exceluje Kristýna Němečková, nyní sólistka baletu ND, jejíž pohybové vyjádření nepřestane diváka vzrušovat až do konce večera. Pozornost přitahuje zejména její plastické, hadí tělo, jež skvěle padne do vytyčené role. Zde tančí hlavní vetřelkyni, která vláká svůj lidský protějšek (Tomáš Kopecký) do svého mimozemského světa. V tom už se objevuje jako holohlavá dáma v zelených šatech, která si s člověkem pohrává, jak se jí zlíbí. Tři její pomocníci, muži v černých kvádrech s tácy a zelenými jablky, jí v tom napomáhají, jak jen můžou, ale občas i oni sami se dostanou do vleku panovnice. Hangar 18 ovšem lavíruje na hraně. Jak a proč? Totiž tak, že jen málokdy se choreografovi podaří na území, v němž se potkávají vtip a rozpačité, až trapné chvilky, pobývat na té správně straně.

Takhle to vznikalo – pohled na přípravu představení Návštěvníci souboru Dekkadancers, foto: archiv Jatka 78 / Dekkadancers

Program pokračuje kusem Ghost Story v choreografii Tomáše Rychetského a Denisy Musilové. Ačkoliv to název na první dojem nenaznačuje, běží o milostný duet v provedení Štěpána Pechara a Kristiny Kornové. Onen titulní duch se objeví až po pomyslné Pecharově smrti coby jeho přízrak. Muž a žena na jevišti jsou vždy příslibem roztančených partů, což platí i pro tento dobře sehraný pár. Duety se zdají na první pohled krásné a jímavé, detailnější, analytičtější pozorování však vyjeví vágnost a kýčovitost. Autoři nepracují s jemnějšími odstíny pocitů či nálad, ale mnohdy se spokojí jen s hrubými obrysy. I proto je pohybový materiál, jeho energie a kvalita, téměř totožný po celou dobu – úsečný, krátký, neplynoucí, usazený na místě i při snaze jít do prostoru.

Že jsou choreografické postupy v Ghost Story často banální, prvoplánově efektní, to širšímu publiku nevadí – naopak. Pomalá diagonální chůze ženy a ducha proti sobě toho může být příkladem; během ní se několikrát zhasne a při rozsvícení se scénografie (Pavel Knolle) nachází na jiném místě, jako by to dělal sám přízrak. A nechybí doslovný happy end: Pechar sice umírá, ale na závěr si spolu se svou partnerkou ještě několikrát zatančí. Originalita zde vzala za své.

Večer uzavírá choreografický skeč Síkrit z dílny Viktora Konvalinky a Štěpána Benyovszkého, který se opírá o mimozemský námět a pomyslně uzavírá dramaturgický kruh. Ocitáme se v Area 51, tedy v dalším legendárním místě americké armády, které je podle ufologů opředeno všemožnými příběhy o mimozemském životě. Oficiální informace nicméně mluví o výcvikové a testovací letecké základně. Příběh Síkrit je prostý – partička pěšáků objeví podivné zařízení, pomocí něhož se na Zemi teleportují návštěvníci z neznámé, daleké planety. S těmi pak různě vtipkují, dokonce i flirtují a nakonec i všichni zatančí Thriller Michaela Jacksona. Silnou stránkou je zejména práce s dynamikou akcí a s typickým dekka humorem. Tady si zkrátka tvůrci sympaticky na nic nehrají.

Soubor většinou vytváří jednu premiéru ročně. Minulý rok se předvedl s Poslední večeří, v níž se autorům nové generace, alespoň podle mého názoru, podařilo vyjít ze stínu té staré. Návštěvníci v mých očích tento počin nepřekonali. Škoda.

Dekkadancers – Návštěvníci

Hangar 18

Námět a choreografie: Marek Svobodník, hudba: hudební koláž, Claude Debussy, scénografie: Marek Svobodník, kostýmy: Pavel Knolle, light design: Karlos Šimek. Tančí: Kristýna Němečková, Tomáš Kopecký, Mathias Deneux, Matěj Šust, Alexandr Sadirov, Jakub Rašek, Morgane Lanoue a Tereza Kučerová.

Ghost story

Choreografie: Tom Rychetský, Denisa Musilová, asistent choreografie: Ondřej Vinklát, hudba: Daniel Hart, kostýmy a scéna: Pavel Knolle, světelný design: Karlos Šimek. Tančí: Kristina Kornová, Štěpán Pechar.

Síkrit

Scénář: Štěpán Benyovszký a Viktor Konvalinka, choreografie: Viktor Konvalinka, hudba: hudební koláž, Claude Debussy, scénografie: Viktor Konvalinka a Pavel Knolle, kostýmy: Pavel Knolle, light design: Karlos Šimek. Tančí: Kristýna Němečková, Klára Jelínková, Morgane Lanoue, Alex Sadirov, Tomáš Kopecký, Matěj Šust, Mathias Deneux, Jakub Rašek, Ondřej Vinklát.

Premiéra: 16. 9. 2018 v Jatkách 78, Praha. Nejbližší představení: 18. a 25. 11. 2018.