Dickens, Lovecraft, gamepad. Když se chcete ponořit nejen do obrazů a akce, ale i do slov

poster
Vypravte se do britské metropole! Screenshot ze hry Fallen London, repro: www.fallenlondon.com

Nekonečnou temnotu osvětlují jen zlověstně se houpající světla vzdálených bójek, hudební doprovod obstarává občasné šplouchnutí kapky o mořskou hladinu, vrznutí vraku v dálce nebo zahoukání lodního netopýra. Zásoby se tenčí a noční můry rozřezávají spánek na tisíc kousků. Lodní deník je popsaný podivnými runami – naškrábali jste je vy, nebo někdo (něco?) vaší rukou? Pozornost boha soli nejde jen tak odmítnout. „Londýn! Lucerny jejího veličenstva!“ křičí váš první důstojník ohnutý o příď. Na narezlé palubě se odráží majestátní stožáry nekonečných Wolfstackých doků – jste zachráněni. Ještě den a nezbývalo by než zemřít hlady, nebo zvolit jídelníček, o němž se v pamětech nepíše.

 Nějak takhle vypadá jedna z cest, které podnikáte na rozlehlém moři Sunless Sea. V unikátním mixu lovecraftovského mysteriózna, dickensovské popisnosti a ironického humoru patří hororová hra na objevitele k vrcholným dílům studia Failbetter Games. Londýn zmizel ze zemského povrchu – ukradli ho netopýři. Novým panstvím královny Viktorie se stal Neath, obrovská jeskyně, jejíž dno je pokryto oceánem zvaným The Unterzee, jemuž se v herním žargonu říká Zee. Alternativní minulost, která nezapře, že Failbetter Games mají svoje kanceláře na břehu skutečné Temže. Drobné společnosti se za devět let fungování podařilo vybudovat vlastní svět, který propracovaností a smyslem pro detail asi nemá obdoby.

I když má na sobě stále tmavé brýle, jste si jistí, že právě zavřela oči. „Musíš pokořit mapu,“ řekne jemně. „Překročit práh domu každé ze Sil. A přinést pravdu planoucí stejným ohněm jako runy Jména.“

FLScreenshot ze hry Fallen London, repro: Ondřej Trhoň

Klíčem k dílu firmy Failbetter Games je především online interaktivní fikce Fallen London. Zakladatel studia Alexis Kennedy nejprve naprogramoval twitterovou aplikaci, skrze niž mohli lidé sázet virtuální peníze na to, jaká slova se v tweetech ostatních objeví. Z drobného projektu Kennedy časem vykouzlil plnohodnotný fantasy svět: webové dobrodružství odehrávající se v alternativním vesmíru, s vlastními božstvy, silně inspirované britskou historií a ostrovní literární tradicí. Ještě pod názvem Echo Bazaar přizval kamaráda, výtvarníka Paula Arendta, a v roce 2009 spatřil Fallen London světlo podzemního světa.

Hráč se v něm probouzí v žaláři podzemního Londýna. Musí se z něj dostat a najít si místo ve společnosti, v níž se potkávají ďáblové, novodobá aristokracie, pouliční zločinci, tajemné kulty, ale taky gambleři, básníci a dobrodruhové. V duchu jednoduchého RPG hráč zlepšuje své statistiky (Přesvědčivost, Nebezpečí, Tajuplnost, Pozornost), případně sbírá nové předměty. Ale o statistiky tu vlastně nejde. Fallen London je – stejně jako všechny hry Failbetter Games – o slovech a textech. I když obsahuje spoustu drobných ilustrací, to hlavní se odehrává ve slovních útržcích, na něž hráč během hraní naráží. Skládá se mu přitom obraz města, které má spoustu vrstev, zákoutí a uliček – a tvůrci si dávají pozor na to, aby hráč nikdy nezapomněl, v jak velké metropoli se právě pohybuje. Tak trochu v duchu cest německého modernistického filozofa Waltera Benjamina po Paříži je Fallen London interaktivním flanérstvím po fantastickém Londýně.

 Před vámi se tyčí kostěná věž Scrimshanderu, města rozpomínání. Slonovinové stavby vyčnívají z valů, drží je opěrné kly. Zatímco po nich přejíždí vaše přední světlo, začnete rozeznávat nápisy. Jména, obrazy, tucty ztracených jazyků. Největší nesou varování: Všichni jsou vítáni, ale nikdo nemůže odejít, aniž by tu ze sebe něco navždy zanechal.

Failbetter Games – a Fallen London obzvlášť – nemají hluboce zapálené hráče pro nic za nic. Podmanivý svět vyžaduje trpělivost, třeba proto, abyste si zvykli na literární styl, jímž čtveřice hlavních spisovatelů (a desítky dalších) dění v podzemní jeskyni popisují. Je to kombinace podmanivého hororu, který temno ukazuje jen v náznacích, skoro básnických obrazů a slovníku, který si ve velkém půjčuje z archaické nebo vznešené angličtiny. Výsledek tu přitom zřídkakdy působí kýčovitě – ostatní studia by se od Failbetter Games, od jeho schopnosti držet tón příběhu přesně na hraně mezi odlehčeným humorem a smrtelnou důležitostí, mohla učit. Ať už jde o Mahagonovou síň, tygří Labyrint, Dům zvonů nebo o Závojovou zahradu, svět Fallen London je plný nepřeložitelných dvojsmyslů, fonetických her a metafor, které se propisují i do zbytku univerza Failbetter Games.

Šedooká žena usrkne čaje. „Nepokoušejte se odhadnout velikost nebo vzdálenost. Piranesi je nezmapovaná a nezmapovatelná. Známe cestu jen do několika míst.“ „Ukážu vám zahradu soch,“ řekne vousatý kaplan s dobrotivým výrazem. „Trestancům tam pomáhám dojít vykoupení.“

 „Já znám kobky.“ Pod stínem kapuce třetího kaplana rozeznáte pulzující změť neklidného masa. Víc neřekne.

 Poslední kaplan má kulaté brýle, ale chybí mu oči. Jeho škleb jako by hrozil vypadnout z tváře. „Pojďte se mnou, pojďte se mnou! Ach, prosím, hrozně se nudím.“

Sunless SeaScreenshot ze Sunless Sea, první „velké“ a úspěšné hře studia Failbetter Games. Hráči a hráčky se v ní vydávají jako kapitáni na širé moře, repro: Ondřej Trhoň

Asi nikde jinde se to neukazuje lépe než v Sunless Sea, po textovém Fallen London první „velké“ a úspěšné hře studia. Hráči a hráčky se v ní vydávají jako kapitáni na širé moře. Kromě své osobní ambice (napsat báseň nebo získat nesmrtelnost) je potřeba dávat pozor nejen na stav paliva a zásoby jídla, nýbrž také na ukazatel děsu. Nekonečný oceán The Unterzee neodpouští – když nebudete opatrní, můžete zešílet, podlehnout nočním můrám, sklouznout ke kanibalismu nebo ztratit duši v náručí jednoho z podzemních bohů. Žánrově vzato je Sunless Sea takzvaná roguelike – tedy záměrně obtížná hra, v níž se chyby nepromíjí. Máte pouze jeden život, a když zemřete, můžete maximálně odkázat trochu majetku dalšímu kapitánovi nebo kapitánce (Sunless Sea vás do výběru genderu netlačí). Právě to však vytváří neustálý pocit napětí a strachu z neznáma, který se přitom míchá s objevitelskou vášní. Ta zůstává i po několikátém pokusu o dobytí přístavu Carnelian, kde se dá údajně sehnat vzácný červený med, anebo po návštěvě města Kapalka, do něhož jde vstoupit pouze s maskou, která určuje váš charakter.

Míst na objevování je zde spousta. Ať už je to ostrov sužovaný občanskou válkou mezi morčaty a krysami, či podmořský přístav Aigul, během jehož prozkoumávání se do kůže pomalu zavrtávají drobné kamenné jehly… Díky nepředvídatelnosti minimálně několik prvních desítek hodin nevíte, co na své cestě objevíte. Smrt přitom hrozí s každým zachvěním hladiny nebo s cinknutím oznamujícím další zápis do lodního deníku – návraty do bezpečí Londýna jsou tak často poznamenány tenčícími se zásobami nebo proděravělým trupem.

 Vznešené, hřbitovní srdce Nejvíc klidného mauzolea. Postavili ho nad chladnoucími jazyky zavražděného slunce Albionu; Mauzoleum hostí ty nejskvělejší z londýnských umrlců.

Sunless SkiesScreenshot ze Sunless Skies, která je pokračováním Sunless Sea. V Sunless Skies se britská královna rozhodla dobýt oblohu, repro: Ondřej Trhoň

Sunless Sea ani jeho pokračování Sunless Skies, v němž se britská královna rozhodla dobýt oblohu, nezapře své kořeny v interaktivní fikci. I když obě hry obsahují povedené ilustrace a grafici studia si pohráli s vykreslením nekonečného moře a jednotlivých oblastí bezeslunných oblak, to nejdůležitější se nadále odehrává při čtení. Každé přistání tak otevírá specifickou sadu příběhů, která v nejlepší tradici interaktivní fikce kombinuje literární i herní postupy. V Sunless Skies narazíte na cirkus, do něhož lze vstoupit pouze se zapůjčeným oblečením. Jak cirkus prozkoumáváte a zjišťujete, že za oponou se dějí podivné věci, hedvábná látka se s každou příběhovou odbočkou trhá – a když to přeženete, budete mít problémy.

Poetické názvy dovedností, frakcí, míst i úkolů zde jdou ruku v ruce s lovecraftovskou estetikou. Podle kulturního teoretika Marka Fishera je typickým znakem lovecraftových děl „něco navíc, co by tu být nemělo“ – v tvorbě Failbetter Games to je opar nadreálna a tajemna, který pokrývá každé herní tlačítko. Jako kniha by světy Fallen London, Sunless Sea a Sunless Skies fungovat nemohly. Interaktivita je od pocitu z tohoto světa neoddělitelná, už kvůli prostorům moře/města/oblohy, na nichž hráči svá dobrodružství podnikají. Přesto je správné v rámci herního média, které má obecně standardy vyprávění položeny stále o dost níž než vyprávění v literatuře nebo v seriálech, poctivé literární práci zatleskat.

Carrilion. Poklidnou, karmínem prodchnutou instituci založili Londýnští ďáblové, kteří se odevzdali studiu technik pro zlepšení duše. Botheridgeův průvodce „Prohlídka nebes“ ji popisuje jako „něco mezi lázněmi, ozdravovnou a očistcem“. Píše se v něm o osvěžujícím vánku.

 Někteří členové Failbetter Games spolupracovali na velkých titulech (třeba na sérii Dragon Age), nicméně studio se nyní soustředí především na „poporodní“ péči o Sunless Skies. Až do konce úspěšné kickstarterové kampaně (Failbetter Games přes crowdfundingový portál vybírali peníze už na předchozí hru) to přitom vypadalo, že jedna ze spisovatelsky nejzajímavějších herních společností je i velmi příjemným místem pro práci. Pověst Failbetter Games však poněkud pošramotilo nečekané a špatně komunikované propouštění v důsledku malých prodejních čísel předběžné verze Sunless Skies. I tak je nepočetný tým Failbetter Games v herním světě jistým úkazem. Zatímco z jiných stájí jsou slyšet zprávy o děsivě dlouhých pracovních dnech, o neproplacených volnech či o smlouvách na dobu určitou, Failbetter Games ukázali, že dělat relativně ambiciózní hry pro poměrně úzkou skupinu lidí jde i bez krvavého upsání duše na oltář nezávislého vývoje.

Alexis Alexis Kennedy, který nasměroval studio Failbetter Games, zdroj: YouTube

Vyplujeme na východ a ostrovy necháme za sebou. Zee začnou sužovat vyšší a vyšší vlny. Falešné hvězdy vyblednou, pokud se strop Neathu stane neviditelným. Nové vůně rozvibrují vzduch: trochu koření a trochu závan borovic.

Parník společnosti Failbetter Games pluje po otřesech, zdá se, úspěšně dál. Hra Sunless Sea je konečně dostupná na iPadu a Sunless Skies dostává pravidelné updaty s novými postavami a příběhy. Alexis Kennedy v roce 2016 z Failbetter Games odešel a pod svou značkou vydal The Cultist Simulator, oceňovanou narativní hru o zakládání vlastního démonického kultu. A Fallen London se po letech tak trochu udržovací práce proměňuje. Tvorba malého britského studia zůstává přístavem pro ty, kteří hledají osobité, imaginativní a přitom trošku hororové herní spisovatelství. Snad budou mít na svou další plavbu dost zásob.

Nejprve oceán dostane barvu, jakou má noc za sklem, potom zahlédneme světlo v hlubinách. Odstín vody se změní: deštěm zkropená břidlice, nejtemnější nefrit, potom hluboká, bohatá zeleň, jakou mají čerstvé smaragdy nebo vzpomínky na zákruty řek.

Související