Divadlo Alfa dokázalo dobrodruha Otakara Batličku podat jako cool chlapíka pro naši dobu

Otakara Batličku (1895–1942) objevila dramaturgyně Petra Kosová díky facebookové anketě, když se ptala lidí na jejich oblíbené spisovatele z dětství. Život autora stovky dobrodružných příběhů by sám o sobě vydal na poutavý román.

Otakar Batlička se už jako dospívající dostal coby plavčík na loď plující do Jižní Ameriky. Zajímavé je, že rakousko-uherské úřady vypátraly i v těchto končinách mladého muže, jenž měl narukovat do první světové války; ovšem jeho loď při cestě domů potopila americká ponorka. Batlička poté bojoval v britské armádě. Později vystřídal různé profese, tlumočil, řídil tramvaj i newyorské metro.

Své zážitky zužitkoval v příbězích psaných pro redakci Mladého hlasatele, kde se seznámil s Jaroslavem Foglarem. Tomu prý poradil slavnou nadávku „plantážníci“. Během druhé světové války se jako jeden z prvních českých radioamatérů zapojil do odboje proti nacismu, byl zatčen a v roce 1942 skonal v koncentračním táboře Mauthausen.

Otakar Batlička na snímku z roku 1934 ve své miniaturní (šíře asi 150 cm) ventilátorem větrané radiové kabině zhotovené z překližky. Zdroj: Wikipedia.org – Fotografický archiv historika a badatele Jaroslava Čvančary (autor snímku neznámý)

Tvůrcům se podařilo o něco více než hodinovou inscenaci naplnit obsahově i formálně. V roli dobrodruha Batličky se postupně vystřídá sedm herců: Andrea Ballayová, Kristýna Franková, Radka Mašková, Dan Horečný, Josef Jelínek, Robert Kroupar a Petr Vydarený. A skvělí jsou všichni! Každý z aktérů má v inscenaci prostor na poměrně dlouhý monolog činoherního typu. Je radost sledovat různá ztělesnění hlavního hrdiny – jak stárnul a vyvíjel se a procházel různými životními situacemi, tak se mění i jeho ztvárnění. Josef Jelínek je Batličkou drsňákem, mafiánem sicilského střihu. Dan Horečný ve své forbíně předvede hned dvě postavy na střídačku, s neuvěřitelnou hravostí vyšvihne dialog hlavního hrdiny se správcem diamantových dolů. Robert Kroupar je ve scéně v ponorce natolik sugestivní, že děti ani jejich dospělý doprovod při daném představení napětím nedýchaly. Nutno dodat, že každý z monologů byl na dopolední premiéře pro školy odměněn spontánním potleskem (inscenace je uváděna pro publikum od devíti let výše).

Petr Vydarený v inscenaci Legenda Batlička: Na vlnách dobrodružství v plzeňském Divadle Alf, foto: ČTK – Miroslav Chaloupka

Uplatnění rovněž dojdou loutkářské principy, používají se tu například ploškové loutky, modely a fotky rozpohybované a snímané metodou live cinema, principy objektového divadla a organické animace s nejrůznějšími materiály (voda, látky, kožešiny), což navozuje atmosféru různých zemí, které spolu s hlavním hrdinou navštívíme, aniž by se sklouzlo k popisnosti a přímočarosti.

Autor výpravy Karel Czech se nechal inspirovat interiérem zlínské vily cestovatele Miroslava Zikmunda. Na jeviště umístil perforované panely, na nichž jsou zavěšeny police s trofejemi z cest – a postupně se v inscenaci se vším z toho hraje. Petr Vydarený se při tvorbě scénické hudby, jež je herci prováděna živě na jevišti, nechal ovlivnit zeměmi, jimiž hlavní hrdina putoval. Fascinující pro mě byly hlavně různé ruchy, které herci vykouzlili během první scény v cirkuse. Pojata je neotřele – coby rozhlasová hra na jevišti. I tak je na co se dívat. Zvuky zvířat, deště, hromů či cvakajících klecí vyluzují herci hlasem i na nejrůznější předměty. Dalo by se říci, že jde o pohled do „staré dobré“ rozhlasové kuchyně (dneska už v rozhlase nejspíš existuje rozsáhlá zvuková banka).

Osobnost a dílo Otakara Batličky coby předloha byla šťastnou volbou. Dětským divákům nabízí idol – cool chlapíka, který se nezalekne šelem, zločinců ani nacistů. Pedagogům poslouží jako odrazový můstek pro výklad moderních dějin. A divadelní nadšenci si vychutnají nápaditost tvůrců a výkony interpretů.

Zleva Robert Kroupar, Daniel Horečný a Josef Jelínek v inscenaci Legenda Batlička: Na vlnách dobrodružství v plzeňském Divadle Alfa, foto: ČTK – Miroslav Chaloupka