Fatální setkání dr. Zvonka Burkeho s Boleslavem Polívkou

Polívka cenu převzal na 18. ročníku zdejšího festivalu divadelních komedií. Přiřadil se tak k jejím laureátům, jimiž se před ním stali Jiří Suchý, Lubomír Lipský, Jan Borna, David Drábek, Jan Vodňanský a Ivan Trojan.

Název trofeje je odvozen ze jména plastiky Genia od secesního a symbolistního sochaře Bohumila Kafky, která je umístěna na průčelí historické budovy pardubického divadla. A GRAND festival smíchu ji uděluje od roku 2012 významné divadelní osobnosti, jež v posledních letech výraznou měrou obohatila oblast komediálního žánru. Letos byl Akademií Genia smíchu, složené z kritiků, divadelních publicistů, teoretiků, režisérů a dramaturgů, vybrán Boleslav Polívka „za neutuchající sílu komediálního talentu s přihlédnutím k postavě Burkeho v kultovním představení.“ Lakonická věta z tiskové zprávy však zdaleka nevystihuje, nakolik jsou divadelní osudy herce a divadelní postavy vzájemně propleteny.

Boleslav Polívka s pardubickou herečkou Ludmilou Mecerodovou a kmotrem večera Miroslavem Hanušem při přebírání ceny, foto: Michal Klíma, GRAND Festival smíchu

Komedii Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho napsal dramatik a režisér Ladislav Smoček pro pražský Činoherní klub, kde při premiéře na začátku roku 1966 ztvárnil jako první titulní postavu Vladimír Pucholt. Groteskní příběh starého mládence, jenž se děsí toho, že by měl kvůli svatbě dcery své bytné opustit letitý podnájem, byl přeložen do čtrnácti jazyků a hrál se v řadě evropských zemí. S úspěchem ostatně hru uváděly i další domácí soubory – například v plzeňském Divadle Alfa ji v režii Pavla Vašíčka inscenovali ve skvostné loutkářské verzi s maňásky (1984). Pro Boleslava Polívku pak šlo o absolventské představení na JAMU (1971), na které se přijel podívat i autor hry.

Z rodného Činoherního klubu byl sice Burke vyhnán za normalizace, ale v roce 1979 mohl Ladislav Smoček hru uvést alespoň jako agenturní inscenaci (obsazenou nicméně herci ČK) v Klicperově divadle v pražských Kobylisích, kam také přizval ke spolupráci Boleslava Polívku. Toho doktor Burke uhranul natolik, že si ho vypůjčil dokonce i do vlastní autorské inscenace Poslední leč (1981) v Divadle Husa na provázku. V ní Burke přichází navštívit do domova důchodců svého přítele, Pana revírníka – v postavě, pro změnu vypůjčené z Pohádky máje, exceloval tehdy po Polívkově boku Jiří Pecha a jejich skvělou souhru zachytil ve stejnojmenném filmu režisér Vladimír Sís.

Boleslav Polívka, Ondřej Vetchý a Ivana Chýlková v inscenaci pražského Činoherního klubu Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, foto: Pavel Nesvadba, ČK

V osmdesátých letech si Polívka Burkeho zahrál v autorově režii také v Miláně (Teatro dellArte, 1986), aby se 29. ledna 1990 konečně představil na scéně pražského Činoherního klubu. Smočkova inscenace Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho je od té doby na repertoáru, a i když v ní během let byly skoro všechny další role postupně přeobsazeny, představitel role hlavní zůstává… Polívka tak společně se Smočkem stvořil unikátní fenomén českého divadla. Nejde přitom zdaleka jen o mimořádnou dlouhověkost jedné inscenace. Fascinující je i postupná proměna způsobu, jakým Boleslav Polívka svého hrdinu hraje. Při srovnání představení z devadesátých let a ze současnosti se zdá, jako by se s ním sblížil natolik, že již ho vlastně ani nemusí hrát – prostě se jím stane, sotva vykročí na jeviště. A časová smyčka se uzavírá: ano, dnešní Polívkův doktor Zvonek Burke je ten, o němž před více než padesáti lety napsal Ladislav Smoček svou hru.