Film o tom, jak si uchovat lidskost v bídě pro nás stěží představitelné
Režisérka Nadine Labakiová prozrazuje v dramatu Kafarnaum dobrou obeznámenost s artovými vypravěčskými trendy francouzského ražení. Za snímek získala na loňském canneském festivalu Cenu poroty. A letos se dočkala oscarové nominace.
Libanonské filmy vídáme v tuzemských kinech ojediněle, málokdy vzbudí větší pozornost, avšak v případě dramatu Kafarnaum (název odkazuje k jednomu z Ježíšových působišť dlouho lhostejnému k jeho učení, avšak metaforicky lze uvažovat také o zmatku či chaosu) bychom neměli otálet.
Asi dvanáctiletý předčasně dozrálý chlapec jménem Zain se vymezuje proti bezcitnosti svého okolí. Ten kluk úředně vlastně ani neexistuje, nikdy nechodil do školy a netuší, kolik je mu přesně let. Dokonce zažaluje své prostoduché a asociální rodiče (naprosto nechápající, co jim syn vytýká), že jej vůbec zplodili, že přivádějí na svět potomky, o něž se nedokáží postarat, že zavinili tragický konec jeho sestry, nuceně provdané za bohatšího souseda. Do rámcujících scén soudního přelíčení pak vstupují rozsáhlé retrospektivy vyjevující Zainovy osudy vedoucí k jeho uvěznění kvůli vážnému ublížení na zdraví: spatříme chlapcův útěk z domova i to, jak se láskyplně protlouká s maličkým synkem policií mezitím zadržené etiopské uprchlice. Jako kdyby v Zainovi pulsovaly geny Dickensova Olivera Twista.
Kafarnaum zobrazuje svého druhu peklo na zemi; bezvýchodné živoření v chudinských slumech Libanonu doléhající zejména na děti. Kamera s majestátní pozvolností sleduje lidi jak při chůzi zanedbanými uličkami, tak z ptačí perspektivy, která ukazuje lidská mraveniště s plochými střechami budov i s bezpočty provizorních přístřešků. Spatříme tak zpravidla sytě barevnou spleť nejrůznějších lokalit v Bejrútu, ale i potemnělé výjevy z tamní věznice. Režisérka výjevy inscenuje jakoby provzdušněně, bez exprese, volí zdánlivě nezaujatý záznam reálií, přičemž ale dosahuje sugestivní, téměř dokumentaristické věrohodnosti, a to i díky výtečnému hereckému ztvárnění.
Nadine Labakiová (*1974) vykresluje nejeden palčivý problém současného muslimského světa (ačkoli otázka náboženství je tu upozaděna): dětské nevěsty, ilegální přistěhovalci, živoření, ilegální obchodování nejen s falešnými doklady atd. atp. Kafarnaum líčí z evropského hlediska děsivé existenční poměry, ale podobně jako ve snímku Dannyho Boylea z roku 2008 Milionář z chatrče (zasazeném ovšem do Indie) se režisérka opírá o bezmála pohádková schémata. Rozuzlení zde totiž po všemožných protivenstvích vede k možnému happy-endu, pro někoho téměř báchorkovitému: zpodobněnému šťastným setkáním dočasně rozdělených nešťastníků (Etiopanka se shledá se svým děckem) i Zainovým fotografováním na osobní průkaz, na první, jaký v životě dostává. Ale: lze v takovém moři beznaděje a lhostejnosti režisérce zazlívat, že do svého obrazu vřadí náznak šťastného rozuzlení?
Ostatně režisérce byly nápomocné nejrůznější libanonské úřady a ve filmu se dá odečítat i jistá pachuť alibismu – pohleďte, jaké tu sice panují poměry, přesto se my, úřady a pořádkové síly, snažíme podnikat vše, nač nám síly stačí. Zdůrazněním Zainovy soucitnosti, kterou si chlapec udržuje navzdory krušným zážitkům, se snímek nepřímo přiřazuje k slavné, dnes již šedesát let staré Truffautově prvotině Nikdo mě nemá rád. Režisérka by v budoucnu mohla – podobně jako to učinil François Truffaut – sledovat další osudy svého hrdiny. Zapamatujme si pro jistotu jméno jeho představitele: Zain Al Rafeea. Sám je to syrský uprchlík, ale na rozdíl od své postavy, s níž dozajista souzněl (mimo jiné také prý nikdy nechodil do školy), zná datum svého narození – 24. října 2004.
Kafarnaum (Libanon/Francie/USA, 2018, 120 min)
Režie: Nadine Labaki, scénář: Nadine Labaki, Jihad Hojeily, Michelle Keserwany, kamera: Christopher Aoun, hudba: Khaled Mouzanar, střih: Konstantin Bock. Hrají: Zain Al Rafeea, Yordanos Shifera, Boluwatife Treasure Bankole, Kawthar Al Haddad, Fadi Kamel Youssef, Haita Izam, Alaa Chouchnieh, Nadine Labaki a další. Hussein Baydoun
Film bude nasazen do české distribuce 21. 2. 2019. V české premiéře bude uveden zahajovací snímek přehlídky Arabské noci.