Fotografové v hledáčku. Štěpánka Stein: Objektivní dokument neexistuje
Chtěla být popelářkou, lékařkou, právničkou nebo policistkou. Jenomže ji už na střední zasáhla fotografie. Se Salimem Issou dokumentovala sezonu v Národním divadle i vietnamskou tržnici Sapa. Věnuje se dokumentární i komerční fotografii. A čím dál tím víc ji baví učit.
„Kresba pro mě sice má terapeutické účinky, ale ve fotografii je zase rychlost a možná větší svoboda vyjádření,“ říká, zatímco nalévá kávu z french pressu v ateliéru pražské UMPRUM. Na té spolu s Václavem Jiráskem vede Ateliér fotografie II (na jehož výstavu jsme vás mimochodem minulý týden zvali). Vysoká škola průmyslová je však také její alma mater – Štěpánka Stein zde studovala v ateliéru Pavla Štechy poté, co odmaturovala na Střední průmyslové škole grafické v Praze, kde ji vedla například Libuše Jarcovjáková, dodatečně, zato však celoevropsky doceněná dokumentaristka.
„Šest let studujete naprosto skvělou elitní školu, do ateliéru jste vybraní jako jeden ze sta. Šest let žijete v bublině. Pak vyjdete do praktického světa a ocitnete se na skleněné podlaze. Nevíte, kdy to pod vámi praskne,“ vzpomíná na dobu po absolutoriu UMPRUM. Se svým spolužákem Salimem Issou pak dlouhá léta tvořili autorskou dvojici. A dokázali vidět témata, která ve společnosti začala naplno rezonovat až o mnoho let později. „Budovat si cestu sám je dlouhé a těžké. Po škole jsme moc zakázek nezískávali, protože jsme neměli vybudované kontakty,“ přiznává fotografka.
Jeden hledal obraz, druhý světlo
Dostali příležitost z pražského Národního divadla. Dokumentovali sezonu 2005/2006 na všech třech scénách; zejména prostřednictvím portrétů těch, kteří se v divadle pohybují v zákulisí i na jevišti – od uklízečky, po šatnářku, režiséra i herce… Osvědčili se. Díky tomu několik dalších let fotografovali reklamy na nové inscenace ND. „Autorská dvojice má vypracovanou metodu: volí jednotné pozadí i formu, což zvýrazňuje jednak vnitřní integritu fotografického cyklu jako celku a jednak umožňuje divákovi koncentrovat se na detaily, podobnosti, odlišnosti i náhodné či situační nuance,“ napsala kurátorka Mariana Serranová v úvodním textu knihy, která vznikla z fotografií exponovaných v ND. Národní divadlo v tu dobu praktikovalo, že každou jeho sezónu po svém fotograficky zdokumentoval jeden výrazný tvůrce a vyšla mu kniha.
Trn z paty dvojice Stein & Issa podle Štěpánčin slov vytrhl i grand soutěže Czech Press Photo. Jeho laureáty se stali v roce 2003. Zdokumentovali pražský Karlín. Po povodních v létě 2002 to byla v hlavním městě jedna z nejhůře postižených čtvrtí a chystaly se velké developerské změny. Autorská dvojice chtěla zachytit její přítomný stav a pozvolný návrat života do pochroumané lokality.
Rukopis je zřejmý: autentická, ale zároveň stylizovaná výpověď, do níž se svérázně vsakuje přístup módní nebo designové fotografie. Zábleskové světlo osvítí osobu v popředí, zatímco pozadí zahalí do tmavších barev. V nich často spatříme známé věci – školní aktovku, jeřáb, pracovní nářadí… „Že jeden fotil a druhý flešoval – to je hodně zjednodušeně řečeno. Projekty jsme spolu vymýšleli a připravovali. Jeden pak hledal obraz a druhý světlo…“ Štěpánka Stein tvrdí, že autorskou tvář každého fotografa ovlivňuje i to, v jakém prostředí žije. „My jsme ji asi hledali tak, že jsme obcházeli novinové stánky, kde se prodávaly zahraniční časopisy a prohlíželi jsme si je. To nás hodně ovlivnilo.“
Takto vznikal i soubor Little Hanoi – fotografie z vietnamské tržnice Sapa, která se nachází v Praze–Libuši. „Sapa se hodně proměnila. Extrémně ji zasáhl turismus. Když jsme tam fotili poprvé, to bylo roku 2007, byli jsme tam jediní Češi. Teď se tam konají i prohlídky – skoro jako na Pražském hradě!“ Získat povolení k fotografování tenkrát nebylo pro Stein a Issu jednoduché. „A po půl roce focení jsme byli předvoláni radou tržnice, protože chtěli vidět naše fotky. Potom, co je spatřili, nám zakázali fotit,“ vzpomíná. Estetiku prostě vnímali jinak – tmavé fotografie se jim nelíbily. Nakonec se jim povedlo Vietnamce přemluvit, aby soubor mohli dokončit. Přidělili jim bodyguarda, který s nimi všude chodil. „Po roce fotografování jsme byli možná tak v první třetině navazování nějakých přátelských vztahů.“ Do Sapy se fotografka však vrací – ovšem už pouze nakupovat krevety a rýži.
Sociologická sonda
Štěpánku Stein ve fotografii zajímají sociologické kontexty – i ve spojení s módou. Co o lidech prozrazuje oblečení, které běžně nosí? Odráží to, jak přemýšlejí o světě? Jak se oblékají různé komunity? I to chtěla zkoumat během doktorského studia sociologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. „Naskočila jsem do oboru, ale vůbec jsem nevěděla, co znamená. Představa, že se budu další tři roky zabývat kvantitativní sociologií pro mě byla tak úmorná, že jsem to po dvou letech vzdala.“ Dokumentování a pokusy o sociologické sondy skrz fotografii ji však provázejí nadále. Na Wikipedii se o ní dočtete, že vytváří subjektivní dokument. Podle jejích slov nic takového neexistuje. „Tohle slovní spojení je trochu nesmyslné. Všechny dokumenty jsou subjektivní. Už jen to, jaký úhel záběru zvolíte, jaké máte světlo, jaký objektiv si vezmete… tohle všechno realitu zkresluje,“ tvrdí.
Zařadit Štěpánku Stein není snadné. „Pro ryze uměleckou fotografii se asi pohybuju na hraně kýče, pro komerční svět jsem nejspíš příliš vyhraněná.“ Přesto se jí daří oba světy skloubit. V současnosti však raději učí – na již zmíněné UMPRUM a také externě na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Tvrdí, že je důležité o fotografy, včetně těch nastupujících, pečovat. „Kdyby třeba nebylo kunsthistoričky a kurátorky Anny Fárové, tak František Drtikol nebo Josef Sudek by takový věhlas zřejmě nezískali,“ soudí fotografka. Studentům se snaží předat své přesvědčení, že to nejlepší, co jim škola může dát, je setkávání se s lidmi, kteří tamtéž studují architekturu, sochu, módní návrhářství a další obory. Tak vznikají inspirativní vazby, které mohou vydržet i po celý další tvůrčí život. Aktuálně také pracuje spolu s Norou Grundovou, šéfredaktorkou časopisu Harper’s Bazaar, na knize a výstavě reflektující posledních třicet let v české módní fotografii.
MgA. Štěpánka Stein (*1976) vystudovala fotografii na SPŠG a VŠUP. Se Salimem Issou už v době studií spolupracovala na souborech jako Beauty fashion, Space cowboys, Messages, Karlín, Misky, Newcastle, Národní divadlo, Little Hanoi, Národní obrození a další. Několik let vyučovala na FAMU, nyní vede Ateliér fotografie II na pražské UMPRUM a externě vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.
