Filmový Maják není horor, nýbrž studie narušeného mužství, ba lidství

Vzápětí po svém celovečerním debutu Čarodějnice (2015) začal být Eggers společně s jiným americkým třicátníkem, Ari Asterem, autorem snímků Děsivé dědictví a Slunovrat, považován za vůbec možná nejvýraznějšího tvůrce současného psychologického hororu. Čarodějnice i Maják se odehrávají v izolovaném prostředí, v němž se hrdinové postupně propadají do šílenství. Na rozdíl od Čarodějnice se elementy nadpřirozena zjevují v černobíle nasnímaném Majáku, časově situovaném na konec 19. století, sporadicky – a pokud už, nikdy není jisté, zda nejde o „pouhé“ halucinace hlavních postav. Maják je schodištěm do útrob patologie. Je to studie nepřiznaného úpadku do zoufalství. Studie vizuálně poutavá, avšak stejnou měrou i bezútěšná. Na filmu, v němž herecky excelují Robert Pattison a Willem Dafoe, nejsou nejstrašidelnější zuřivé moře, nadpřirozená chapadla a křičící mořské panny, nýbrž to, jak můžeme učinit z nás samých svého největšího nepřítele; jak rychle se z intenzivní blízkosti stává nenávist a jak navzdory tomu nedokážeme být jen sami se sebou.

Maják začíná příjezdem staršího Thomase Wakea (Dafoe) a mladšího Ephraima Winslowa (Pattison) k majáku. Doprovází to zlověstné houkání lodi, jež se ve filmu opakuje coby motiv prostupujícího propadu do hlubin duše. Od počátku je navíc zřejmé, že v prostoru, v němž mají tito dva muži spolu strávit následující čtyři týdny, se nachází něco zvráceného a nadpřirozeného.

Nedá se přesně a s definitivností říct, o čem fragmentárně komponovaný Maják takzvaně je. Působí i jako svého druhu vědecký experiment: izolovat dva frustrované chlapy na odlehlé místo a čekat, co se mezi nimi bude dít. Profesní hierarchie je zprvu tím, co tvoří jejich vztah. To, jak Thomas zuřivě komanduje Ephraima, demonstruje, kdo z nich pevně drží moc. A že si to Ephraim nechává líbit, dodává jeho mlčenlivé postavě na záhadnosti, neboť mu na práci musí z nějakého důvodu opravdu záležet. Nicméně všechno tohle odchází, když muži jsou postupně vtaženi do situace, v níž profesní hierarchie nehraje roli. Začnou se poznávat jinak.

Jak čas ubíhá, začínají si vyprávět. Zpočátku respektují své profesní hranice a udržují si jakýsi mužný odstup, který pro ně znamená mlčet a příliš se druhému neotvírat. Když se však okolnosti zvrtnou, bariéry padnou. Wake a Winslow postupně na sebe vytahují nejtemnější možné věci; jako by porozumění mezi lidmi znamenalo prozradit o sobě samém to nejhorší. Komunikace Thomase a Ephraima balancuje mezi pospolitostí a nenávistí. Naplno se sblížit znamená pro muže ostudu. Proto si nemohou naplno věřit. Momenty jejich blízkosti, kdy spolu tančí a objímají se, se střídají s rvačkami a s řevem. Zavinují se do alkoholového deliria. Částečně i proto, že za střízliva se spolu nedokáží bavit tak důvěrně jako v opilosti. Vědomí času se jim rozmývá: „Jak dlouho tu už jsme? Čtyři týdny? Dva dny? Pomoz mi vzpomenout si,“ vybízí Wake.

U Majáku platí, že čím déle jej sledujete, tím méně si jste čímkoli jisti. Informace sice přicházejí, jenže v naprosté rozporuplnosti. Ostatně to, co si Wake a Winslow sdělují, se vždy nachází na hranici mezi pravdou a lží. Všechny jejich příběhy – až na jednu výjimku – si protiřečí. Pokud Čarodějnice byla filmem o psychice lidí ze 17. století a jejich náboženské rigidnosti, Maják je mnohem méně uchopitelný. Není děsivý kvůli reálným scénám, nýbrž kvůli potenciálu lidské psyché uvést se do zoufalých stavů žádajících zoufalé činy.

Maják lze označit za syrově romantické dílo. Emoce jsou vybuzené včetně sexuální represe. Ephraim masturbuje nad představami mořské panny. Jímají ho erotické sny, které končí děsivě. Je příšerně stíhán vlastním libidem. Thomas se podivně uspokojuje v majáku, ale zároveň hovoří o své milované ženě, který ho opustila kvůli tomu, jak často byl na moři. Ale je to nutně pravda? Oba muži se poutají k fiktivním vztahům. Maják nakonec nejvíc mluví o krizi mužství tváří v tvář kritické situaci.

Nabízí se interpretace, že živly bičovaný prostor majáku je svým způsobem obrazem pekla. Nebo očistce. (Prostory, v nichž pracuje Pattinsonova postava, se nacházejí v podzemí a upomínají na peklo, zatímco Dafoeův hrdina sedí ve světle majáku – jako v nebi.) Každopádně jde o test s katastrofálním výsledkem. Možná režisér Robert Eggers (respektive spolu se svým bratrem Maxem, s nímž napsal scénář) Majákem tvrdí, že jacíkoliv dva lidé, kteří jsou spolu delší dobu zavřeni v jednom prostoru, se musí sblížit. A pak nenávidět. Dva lidé, přivedení na jedno místo s konkrétním úkolem, si nakonec kousnou do jablka a všechno mezi sebou zničí. Dal by se rozvést i náboženský aspekt filmu či by u něho bylo možné analyzovat dualitu stáří a mládí.

Kromě interpretací, jež by u Majáku mohly ještě dlouho pokračovat, by tu mělo být řečeno něco k řemeslu. Brit Robert Pattinson (*1986) se vypracoval ve vynikajícího herce, který umí jít v zájmu věci na hranu. Při natáčení Majáku pil v zájmu ponoru do postavy do té míry, že si nepamatuje natáčení některých scén. V rozhovoru pro časopis Esquire navíc tvrdil, že se chtěl natolik vnořit do šílenství své postavy, že před natáčením jedl hlínu. Američan Willem Dafoe (*1955) v tom samém interview řekl, že se při natáčení tanečních scén bál, že Pattinsona pozvrací, natolik naturální to vše bylo (a Daffoe například ve scéně pohřbívání zaživa na sebe skutečně nechal házet zeminu). Na výsledku je tohle všechno znát: jen u mála filmů z poslední doby bychom nalezli obdobně intenzivní herectví.

Vizuální koncept Majáku tomu organicky napomáhá: nasnímán je (černobíle, jak již bylo řečeno) v téměř čtvercovém formátu v poměru 1,19 : 1. Jde o zřejmou inspiraci německým expresionistickým filmem dvacátých let minulého století. Tento „akademický“ výřez obraz dokonale rámuje do izolovaných prostorů. Když si hlavní hrdinové mají být blízko, jsou si opravdu velmi blízko – uzavření jeden do druhého.

Ale již dost: nejpádnějším důvodem, proč Maják spatřit, tkví v tom, že je možná jediným skutečným, respektive bytostným hororem poslední doby. Vede k uvědomění si toho, jak jsme závislí jeden na druhém, i když nedokážeme spolu spokojeně žít. Maják je existenciální horor. A to je děsivější, než všechna monstra.

Různé verze plakátů k filmu Maják, repro: A24

Maják (USA / Kanada, 2019, stopáž 110 minut)
Režie: Robert Eggers, scénář: Robert Eggers, Max Eggers, kamera: Jarin Blaschke, hudba: Mark Korven, střih: Louise Ford, scénografie: Craig Lathrop. Hrají: Robert Pattinson, Willem Dafoe, Valeriia Karaman.

Poznámka k distribuci snímku: v ČR má Maják omezenou distribuci, společnost Aerofilms organizuje uvádění jen v několika kinech v Praze, Brně a Hradci Králové; do běžné distribuce snímek nevstoupil. Podle ČSFD by měl být Maják od 18. 3. 2020 film dostupný na DVD díky společnosti Magic Box.