Fotografové v hledáčku. Everbay: Svatba není dvouhodinový photo shoot
Jsou spolu jedenáct let, stejnou dobu dohromady fotí pod značkou Everbay. Zejména svatby. Z fotografií Zuzany a Martina Šlechty však nekřičí „kýčovitá láska“ dne D, o této události v životě daných manželských párů spíše dokumentárně a čistě vyprávějí.
„To je kousek vily Tugendhat, dostali jsme ho, když jsme tam fotili jednu svatbu, zrovna se tam předělávaly schody,“ ukazuje Zuzana na obdélníkový travertinový kus na stole u nich v bytě. „A tohle je náš svatební kámen, ten nám dala před obřadem moje kamarádka, co nás oddávala…“ Teprve před pár dny se vrátili z mezinárodní fotografické konference Way Up North, která se zaměřuje zejména na svatební fotografii a kde vystoupili jako první Češi. „Naše přednáška, kterou jsme nazvali Human First, byla hlavně o tom, jak nám osobní přístup ke klientům umožňuje vidět souvislosti, které jsou jinak na první pohled skryté. Z klientů se tak často stávají přátelé, fotografování pro nás znamená tedy mnohem víc než jen business,“ vypráví Zuzana, zatímco Martin vaří kávu.
Oba vystudovali marketing. Díky němu se i poznali. Martin psal s kamarádem blog, kde rozebírali různé fenomény, které s marketingem souvisely. „Často jsem lidem psala, že se mi líbí to, co dělají. Ale většinou mi nikdo neodepsal…“ vypráví Zuzana. Martinův blog neměl vzhledem ke svému úzkému zaměření mnoho čtenářů. Když tedy Zuzana napsala i jemu, že se jí líbí jeho články, jásal. „Pozval jsem ji pak na takový marketingový think tank, který jsme pořádali s kamarády v baru na Újezdu a bylo to,“ říká Martin a znovu počítá – je to už jedenáct let.
Fotografem na své vlastní svatbě?
Vloni se vzali. I na své vlastní svatbě fotili, ne tedy samozřejmě přímo obřad (ten první, který měli v zahraničí, dokumentoval jejich kamarád Viktor Jelínek, druhý v Čechách pak Martin Faltejsek a Jonatan Jan), ale spíše chvíle, které běžný svatební fotograf vůbec nevidí. „Máme třeba hodně fotek, jak spím, je to moje vášeň,“ směje se Zuzana. „Bylo pro nás zajímavé zkoumat, jak vidíme jeden druhého. Když si člověk tímto dnem sám projde, dojde mu, že ta holka, kterou zrovna fotí během svatebního dne, znamená pro toho kluka úplně to stejné, co pro mě znamená Zůza,“ všímá si Martin.
Po studiích oba pracovali v korporacích. Martina ovšem jednou oslovila jeho kolegyně, zda by jí nenafotil svatbu – už tenkrát hodně fotografoval a obdivoval svatebního fotografa Jonase Petersona. Chtěl vyzkoušet, zda svatbu dokáže vyfotit jinak, než bylo v té době zvykem. Dokázal. Od té doby jim čas od času přišla zakázka na další svatební focení. Oba si pomalu začali zkracovat úvazky, až z korporací odešli úplně. „Zdá se mi, že marketing teď ale zanedbáváme úplně nejvíc,“ uvažuje Zuzana. „Asi je pro nás důležitější klientský servis než samotná sebeprezentace.“
Čí je to svatba?
„Vítáme změnu, milujeme fotografování na místech, kde jsme ještě nikdy nebyli, a když věci nejdou podle plánu, často díky tomu vzniknou zajímavé momenty,“ píší na svém webu. Často pracují v zahraničí. Osamocený kostel kdesi na Islandu, jezero Como v Itálii, ovčí farma na Novém Zélandu – to je jen několik destinací, kam už se vydali nafotografovat něčí svatbu. „Občas se nás někdo ptá, zda stále fotíme v Čechách,“ diví se oba. Fotografují. Ve skutečnosti je poměr zahraničních a českých svateb padesát na padesát. „Nechci, aby to lidé vnímali tak, že nejlepší svatba musí být někde u moře,“ zdůrazňuje Zuzana. Zažili už spoustu pěkných svateb v Čechách, i když třeba zrovna pršelo a bylo šero. „Když je mezi lidmi chemie, vznikají tam momenty, které člověka baví fotit, ať se to odehrává v jakýchkoliv kulisách.“
A tak se například série s názvem Whose wedding is it? (Čí je to svatba?), která vznikla pro svatební magazín Mile, odehrává v kulisách staré Prahy, na dosah Pražského hradu. Fotografie neprozrazují mnoho o tom, o jaký pár jde. Tváře jsou často rozmazané, zakryté, nebo vůbec nejsou zachycené. Budoucí nevěstu má tato série fotografií navést, aby si položila tuto otázku i sama pro sebe: „Čí je to svatba? Pro koho svoji svatbu dělám?“ A nenechat se například zviklat k tomu, že něco nějak musí být jen proto, že to někdo řekl. Tato série vyhrála první cenu v International Photography Awards v kategorii Lidé, svatba za rok 2021.
Na jiných fotografiích samozřejmě páry poznatelné jsou. Přesto se Zuzana s Martinem nebojí experimentovat. Vždy s sebou berou i analogový fotoaparát, někdy polaroid, jindy blesky. „Abychom dokázali odvyprávět něčí příběh, musíme dotyčné znát, vědět, co je pro ně důležité, co mají za sebou, jakým uměním se obklopují…“ Jeden klient jim například řekl, že by si výsledek představoval jako koncert Sex Pistols a přehlídku Vivienne Westwood. To jim dalo vodítko, jakou fotografickou techniku použít. Ne každému by například seděly kontrastní fotografie z analogového kompaktu s bleskem.
S každým klientem se tedy nejprve osobně potkají, pokud se jedná o zahraniční spolupráce, zavolají si. „Když se svatby řeší hodně dopředu, uděláme si i fotky snoubenců, abychom je na místě poznali. Jednou se nám totiž stalo, že jsme dorazili na místo, kde bylo dvacet stejně oblečených Američanů a ženicha jsme na první dobrou nerozeznali,“ směje se Zuzana. Pak už potřebují jen vědět, v kolik a kde mají být. Martin obvykle fotografuje přípravy nevěsty, Zuzana ženicha. Do průběhu dne už ale nezasahují – dokud na řadu nepřijde párové nebo skupinové fotografování.
Malý umělec
„Musí to odsýpat, svatba není dvouhodinový photo shoot, proto jsme rádi připraveni,“ zdůrazňuje Martin. Když fotografují v zahraničí, jedou na místo vždy o den nebo dva dřív, aby zjistili, která místa fungují a která ne. Říkají, že fotografují zejména pro lidi – jejich snímky časem získávají na hodnotě, nejde jim o to dělat jen epické fotografie do portfolia. „Vkus lidí se hodně změnil. Je více edukovaný, než byl před deseti lety, kdy jsme začínali. I v Česku existují svatební magazíny, na internetu je nespočet inspirace,“ vypočítávají. „Když ale vidíme, že jsou lidé spíše do klasičtější fotky, nějaké experimentální stejně uděláme, jenom jich do výsledného výběru dáme míň.“
Kromě svateb občas také fotografují pro různé magazíny a další komerční klienty. Jedním z jejich dalších příležitostných projektů je takzvaný Malý umělec. Proces vzniku takového dětského portrétu vypadá následovně: Vyfotografují dítě na středoformátový film. Snímek pak ručně vyvolají a vydají se zpět za malým umělcem, aby také přidal ruku k dílu – dotvořil svůj portrét pomocí barev tak, jak se mu zachce. „Milujeme na malých dětech jejich čistou tvořivost, která ještě není zatížená tím, co jim svět řekl, že je dobře nebo špatně. Fotili jsme s tříletým Eddiem, tomu bylo úplně jedno, jak to dopadne. To stejné jsme dělali i s desetiletou holčičkou. Začala malovat, ale pak jsme uslyšeli brek – říkala, že to udělala špatně a jestli to může nějak vrátit,“ vzpomíná Zuzana a Martin dodává: „Čím jsou děti starší, tím větší mají představu o tom, jak to má být. Všichni se prostě stáváme svázanějšími.“
Everbay
je značka, pod kterou působí Zuzana (* 1988) a Martin Šlechtovi (* 1986). Specializují se na fotografování svateb. Zuzana Šlechtová vystudovala marketingovou komunikaci na Vysoké škole finanční a správní v Praze a Martin marketing na Vysoké škole ekonomické. V loňském roce (kromě toho, že se vzali) koupili ruinu letohrádku Plaveč, kterou začali opravovat. Kromě běžných zakázek Zuzana spolupracuje s Lenkou Kerlickou a jejími značkami 27JEWELRY & 27ASCENT. Nedávno představily například uměleckou skleněnou aromalampu. Martin experimentuje s kinofilmem, který tónoval pomocí „lektvaru“ z kaštanů nasbíraných právě u letohrádku Plaveč.
