Koncertní film Summer of Soul se vrací do konce šedesátých let a oslavuje černou hudbu

Léto 1969 je pro fanouška populární hudby synonymem Woodstocku, festivalu, který se v následných dekádách stal symbolem kulminace generačního boje šedesátých let. Ovšem o nějakých 160 kilometrů směrem na jih se v přibližně stejný čas odehrála jiná hudební přehlídka, která měla ve své době rovněž značný ohlas, nicméně zápisu do dějin se nedočkala. Respektive stalo se tak až nyní.

Podívejte se na trailer filmuSummer of Soul. Na snímku Mavis Staples ze The Staples zpívá duet s gospelovou hvězdou Mahalií Jackson na Harlem Cultural Festivalu, zdroj: Searchlight Pictures

Harlem Cultural Festival (někdy také nazývaný Black Woodstock) probíhal v průběhu šesti letních odpolední od konce června do konce srpna 1969 v harlemském parku Mt. Morris (dnešní Park Marcuse Harveye). Pozvání dostala především tehdejší špička afroamerické hudby: od devatenáctiletého Stevieho Wondera přes Ninu Simone až po gospelovou hvězdu Mahalii Jackson. Historií málem zapomenutý festival, který oslavoval vzájemnost černošské menšiny a transformativní sílu její hudby, připomíná snímek Summer of Soul, který z dobových archivů a rozhovorů vytvořil americký hudebník, skladatel, ale také filmař Ahmir-Khalib Thompson (* 1971) vystupující jako Questlove. Jeho dokument kombinuje archivní záběry s reflexí muzikantů či návštěvníků a slaví úspěchy – získal cenu poroty i diváků na festivalu v Sundance, objevuje se v seznamech dosud nejlepších filmů roku 2021. Momentálně se promítá v amerických kinech a je dostupný na streamovací službě Hulu; o české distribuci se jedná.

Umřel „negr“, narodil se „černoch“

Konec šedesátých let byl pro Afroameričany dramatickým obdobím. Vrcholil jejich boj za občanská práva a desegregaci společnosti, náladu výrazně ovlivnily násilné smrti černošských vůdců Martina Luthera Kinga a Malcolma X. Afroamerickou menšinu už předtím zasáhla rovněž násilná smrt prezidenta Kennedyho, který sliboval změnu rasových poměrů. Nervózní éra zrodila četné protesty a demonstrace, měla i za následek militarizaci a radikalizaci černé menšiny. Příkladem budiž Černí panteři, původně zformovaní jako domobrana proti policejní brutalitě. Film Summer of Soul zachycuje ducha doby v koncertních vystoupeních afroamerických muzikantů, v jejichž hudbě je zapsán spravedlivý vztek, ale i naděje na změnu.

Line-up festivalu v harlemském parku odrážel různé tehdejší podoby černé hudby. Akce tím pádem sloužila i coby přehled dobové scény, která se rozrůstala, vzájemně fúzovala a začala úspěšně atakovat dominanci bílého rocku v žebříčcích. V první třetině filmu převládají skupiny s kořeny v gospelu, který spojuje hudbu s černou spiritualitou. Nezapomenutelná je například pasáž, v níž aktivista Jessee Jackson vypráví do kytarového sóla bluesmana BB Kinga o násilné smrti Martina Luthera Kinga a následně gospelové hvězdy Mahalia Jackson a Mavis Staples zazpívají písňovou modlitbu Take My Hand, Precious Lord, píseň, kterou reverend King zmínil těsně před smrtí.

Je to doba, v níž se soul a gospel organicky mísí s rockem či popem – The 5th Dimension zahrají padesáti tisícům diváků svůj hit Age of Aquarius/Let The Sunshine In (původně z muzikálu Hair) a propojí afroamerickou tradici s myšlenkami hippies. Když na pódium dorazí skupina Sly & The Family Stone, všechny žánrové bariéry jdou stranou; jejich těžkotonážní funk křížený s rockovou psychedelií otevírá dveře do nové éry, v níž černá hudba definitivně prorazí hranice segregace a stane se novým popem. S Ninou Simone přichází na pódium sžíravá angažovanost – její Backlash Blues vypráví o lidech, kteří stojí v cestě černé emancipaci. „Jste mladí, nadaní a černí. Musíme začít říkat své mládeži,“ obrací se o chvíli později v písni To Be Young, Gifted and Black na soukmenovce a zdůrazňuje, že pocitu hrdost se dá naučit výchovou.

B. B. King na Harlem Cultural Festivalu čili fragment ze „Summer of Soul“ roku 1969, zdroj: Searchlight Pictures

„Bylo to léto, kdy umřel ‚negr’ a narodil se ‚černoch’,” říká v dokumentu jeden z pamětníků a připomíná proměnu afroamerické identity vstříc většímu sebevědomí. Vidět je to třeba v tehdejší módě, jež se vracela k africkým motivům nebo k „afro“ účesům, které byly do té doby považovány za pokleslé. Hudba, kterou měli Afroameričané dovoleno vyjadřovat na veřejnosti své emoce, byla už o krok napřed – expresivní Sly & The Family Stone nebo Stevie Wonder reprezentovali nového Afroameričana, který překračoval hranice toho, co bylo občanům druhé kategorie v USA dovoleno.

Něco z dějin revoluce

Konec šedesátých let ovšem také znamenal heroinovou epidemii, pokračující válku ve Vietnamu či cestu Apolla 11 na Měsíc, která se v afroamerické komunitě nesetkala s bůhvíjakým ohlasem. „Létáme do kosmu, ale zároveň máme miliony lidí, kteří trpí hladem,“ říká hořce na archivním záběru jeden z návštěvníků festivalu a naznačuje trochu jiný pohled na události, které máme v učebnicích historie zapsané jako triumfální. Žádný div, že z těchto ingrediencí vznikla třaskavá kombinace, která na mnoha místech vybouchla. Mnohem častěji se naštěstí odrazila v hudbě.

Ve filmu mnohokrát zazní slovo „revoluce“, nadto snímek nese podtitul …Or, When The Revolution Could Not Be Televised (…neboli když revoluce nemohla být v televizi), který je odkazem na slavnou píseň jazzového básníka Gila Scotta Herona Revolution Will Not Be Televised. Název filmu ostatně připomíná skutečnost, že záběry natočené na Harlem Cultural Festivalu v létě 1969 týmem zkušeného dokumentaristy Hala Tulchina ležely padesát let ve sklepě, aniž by o ně někdo jevil skutečný zájem.

Dokument rovněž odráží podprahovou změnu ve vnímání afroamerických témat, která se na konci šedesátých let odehrála a je patrná s odstupem dekád. Afroameričané skutečně donutili bílou Ameriku, aby je brala vážně. Ledy rasové nerovnosti se hnuly. Tedy, jak lépe vidíme také až dnes, aspoň trochu…

Hudba v tomto procesu hrála výraznou roli a Summer of Soul ji oslavuje jako nezastavitelnou sílu schopnou měnit dějiny. Že tento boj o definitivní afroamerickou emancipaci dosud neskončil, dokazují události z posledních let – dokument o „černém Woodstocku“ chce být nepochybně také komentářem k realitě přetrvávajícího rasismu, byť režisér Ahmir-Khalib „Questlove“ Thompson k tématu přistupuje více oklikou.

Plakát k filmu Summer of Soul, repro: Hulu

Summer of Soul (… Or, When the Revolution Could Not Be Televised) (USA, 2021, stopáž 117 minut)

Režie: Ahmir-Khalib Thompson, kamera: Shawn Peters, střih: Joshua L. Pearson. Vystupují: Stevie Wonder, B.B. King, Nina Simone, Abbey Lincoln, Mahalia Jackson, Moms Mabley, Jesse Jackson a další.