Experimentální hudebník Peter „Pita“ Rehberg hledal krásu v extrémech

Kostel Sacre Coeur na pražském Smíchově, červen 2009. Na balkoně nad lodí kostela stojí mysticky vypadající postava, zezadu osvětlená zlověstně rudě. Je shrbená nad laptopem, z něhož vychází chaotický digitální hluk, který by klidně mohl být soundtrackem k pobytu v očistci. Po chvíli se však ze zničujícího hlomozu začnou ozývat delikátní harmonie syntetických zvuků. Peter „Pita“ Rehberg v roli předskokana dronemetalových Sunn O))) tehdy české metropoli ukázal, že rád posluchačům servíruje hudební kontrasty, z nichž se může zrodit něco velmi pozoruhodného.

Peter Rehberg se narodil v Anglii, ale na konci osmdesátých let se po studiích přestěhoval do Rakouska, z něhož pocházel jeho otec. Vídeň na něj zprvu působila nudně a v klubech narážel jen na kopie anglické kytarové nové vlny. Jenže pak jedno léto dorazilo do města techno a změnilo úplně všechno. Zbytková energie z divokých (zejména britských) raveových večírků se v první polovině devadesátých let ve Vídni transformovala do experimentální elektronické hudby. Rakouská metropole se tehdy stala epicentrem nové hudební avantgardy a v jejím čele bylo vydavatelství Mego, které Rehberg spoluzaložil v roce 1994 s Ramonem Bauerem a Andreasem Pieperem. Prvním počinem byla deska Fridge Trax, kterou natočila zmíněná trojice pod jménem General Magic & Pita. Obsahuje výhradně zvuky pocházející z rozbitých motorů ledniček.

Značka Mego se v následujících letech rozrostla a vycházely zde desky hudebníků jako byli Christian Fennesz, Russell Haswell, Kevin Drumm nebo Tujiko Noriko. Mezi podobnými labely vynikali i precizním přístupem ke grafice, který z jejich desek dělal vyhledávané artefakty. „Je to nový punk počítačové hudby,“ popsal v devadesátých letech label americký hudebník a producent Jim O’Rourke.

Kouzlo chybových hlášek

Rehberg samostatně debutoval roku 1996 albem Seven Tons of Free; jde o jednu z pionýrských elektronických nahrávek obsahujících chybové lupance neboli glitche. Ty se v elektronické hudbě na nějaký čas staly jakousi obdobou riffu elektrické kytary. Zvuk původně vznikl chybným čtením DAT pásky připojené k počítači. „Když se digitální technologie rozbije, dělá to zábavné zvuky – a to nás začalo zajímat,“ prohlásil Rehberg/Pita v roce 2003 v časopise Wire.

Na počátku však stály pochybnosti. „Kdo tohle bude kupovat? Nebudou se nám jen smát?“ říkal si údajně, když album natáčel v opuštěné tovární hale na kraji města, kterou Mego používalo jako svoje studio. Obavy byly zbytečné. Puristicky digitální koláže sloužily spoustě posluchačů jako lék na zkomercionalizovanou elektronickou hudbu té doby. Nejslavnější deska s logem Mego – album Endless Summer rakouského hudebníka Christiana Fennesze – kombinuje kytarový hluk a digitální „lupance“ do podoby slastného ambientu nostalgicky se ohlížejícího po éře raveové kultury. Prodaly se ho na začátku tisíciletí statisíce kusů a o pár let později zvítězilo v anketě o nejlepší rakouské album všech dob.

S Fenneszem a zmíněným improvizátorem Jimem O’Rourkem vytvořil Peter „Pita“ Rehberg „powerbookové all-star trio“ Fenn O’Berg, které si dalo za úkol prolomit nedůvěru vůči laptopům na klubovém pódiu. „Pro mě se laptop stal skutečným hudebním nástrojem, nejen něčím, co ví, jak uspořádat věci. (…) Nikdy jsem nechápal kritiku, že stroj nemá duši. Stroj sám hudbu nedělá, pořád za ním stojím já,“ prohlašoval Rehberg.

Posunout mozek do jiné dimenze

V roce 2006 Rehberg založil další vydavatelství – Editions Mego. O rok později v něm debutoval další zásadní projekt jeho kariéry – duo KTL. Spojil se v něm s Američanem Stephenem O’Malleyem z výše vzpomenutých metalových extremistů Sunn O))). Původně se Rehberg a O’Malley dali dohromady kvůli natočení hudby k inscenaci Kindertotenlieder choreografky Gisele Vienne. V záměrně extrémní hudbě, míchající kytarový noise a laptopové glitche, se ovšem našel prostor i pro momenty slastných melodií. „Když chcete udělat něco hlučného, musíte udělat i něco harmonického. Disonance a rezonance spolu musí koexistovat,“ vysvětloval Rehberg svoji filozofii. KTL vydali celkem šest studiových alb puristicky značených římskými číslicemi. To poslední vloni v červnu.

„Mám rád věci, které ti rozhodí mozek. Když jdu na koncert, chci se propadnout do tohoto světa a je jedno, jestli to je rave nebo kapela Swans. Líbí se mi, když hudba posune mozek do úplně jiné dimenze, a to, co děláme s KTL, je součástí tohoto psychedelického proudu,“ řekl v rozhovoru pro časopis Wire. KTL hráli na festivalu Stimul v pražském Divadle Archa v roce 2008.

Peter „Pita“ Rehberg spolupracoval i s dalšími hudebníky – byl členem „superskupiny“ Music in Movement Electronic Orchestra, iniciované Keithem Rowem. Natáčel mimo jiné s Nikem Voidem z kapely Factory Floor. Poslední roky se věnoval vydávání archivů francouzské organizace Groupe de Recherches Musicales, kterou založil v padesátých letech Pierre Schaffer a zastřešovala pionýry experimentální hudby.