Diskuze: Proč je Jan Žižka lepší mainstream než všechny ženy a muži v běhu. A kdy nad ním historik šílí
První promítací víkend ukázal, že snímek Petra Jákla, v českých poměrech velkofilm, přivítal v kinech přes sto tisíc lidí. Je to hodně, či málo? To je jedna z otázek v debatě, k níž si Josef Chuchma přizval filmovou publicistku, pedagožku a dramaturgyni Janu Bébarovou a historika se středověkou specializací Martina Nodla.
U Jáklova Jana Žižky je těžko určit, kdo je vlastně jeho cílovou skupinou. A také těžko pojmenovat, jaké je jeho základní téma, na jaké myšlence dílo stojí. Na tuzemské poměry jde o jistě obdivuhodný produkční výkon, ale není jasné, proč vznikl právě teď – jak a čím má promlouvat k dnešku. Jestliže podle svého hlavního autora chce zprostředkovat středověkou emoci, je něco takového vůbec možné, a jestli přistoupíme na to, že ano, pak ukazuje Jan Žižka tu podstatnou emoci na přelomu čtrnáctého a patnáctého století. O tom se, kromě jiného, vedla diskuze. Ještě několik vět o jejích aktérech:
Jana Bébarová (* 1986). Po maturitě na vyškovském gymnáziu odešla na Palackého univerzitu, na obor filmová a divadelní studia, který absolvovala v roce 2011. Od roku 2007 působí v redakci webového časopisu 25fps, jehož je od roku 2012 šéfredaktorkou. Občasně spolupracuje s časopisy Film a doba, Cinepur a Kino-Ikon a dalšími periodiky. Vyučuje dějiny filmu na Ateliéru Audiovizuální tvorba při FMK UTB ve Zlíně, spolupracuje s Katedrou divadelních, filmových a mediálních studií FF UP v Olomouci i s oborem Audiovizuální tvorba při Slezské univerzitě v Opavě. V roce 2013 stála u zrodu Noir Film Festivalu, je jeho dramaturgyní. Spolupracuje s českými filmovými festivaly a přehlídkami jako Letní filmová škola v Uherském Hradišti, MFDF Ji.hlava či Kino na Hranici v Těšíně.
Martin Nodl (* 1968). V roce 1995 absolvoval historii na Filozofické fakultě UK, v letech 2011–2013 pak doktorské studium historie na Filozofické fakultě MU. Působí ve Filosofickém ústavu AV ČR v. v. i., přednáší na Fakultě humanitních studií v Praze. Věnuje se dějinám pozdního středověku, dějinám mentalit a dějinám i teorii dějepisectví. V nakladatelství Argo je podepsán pod desítkami historických titulů jako redaktor. K jeho nejvýznamnějším pracím patří: Dějepisectví mezi vědou a politikou (2007), Dekret kutnohorský (2010), Středověk v nás (2016, polský překlad 2019), Das Kuttenberger Dekret von 1409. Von der Eintracht zum Konflikt der Prager Universitätsnationen (2017), Na vlnách dějin (2020).
