Fotografové v hledáčku. Naďa Hůlková: Černobílé fotky mrtvol? To ani náhodou!
Nosí pestrobarevné šaty a je jí všude plno. Na první pohled by vás asi ani nenapadlo, že se fotografka a raperka Naďa Hůlková pohybuje většinu času ve smutečních síních. Jak dokumentuje pohřby?
Několik opilců se válí v lavicích, barevná světla ozařují místnost, mixážní pult čeká na další song, rakev je prázdná. Ne, tohle není fotografie, kterou by pohřební fotografka Naďa Hůlková pořídila. Začíná tak její klip s názvem Děda, který o smrti pojednává – a vůbec se s ní nemaže. Stejně jako protagonistka. Tvrdí, že se smrtí přichází do kontaktu neustále, takže v životě nechce ztrácet čas.
Ačkoliv přes den fotí pohřby, večer v divadle předvádí stand-up comedy, ve volném čase píše humorné texty. S tím, co v práci vidí, se však vyrovnávat nepotřebuje, smrt bere jako součást života. A tělo jako schránku. Ale přiznává, že je-li pohřeb vydařený, i dnes, po šesti letech, co se pohřební fotografii věnuje, ji dokáže rozplakat.
Mrtvá těla fotila už v patnácti letech, když studovala na Střední škole propagační tvorby a polygrafie ve Velkém Poříčí nad Metují. Její kamarádka pracovala jako patoložka ve fakultní nemocnici. Naďa se patoložky zeptala, zda by na jejím pracovišti nemohla – tajně – nafotit několik těl pro školní projekt. Už tenkrát zjistila, že jí nedělá problém zachycovat smrt.
„Kdysi bylo běžné fotit mrtvé příbuzné. Dnes se toho lidé zbytečně bojí. Nechápu proč… Chtěla jsem tuhle tradici obnovit, aby se toho lidé přestali štítit,“ tvrdí. Odešla z reklamní agentury, kde pracovala v grafickém oddělení, rozeslala vizitky po všech pohřebních kancelářích a začala pracovat jako fotografka na smutečních aktech. Během koronaviru si k tomu přidala i DJing na pohřbech – nejraději mixuje Beethovena s Mozartem. „Kluby byly zavřený a já chtěla hrát pro lidi,“ směje se. Občas ještě k fotografování a DJingu čte smuteční řeč. „Jsem všude, ale zároveň nejsem vidět,“ popisuje. Má proto vypnuté zvuky závěrky a fotí zásadně bez blesku. „Cpát někomu foťák před obličej je při pohřbu hrozně nevhodné. A snažím se, aby to lidem slušelo – i když truchlí.“
Žádná černobílost
Naďa Hůlková chce, aby její fotografie pomáhaly pozůstalým se vyrovnat se smrtí blízkého. Nepřistupuje k nim však pouze dokumentárně, když je potřeba, retušuje – například prach nebo chlupy. Fotografiím vždy také vytáhne barevnost. „Rozhodně fotky nepřevádím do černobílé!“ zdůrazňuje.
Pokud si pozůstalí přejí nechat rakev otevřenou, musí nebožtíky před pohřbem i upravit. I úsměv jde dokoupit! Dodělává se drátky. „Na mrtvém poznáte, když odešel smířený. Pak nejsou žádné úpravy třeba. Někdy to ovšem ani make up nespraví.“ Nejstarší ročník, který pohřbívala, byl z roku 1929. Během koronaviru fotila i deset pohřbů za den, jeden v průměru trvá dvacet minut.
Spolupracuje rovněž s Pohřebními průvodci, netradiční pohřební službou, která kromě pohřbů konaných mimo smuteční síně nabízí nejrůznější rituály. Pohřeb se potom může odehrávat třeba na fotbalovém hřišti nebo u Máchova jezera. „Mladí lidé mají nápady a chtějí smrt posunout, otevřít, udělat rozloučení hezčí. V pohřební síni na vás akorát padne depka.“
Fotografka musí v těchto chvílích být také trochu psycholožkou. Říká, že často, když ji lidé vidí, spadne z nich i smuteční nálada. „Někdy to můžete nějakou srandou odlehčit. Samozřejmě ale vím, co si můžu dovolit a co ne. Jediné, co nesmíte říct klientovi jako pohřební fotografka, je: ,Úsměv, prosím!‘“ směje se Naďa Hůlková.
Naďa Hůlková
(* 1986) studovala na Střední škole propagační tvorby a polygrafie ve Velkém Poříčí nad Metují. Než začala fotografovat pohřby, pracovala v reklamní agentuře jako grafik. Nyní snímá nejen pohřby, ale také svatby, koncerty nebo reportáže z natáčení filmů. Ve fotografické tvorbě však nedělá rozdíly. Jako DJ Nadja se věnuje rapu a vede stand-up s názvem SHOW stání.
