Dvě tváře jedné publikace: Výborný komiks Tráva bohužel kalí pohled do nakladatelského zákulisí

I Okson, protagonistka komiksu Tráva od Kim Kumsuk (* 1971), který do češtiny přeložila Petra Ben-Ari, se mezi dvěma světovými válkami, kdy byla Korea okupovaná Japonskem, narodila do chudé korejské rodiny a rodiče ji brzy poslali k pěstounům. Malá I Okson, která chtěla mermomocí chodit do školy a v přesunu k jiné rodině viděla možnost, že by tento sen došel naplnění – aniž by samozřejmě tušila, co bude po jejím odchodu následovat. A dny plné tvrdé práce, které pro ni připravili pěstouni, jsou tím nejméně zničujícím, co ji v následujících letech potkalo. I Okson byla později unesena a na území Číny zneužívána jako tzv. comfort woman, tedy jako sexuální otrokyně japonských vojáků.

O tom, že tisíce žen a dívek byly během druhé světové války den co den znásilňovány japonskými vojáky, se u nás málo ví. V dotčených zemích je to nicméně neuzavřené a palčivé téma, jak se přesvědčují čtenáři Trávy. S dotyčnou I Okson se totiž na začátku knihy seznamujeme jako s již starší ženou, která se po padesáti pěti letech vrací z Číny do rodné Koreje, aby o svých zážitcích promluvila v televizi; ke konci komiksu pak sledujeme, jak se I Okson na demonstraci zasazuje o to, aby se Japonci za své válečné řádění po letech alespoň omluvili.

V Koreji se s paní I Okson seznamuje rovněž tvůrkyně, která hodlá osudy této ženy zachytit v komiksovém díle. Knihou se tak prolínají dvě linie – v jedné sledujeme, jak se bývalá sexuální otrokyně schází s kreslířkou, a v té druhé čteme její příběh, jenž se nevyčerpal ani nekonečným znásilňováním. Vinou drastických podmínek neměla I Okson možnost mít děti. Přesto po válce našla manžela – a ten od ní odešel a založil si druhou rodinu. Ani soužití s dalším mužem nebylo růžové, přesto s ním protagonistka strávila padesát let.

Nejvíce si však I Okson vytrpěla během války v takzvané stanici praporu útěchy. Když chytla syfilis a nemoc se nedařilo vyléčit, majitel stanice (nervózní, že mu I Okson dočasně nevydělává) ji přiměl, aby na sebe nechala působit rtuťové výpary. Právě ty zapříčinily její neplodnost. Jindy protagonistka popisuje chování japonských vojáků: „Byli to samí mladí kluci. Aspoň nás nemlátili. Ale jen co dorazily vyšší hodnosti, násilí jsme se nevyhnuly. Jeden mě zmlátil, protože se mu nelíbil můj pohled. Další důstojník se třema hvězdami mě zas ztřískal proto, že jsem pohodila hlavou.“

Oči se jen tak neodlepí

Ve výčtu hrůz, které se v komiksu objeví, by bylo možné pokračovat dál a dál… Opravdu pozoruhodný titul nicméně z Trávy dělá především to, jak Kim Kumsuk využívá prostředků komiksového vyprávění. Opulentní rozsah umožnil autorce zapojit řadu postupů a prostředků, které by dohromady na menší ploše nejspíš působily poněkud samoúčelně. Na pěti stovkách stran se však Kim Kumsuk daří fázováním, změnami kresby i rozložením panelů udržet čtenáře s očima přilepenýma na stránkách a dynamicky měnit vyznění jednotlivých pasáží – od příležitostných chvilek radosti, kdy jsou panely vzdušné a odlehčené, až po tu nejtemnější beznaděj, kdy naopak výrazně převládají tmavé či zcela černé plochy.

Dvě po sobě následující stránky z komiksu Tráva, zdroj: ComicsDB.cz

Svižné vyprávění střídají celostránkové či dvoustránkové statické krajinné výjevy kreslené tuší. Originálně řeší autorka přechody mezi přítomností a minulostí, postavy občas jen skicuje, jindy je linka jistá, místy připomíná tah kaligrafického štětce, mladým japonským vojákům navštěvujícím stanici nenakreslí tváře… To vše dělá ze zachycených hrůz, které I Okson zažila, silný čtenářský zážitek. A o to tíživěji na čtenáře popisované události po otočení poslední strany dopadnou. Zvlášť když si na konci přečte informativně hutný doslov koreanistky Miriam Löwensteinové, která popisuje historii i současnou pozici takzvaných comfort women. I díky jejím slovům je vydání Trávy nejen pozoruhodný, ale také záslužný publikační počin, který může českým čtenářům sugestivní formou poodhalit méně známé události druhé světové války. A především jeden krutý, avšak inspirativní a fascinující lidský osud.

Peníze nikde, knihy nikde, práce hora

I když je Tráva výborným – a na první pohled i vcelku odvážným – publikačním tahem, za nějž by si nakladatel běžně zasloužil jen slova uznání, české vydání bohužel halí stín stížností, které se na nakladatelství Centrala z řad překladatelů a redaktorů začaly snášet. Toto nakladatelství, v jehož čele stojí Polák Michał Słomka, se zaměřuje na vydávání komiksů, a to v několika evropských zemích a několika jazycích. V angličtině vyšly díky Centrale třeba knihy Jana Nováka a Jaromíra 99 nebo Chrudoše Valouška a Vojtěcha Maška. A výraznou komiksovou stopu dělá v posledních letech i na pultech tuzemských knihkupectví – vydalo zde povedené publikace jako Pecka od australské*ho autora*ky Lai Lee, Hubert od Belgičana Bena Gijsemanse nebo Gender Queer od Američana*ky jménem Maia Kobabe.

Spolu s tím se však také množí stížnosti a varování českých překladatelů, kteří upozorňují na nevhodné a neprofesionální jednání Centraly. A problémy provázely podle překladatelky Petry Ben-Ari i redaktora Viktora Janiše také vydání Trávy. Petra Ben-Ari, která do češtiny mimo jiné přeložila tři knihy od oceňované jihokorejské autorky Han Kang (za překlad románu Kde kvete tráva byla v roce 2019 nominována na Magnesii Literu), se ke spolupráci s Centralou dostala přes korejskou agenturu pro literární překlad, která ji oslovila s tím, že dané nakladatelství chystá české vydání Trávy a zda by se Petra Ben-Ari nechtěla překladu ujmout.

Nepříjemnosti při spolupráci přibližuje překladatelka v e-mailové komunikaci: „Nakladatel měl zájem o překlady blurbů, o dodání předmluvy a doslovu, nicméně vše bez nároku na honorář. Předmluva a doslov (předmluvu napsala Petra Ben-Ari, doslov Miriam Löwensteinová – pozn. aut.) byly dokonce otištěny bez smlouvy, přestože v případě doslovu byla předběžně přislíbena peněžní odměna, na kterou nikdy nedošlo. Lettering a sazbu navíc prováděla málo zkušená polská grafička bez znalosti češtiny i korejštiny, bylo v ní obrovské množství chyb, které jsme s redaktorem v několika kolech odstraňovali, strávili jsme nad tím několik dní práce navíc, opět bez přiměřené reflexe, o honoráři ani nemluvě.“

Petra Ben-Ari popisuje i nedostatky v komunikaci s nakladatelstvím, ta byla podle překladatelky „nárazová, zkratkovitá, často nefungovala, některé podněty byly opakovaně ignorovány“. Dalším nestandardním bodem spolupráce byl počet takzvaných autorských výtisků. Zatímco běžně dostávají překladatelé, respektive autoři deset, případně dvacet exemplářů knihy, na níž pracovali, od Centraly obdržela překladatelka výtisk jediný, což Petra Ben-Ari označuje jako „završení všech nepříznivých dojmů“. K případné budoucí spolupráci s nakladatelstvím se překladatelka staví skepticky.

Ukázka z nedávné produkce nakladatelství Centrala, repro: Centrala

K obtížím při spolupráci s Centralou se vyjadřuje také redaktor Trávy Viktor Janiš, anglista a respektovaný překladatel mimo jiné Neila Gaimana, Louise de Bernièrese, Michela Fabera či mnoha komiksových titulů. Ten začal s Centralou pracovat díky Petře Ben-Ari, která jej poprosila o redakci Trávy. Následně jej Michał Słomka požádal o redakci třech dalších titulů.

„Působí na mě jako nadšenci, kteří to myslí dobře,“ píše Viktor Janiš v e-mailu, avšak dodává: „Jen tedy nadšení nemůže úplně nahradit všechno – a v případě Centraly je myslím problém v příliš rychlé středoevropské expanzi. Aby kniha vyšla perfektně zpracovaná, je třeba mít celý řetězec překladatel – redaktor – korektor – sazeč jedné národnosti. Centrala zcela vynechává korektory, což je podle mě chyba (jen málokterý redaktor je zároveň výborný korektor), ale budiž, takhle to chodí i v pár českých nakladatelstvích.“

Velký problém vidí Viktor Janiš v práci s polskými sazeči, kteří neumějí česky a s nimiž redaktor komunikuje anglicky. „Je pro ně potřeba vytvářet návody, kam které repliky patří (tedy de facto krom překladu ještě přepsat celý anglický komiks do druhého sloupečku), a bohužel jim občas vysvětlovat i základy řemesla – co je to kerning (upravování mezer mezi určitými dvojicemi písmen – pozn. aut.) nebo že v češtině mezi předložkou a následujícím slovem nemůže být mezera na dva čtverčíky. Snažil jsem se Centrale výborného českého sazeče dohodit, ale tam byl problém v ceně – i jeho normální sazba pro BB Art (nakladatelství, jehož podstatnou část produkce tvoří dlouhodobě komiksy – pozn. aut.) byla cca čtyřnásobek, co dostávají polští sazeči.“

Případ zfalšovaných podpisů

Tyto zkušenosti překladatelky a redaktora Trávy jsou dozajista zarážející a vypovídají o nestandardním a v mnoha ohledech neprofesionálním jednání nakladatelství, ve srovnání se zkušenostmi překladatelky ze švédštiny a angličtiny Lucie Olešové jsou však takříkajíc odvarem. Ta v e-mailu píše, že ji začátkem roku oslovil Michał Słomka s nabídkou překladů dvou komiksů ze švédštiny. S nakladatelstvím už dříve spolupracovala a, jak tvrdí, „spolupráce byla všelijaká, platbu jsem musela hodně urgovat, ale nakonec všechno vyšlo, takže jsem nebyla proti“. Obdržela elektronické verze komiksů a pan Słomka si vyžádal životopis a seznam přeložených knih s tím, že on jí pošle smlouvu. Ta však nepřišla a Lucie Olešová se domnívala, že projekt „vyšuměl do ztracena“.

Ukázka z nedávné produkce nakladatelství Centrala, repro: Centrala

„O asi tři měsíce později,“ píše překladatelka, „mi přišel e-mail od FILI, finské literární agentury, že mi gratulují k přidělenému grantu. Nechápala jsem, o co jde, a kontaktovala jsem pana Słomku. Ten mi odpověděl, že to je omyl, že překlad zadal někomu jinému. Jenže v seznamu udělených grantů bylo skutečně moje jméno. Po krátké poradě s naším spolkem Překladatelé Severu jsem kontaktovala FILI a zjistila jsem, že Centrala vytvořila falešnou smlouvu o vyhotovení překladu s mým falešným podpisem, s kterou o grant požádala. Po mém vysvětlení, že jde o podvod, FILI odebrala Centrale okamžitě všechny udělené granty a pan Słomka mi vzápětí poslal velmi rozhořčený e-mail, že mou vinou přišli o granty. To samé se opakovalo o pár dní později se švédskou Kulturrådet neboli Swedish Art Council – opět falešná smlouva i s mým falešným podpisem.“ Lucie Olešová předpokládá, že o nárok na švédské granty přišla Centrala také, ale jistá si není. Dle posledních zpráv ze Swedish Art Council se situace řeší. Michał Słomka už se překladatelce neozval.

Situaci následně řešil i Lucií Olešovou zmíněný spolek Překladatelé Severu. Jeho předsedkyně, překladatelka Kateřina Krištůfková, v e-mailu napsala: „Po projednání celé záležitosti s právníkem jsme se jako profesní organizace proti nezákonnému jednání nakladatelství Centrala důrazně ohradili u majitele nakladatelství pana Słomky a rovněž jsme oběma severským grantovým agenturám napsali, že takovéto jednání považujeme za naprosto nepřijatelné a distancujeme se od něj. Kromě toho jsme informovali širší překladatelskou obec i své členy a upozornili je, aby byli při jednání s tímto nakladatelstvím obezřetní a případnou spolupráci dobře uvážili.“

Překladatelka Lenka Sovová, jež pro Centralu přeložila komiks Hubert od Belgičana Bena Gijsemanse, píše v e-mailu o tom, že jí nakladatelství Centrala zaplatilo fakturu až po vleklých diskuzích a několika výhrůžných e-mailech z její strany. „Musela jsem také přistoupit na jejich podmínky, které mi sdělili deset měsíců poté, co jsem poslala první fakturu,“ píše Lenka Sovová.

Ještě více zarážející je skutečnost, že se překladatelka dozvěděla o vydání komiksu nikoli od nakladatele, nýbrž díky Tvrdohlavým překladatelským stvořením, tedy facebookové skupině, jejíž činnost je orientovaná na literární překlady (v rámci virtuální diskuze o překladech komiksů, již tato skupina pořádala 26. dubna, mluvila Lenka Sovová o svých zkušenostech s nakladatelstvím Centrala; překladatelka začne mluvit o Centrale v čase 01:08:40). Sovová rovněž píše, že při přípravě české verze komiksu Hubert neproběhly žádné korektury, a to „přesto, že jsem opakovaně upozorňovala na to, že nesouhlasím s vydáním překladu bez korektur“. Pro Centralu přeložila Lenka Sovová ještě jeden komiks; ovšem o jeho osudu „nemám vůbec žádné zprávy“, uzavírá.

Snad si to nějak sedne

Při pročítání těchto zkušeností se nejspíš dere na mysl otázka, jak by se měl informovaný čtenář k takové situaci postavit. Bezpochyby by byla škoda, kdyby jej citované výpovědi odradily od samotných komiksů. Jedná se o díla důležitá, řemeslně zdařilá – a bylo by nespravedlivé, kdyby se na ně zanevřelo jen proto, že byla jejich cesta na pulty knihkupectví takto trnitá. Nezaslouží si to jejich tvůrci, kteří se ničím neprovinili, nezaslouží si to překladatelky a redaktoři, kteří při jejich přípravě odvedli dobrou práci, ochuzeni by v neposlední řadě zůstali i čtenáři, již by si zahradili cestu k pozoruhodným knihám.

Je nicméně žádoucí si znovu a znovu připomínat, že vydávání knižních titulů je práce velkého množství lidí – a situace, kdy vše funguje, jak má, bohužel rozhodně není samozřejmostí. Buďme proto rádi, že zdejší trh pravidelně zásobuje novými tituly hned několik nakladatelství, jejichž značka je po desetiletí zárukou jisté kvality. Řeč nyní není primárně o literární kvalitě: Ne, že bychom se mohli spolehnout, že nám každá kniha oblíbených nakladatelství vyrazí dech. Ale aspoň se nemusíme bát, že by při jejich přípravě došlo k nějakým nekalým handlům a praktikám hodným odsouzení.

Lze jen doufat, že Centrala adekvátně zareaguje na opakované stížnosti překladatelů a redaktorů. I přes výrazné přešlapy, jichž se v posledních měsících nakladatelství podle citovaných výpovědí dopustilo, není vyloučené, že se praxe této firmy posune do náležitých kolejí. Jak píše Viktor Janiš: „Hůl bych nad Centralou rozhodně nelámal, některé věci si musí tzv. sednout, ale kontrola kvality napříč národními trhy bude pro ně v následujících letech zásadní.“

Autor je literární kritik.

Obal české edice komiksu Tráva, zdroj: ComicsDB.cz

Kim Kumsuk: Tráva. Překlad Petra Ben-Ari. Centrala, Praha 2021. 488 stran, doporučená cena 599 korun.