Je to bláznivé, snad i šílené, ale zároveň něčím důstojné. Mizerové navždy

Kritik James Berardinelli ve své dobové recenzi na film Mizerové II napsal, že „nejsou jen špatní – je to katastrofické porušení každého aspektu kinematografie, který já jako filmový kritik uznávám“. Pěkně tím shrnul dlouhodobý postoj většiny kritiky k téhle sérii akčních komedií s Willem Smithem a Martinem Lawrencem.

Trilogie Mizerové zároveň ukazuje mizivý vliv filmové kritiky na tržby a spokojenost „běžných“ diváků. První dva díly z let 1995 a 2003 se staly komerčními hity. A pokud si někdo myslel, že tahle přímočará akční zábava nebude sedmnáct let po natočení druhého dílu už vůbec nikoho zajímat, těžce se přepočítal. Mizerové navždy ihned začali kralovat žebříčkům. Ze všech tří dílů také sklízejí nejvstřícnější recenze. Není to tím, že by to byla nejlepší epizoda trilogie. Kritici si spíš už mezitím zvykli na nablýskanou a přepálenou akci i rychlopalný humor série. Naučili se je brát coby součást svérázného kouzla, jímž trilogie oplývá. A to je dobře.

Podívejte se na trailer filmu Mizerové navždy, foto: Sony Pictures

Mizerové si „katastrofické“ odsouzení nezaslouží. V roce 1995 patřil první díl k výstavním akčním kusům producentské dvojice Don Simpson a Jerry Bruckheimer, která od osmdesátých let vyráběla hity pyšnící se nablýskanou, až reklamní estetikou jako Flashdance, Policajt z Beverly Hills nebo Top Gun. Mizerové na to navázali: stylem založeným na mixu efektního vizuálu a přepálené dramatičnosti. A také učinili další krok v linii mainstreamových filmů s afroamerickými komiky, jako byl Eddie Murphy. Ten měl svou vlastní one man show ve zmíněné sérii Policajt z Beverly Hills a figuroval coby komická součást černo-bílé parťácké dvojice v akčním thrilleru 48 hodin. Parťácké filmy jsou založené na střetávání co největších protikladů. Obvykle v nich najdeme buď dva bílé protagonisty, nebo jednoho bělocha a jednoho příslušníka jiné rasy (Smrtonosná zbraň, Bílí muži neumějí skákat, Poslední skaut a spousty další). Loňská indicko-bělošská komedie Spolujízda ostatně dokládá, že tohle zůstává osvědčeným pravidlem i dnes.

Mizerové jsou však parťáckým filmem, v němž jsou oba hlavní hrdinové afroameričané. Otázky rasy a rasismu se tu řeší pouze okrajově, což ukazuje, že afroamerické akční hrdiny lze definovat i jinak než na základě barvy pleti. Policista Mike Lowery v podání Willa Smithe reprezentuje maximální coolness: svobodomyslný sukničkář fanaticky dbající o to, aby měl na sobě nejlepší ohoz a jezdil v nejluxusnějším autě; neuznává autority a zásadně jedná na vlastní pěst, ovšem ani v největším nebezpečí neztrácí rozvahu a nadhled. Martin Lawrence v roli jeho parťáka Marcuse Burnetta je typickou komickou figurkou jdoucí z trapasu do trapasu, když se snaží hrát roli spořádaného manžela a otce rodiny; v akci svému kolegovi spíš sekunduje a jeho hlavní účelem ve vyprávěném příběhu je nastavovat ironické zrcadlo parťákově suverénnímu image. Chemie mezi hrdiny v celé trilogii funguje daleko lépe než jednotlivé komické dialogy, které vždy byly spíš rychlé než vtipné. Režisér prvního dílu nebyl od začátku spokojený se scénářem a podněcoval Smithe a Lawrence k vylepšování dialogů a k improvizaci přímo na place, takže mnoho z komediálních výstupů vznikalo spontánně – a často to tak i působí, v dobrém i ve zlém.

Mizerové byli zároveň režijním debutem Michaela Baye, pozdějšího hitmakera, který pro producenta Jerryho Bruckheimera (Don Simpson zemřel v roce 1996) natočil blockbustery Skála, Armageddon a Pearl Harbor. Díky nim a svým dalším projektům jako Ostrov nebo sérii o Transformers se stal kontroverzní postavou reprezentující excentrickou over-the-top akci, která se vyžívá ve velkolepých sekvencích, často podpořených digitálními efekty, a v obdobně vychýleném stylu plném frenetického pohybu, zběsilých kamerových jízd a překotných střihů. Skvělým úvodem do bayovské extravagance je režisérův poslední snímek natočený pro Bruckheimera –Mizerové II. Zatímco první díl ještě hodně vycházel z reklamní estetiky filmů Tonyho Scotta, druhý už nabízí nezřízenou exhibici kupříkladu automobilových honiček, při nichž z pohřebního vozu vypadávají čerstvě rozpitvané mrtvoly a do jedoucích aut narážejí motorové čluny, anebo třeba přestřelek plných formálních „zlepšováků“ typu záběrů, u nichž se kamera neustále točí v kruhu kolem hrdinů.

To je Bay ve vrcholné formě! Na diváka umí přenést svého druhu infantilní radost z nezřízené destrukce a formálního hračičkovství, a zároveň je schopen to vše dramaturgicky ukočírovat do relativně přehledného, smysluplného a gradujícího tvaru. Tedy něco, co v jeho pozdějších akčních titulech míří do ještě vybuzenějších extrémů, které z něj dělají čím dál rozporuplnější osobnost. Mimochodem, jeho neprávem vlažně přijaté novince natočené pro Netflix, nazvané 6 underground: Tajné operace, se sice můžeme vysmívat absurdnímu scénáři, jenže by nemělo být přehlédnuto, že právě absurdita je vědomým, základním nastavením téhle požitkářsky přestřelené podívané. Mistrovsky zorchestrovanou honičku v úvodu filmu sice další scény již nepřekonají, i když jsou zpravidla radostně bombastické, a snímek jako celek působí coby eklektický slepenec, ale to ve výsledku vlastně nevadí – stejně jako u ostatních Bayových filmů tady platí, že tohle není příběh, nýbrž stav mysli.

Zatímco tedy režisér Michael Bay si po roce 2000 budoval pozici blockbusterového psychopata, producent Jerry Bruckheimer se dostával do úzkých. Nastolil linii dobrodružných a historických spektáklů, z nichž udržitelnou zůstala jen série Pirátů z Karibiku. Nové desetiletí se proto rozhodl zahájit radikálním krokem – směrem do minulosti. Pracuje na sérii rebootů a pokračování svých úspěšných hitů, takže letos se od něj kromě nových Mizerů dočkáme ještě druhého dílu Top Gunu a v příštím roce čtvrté epizody Policajta z Beverly Hills. Toho by měla natočit stejná dvojice dosud málo známých režisérů, která je podepsána pod Mizery navždy. Belgické duo Adil El Arbi a Bilall Fallah totiž před novým dílem Mizerů mělo na kontě „jen“ nenápadné nízkorozpočtové tituly. Na vlak, který nerozjížděl nikdo menší než výše popisovaný excentrik Michael Bay, se jim však podařilo naskočit se ctí!

Mike (Will Smith, vlevo) a Marcus (Martin Lawrence) ve filmu Mizerové navždy, foto: Sony Pictures

Mizerové navždy mají naštěstí hodně daleko do akčních reunionů, v nichž hvězdy minulosti vzpomínají na zašlou slávu. Stárnutí je sice jedním z hlavních témat letošní epizody, avšak dynamiku akčních scén to neovlivňuje. V jednom ohledu jsou Mizerové navždy dokonce nejpropracovanější z celé série. Zápletka tentokrát jde postavě Mika Loweryho mnohem víc na kůži a svým způsobem je temnější než u „jedničky“ a „dvojky“. Není to sice kdovíjak originální nebo důmyslná dějová konstrukce, nicméně pomáhá uvědomit si, že Lowery už nemůže být ten pohodový bezstarostný hrdina jako kdysi.

Zároveň to nepřekáží tomu, aby nálada zůstala odlehčená a jedoucí spíš na ironicky sebeshazující linii. Film, který si Will Smith i koprodukoval, ostatně není o velkém návratu starých es. Naopak, Lowery – a s ním i Smith sám – má za úkol dokázat nejen parťákovi, který jej chce poslat do důchodu, ale i mladším kolegům z policejních sborů i dvěma bývalým láskám, že ještě nepatří do starého železa či dokonce do hrobu. Propracovanější a osobnější zápletka rovněž poskytuje více munice pro slovní gagy, které však zůstaly ve stejném módu jako v prvních dvou epizodách. Občas tedy pobaví, ale většinou zůstávají u dobře rozehraných situací, které se ne tak úplně daří završit vtipnou pointou.

Důstojně se podařilo navázat na bayovskou estetiku akčních scén. Režiséři Arbi a Fallah rozvíjejí styl akce z Mizerů II, avšak jiným způsobem než samotný Bay ve svých pozdějších filmech. Nejdou zdaleka do takových excesů jako kupříkladu 6 underground: Tajné operace. Naopak: neustále se snaží udržet balanc mezi formálními výstřednostmi a celkovou přehledností. Sázejí na delší opulentní kamerové jízdy mixované s občasnými dlouhými záběry, efektně zpomalenými pasážemi nebo s roztřesenými pohledy ruční kamery, ovšem celek drží při zemi a pohromadě konvenčnějšími kamerovými a střihovými technikami.

Komerční úspěch Mizerů navždy záhy přiměl producenty, aby začali připravovat  čtvrtý díl, pravděpodobně s tímtéž týmem. Přesto je otázka, kam se ta série dá posunout. Dějově Mizerové navždy působí spíše jako důstojné završení. Konec sice naznačuje, že Mike Lowery může pokračovat jako mentor nového týmu mladších hrdinů, ale tím by Mizerové přišli o dost ze svého kouzla, které vždy do určité míry záviselo na ležérním parťáctví Smithe a Lawrence z prvního dílu. Na parťáctví, které vyzařovalo něco bytostně devadesátkového. Na tuhle polohu jde ve třetí dekádě 21. století spíš už jen vzpomínat.

Mizerové navždy (USA, 2020, stopáž 124 minut)
Scénář: Joe Carnahan, Chris Bremner, režie: Adil El Arbi, Bilall Fallah, kamera: Robrecht Heyvaert, hudba: Lorne Balfe, střih: Dan Lebental, Peter McNulty. Hrají: Will Smith, Martin Lawrence, Vanessa Hudgens, Alexander Ludwig, Charles Melton, Paola Nunez, Kate Del Castillo, Nicky Jam, Joe Pantoliano a další.

Česká premiéra 16. ledna 2020.