Fotografové v hledáčku. Viktor a Nora Jelínkovi: Estetika mění svět
Poznali se díky fotografii. Teď fotoaparátem Viktor a Nora Jelínkovi vypráví příběhy pod značkou Visual Narrative. Tvrdí, že estetika je něco, co může věci kolem nás i v nás měnit.
Nad Prahou je zataženo, centrum je ještě osamělejší než jindy v tomto pandemickém čase. Nora a Viktor mají domácí studio na Hradčanech. „Je to tu složitější s nákupy, ale jinak to tady připomíná spíš vesnici. Uvidíme, až se vrátí turisti,“ vysvětluje Nora, když se podivuji, že tu opravdu někdo bydlí. Na zemi je rozloženo několik stativů a světel. Viktor mele kávu v ručním mlýnku.
„Rodiče mě podporovali v lecčem, ale foťák mi koupit nechtěli. Dokonce mi to zakázali. Tak jsem dva měsíce natíral plot, abych si na něj vydělal. Jenže jsem si to špatně spočítal, tak mi na něj mamka nakonec stejně přispěla,“ sděluje Viktor, když nalévá kávu. Ve fotografii spolu s Norou hledá příběhy, snaží se je skrze toto médium vyprávět. Baví je lidi a smysluplné projekty. Jejich fotografie jsou jednoduché, jdou přímo k věci, nezanášejí se vizuálním balastem. Ačkoliv je to Viktor, kdo mačká spoušť, na každém projektu spolupracuje se svou manželkou Norou – ta se stará zejména o produkční a byznysové věci, spolu rovněž vytvářejí kreativní koncept k jednotlivým focením. Oba jsou z křesťanské rodiny, kromě víry to však byla právě fotografie, co je spojila.
Estetika jako nástroj
Než Viktor Jelínek vystudoval fotografii v dánském Viborgu na Media College Denmark, strávil rok v Praze na architektuře a pět let na teologii. Ani jednu z pražských vysokých škol nedokončil. Kolem architektury se však nadále pohybuje – fotografuje pro několik architektonických studií, například pro PS-architekti nebo AF-arch. Studium teologie mu zase dalo rozhled a porozumění síle příběhů. „Skrze příběhy se lidé dokážou vžít do jiných situací i jiného člověka. My je zaznamenáváme prostřednictvím fotografie, aby jejich poselství neutichlo. Věříme, že krásno, estetika je nástroj, jak otevřít nějaký dialog, jak předat zprávu, jak se zamyslet,“ vysvětluje Nora Jelínek, která rovněž studovala v Dánsku, a to módní návrhářství v kombinaci s podnikáním na škole Via University College. I tato průprava se hodí pro fotografování.
Visual Narrative se snaží kloubit smysluplnost a estetiku. To se povedlo například když pracovali na zakázce pro firmu More than Cashews: odletěli do Tanzanie, aby pro místního podnikatele Fahada Awadha vyfotografovali, jakou cestu musí urazit kešu, než se dostane ke spotřebiteli. Deset dní fotografovali a natáčeli (ještě společně s Patrikem Jelínkem) na různých místech, aby vznikl soubor propagačních fotografií a videí, který zachycuje proces výroby. „Komunikovali jsme spolu dva a půl roku, než Awadhova firma usoudila, že něco takového potřebuje, a měla na to dostatek financí. Dva týdny před odletem jsme ještě stoprocentně nevěděli, zda do Tanzanie opravdu odletíme. Nakonec to vyšlo,“ vzpomíná Nora. Zákazníky si často vyhledávají a oslovují sami. „Píšete, píšete, píšete… Spoustu z nich se ani neozve, mnozí mají už svého fotografa, který pro ně pracuje. Hledání klientů je nekonečný příběh,“ podotýká Jelínková.
Snaha o preciznost
I když se jejich fotografie často jeví jako dokumentární, scénu pečlivě připravují a dosvěcují. „Styl naší práce je hodně postavený na řemesle, citlivosti a dobré přípravě. Ovšem v Česku je z našeho pohledu komerční trh v některých aspektech poškozený. Lidé si často myslí, že každý, kdo si koupí foťák, je fotograf. Fotka se dostala do bodu, kdy za ní někteří lidé nevidí náročnost řemesla a odvedenou práci,“ konstatuje Viktor. V tuzemské společnosti jim chybí touha po propracovaných věcech a potřeba kvality. Tvrdí, že lidé tu často preferují spíše průměrné a hlavně praktické věci… „Musíme se brzdit, aby je naše snaha o preciznost nevyděsila,“ smějí se.
Kromě komerčních zakázek vytvářejí vlastní projekty. V roce 2018 se na osm dní vydali na Sicílii. V sérii We The People dokumentovali dobrovolníky i uprchlíky a naslouchali jim – soubor černobílých portrétů doplnili o psané příběhy daných jednotlivců. „Všichni mají nějaký názor na uprchlíky, ale většina z nás žádného neviděla. Tak jsme se sbalili a vyrazili do Itálie.“
S obdobnou spontaneitou vznikly záběry z mezinárodního turnaje v para stolním tenise na Kostarice. „Viktorův nejmladší brácha je hendikepovaný. S českým národním týmem hraje několik let. Tak jsme vyrazili s ním,“ přibližuje Nora. Během dvou dnů vzniklo přes devadesát portrétů, Viktor kromě toho turnaj dokumentoval. „Mám pocit, že bráchovi stolní tenis dodal sebevědomí. Na turnaji jsme ho viděli hrdého jako nikdy předtím, sršelo to z něj. Nakonec jsme tam měli frontu lidí, kteří se chtěli nechat vyfotit, i když předtím nevěděli, co očekávat,“ vzpomíná Viktor.
Nyní by v rámci volné tvorby Jelínkovi rádi zpracovali téma psychických onemocnění a jejich destigmatizace. „Kromě mentoringu u Violy Fetisové a Tadashiho Makabe, kteří nám pomohli vidět a pojmenovávat věci po pracovní stránce, jsme si prošli několika párovými terapiemi. Náš vztah to posunulo a možná i díky tomu jsme pořád manželé. Myslíme si, že by to mohlo pomoct spoustě lidem, jen potřebují získat odvahu,“ říká Viktor. Věří, že i fotografie v tom může přispět ke změně.
Visual Narrative je fotografické studio založené Viktorem a Norou Jelínkovými. Oba studovali v Dánsku (Viktor fotografii na Media College Denmark ve Viborgu, Nora módní návrhářství na Via University College). Ve své komerční tvorbě vyprávějí příběhy značek skrze fotografii (projekt More than Cashews), ve volné tvorbě se zaměřují na sociální témata. Spoluzaložili neziskovou organizaci We care.
