Fotografové v hledáčku. Veronika Šrek Bromová: Pracuju v rámci „umění možného“
Digitálně upravovanými fotografiemi na sebe upozornila v devadesátých letech. Byla v tom průkopnicí. Za své hlavní téma měla tehdy ženské tělo – a jeho proporce a deformace. Tělem se zabývá stále, ale čím dál více ji zajímá tělo přírody.
Roztažené nohy nahé ženy ležící na zádech. Její pohled směřuje k divákovi. Intimní místa překrývá anatomický snímek svaloviny. Tato (jedna z nejznámějších fotografií) Veroniky Bromové ze série Pohledy vznikla již před čtvrt stoletím, v roce 1996. „Ve skutečnosti je to velice cudná fotografie. Chtěla jsem ukázat, že ženské tělo je pod kůží i v intimních partiích úplně stejné jako všude jinde. Pod kůží je svět, který si žije vlastním životem. Mikrosvět, do kterého běžně nevidíme.“ Bromová tehdy jako jedna z prvních českých umělkyň přišla s digitálně manipulovanou fotografií. „Nechci destruovat realitu, ale spíš poukázat na to, že v jejím vnímání jsou i trhliny.“ Ve svých instalacích však využívá nejrůznější média a techniky – pracuje s videem, performancí, keramikou, textilem, kresbou i malbou… Ráda u fotografie posouvá její hranice.
Odmala ji ovlivňovalo umělecké prostředí. Její rodiče Dagmar Bromová a Pavel Brom pracovali s kolážemi, doma měli velký reprodukční fotoaparát, pomocí fotografií vytvářeli ilustrace. Veronika často pomáhala otci v temné komoře, bavilo ji být v červeném světle, při němž se fotografie zvětšovaly. „Čas tam plynul jinak,“ říká. Umění pak začala i studovat – nejdříve na Střední výtvarné škole Václava Hollara v Praze, poté i na vysoké – absolvovala Ateliér ilustrace a grafiky vedený profesorem Jiřím Šalamounem na UMPRUM. V kresbě ji zpočátku fascinoval hyperrealismus, který se k fotografii blíží. „Kreslila jsem babičku se všemi vráskami a póry, odmala mě bavilo dívat se detailně kolem sebe.“
Dívenka modelkou u Jana Saudka
Přiznává, že jak ji samotnou, tak její tvorbu vždy formovalo zejména to, co ji obklopovalo a to, kde a s kým žila. Začátky tedy ovlivnili zejména rodiče, jejich ateliér, časopisy, jimiž listovala, knihy, které měli v poličkách. Když jí bylo třináct, tak společně se svou o čtyři roky mladší sestrou poprvé pózovaly slavnému fotografovi Janu Saudkovi. „Byla to velká inspirace, ale zároveň se tam ve mně už tenkrát utvořilo i jakési vyhranění vůči manipulaci mužem-fotografem,“ vzpomíná Veronika Bromová a připomíná svůj první větší projekt Tajné fotoalbum. Šlo o černobílý cyklus portrétů jejích přátel a vlastních autoportrétů. Fotografie poskytovaly intimní, lehce erotický a provokativní pohled do jejího studentského pokoje na pražských Vinohradech na přelomu osmdesátých a devadesátých let.
Po revoluci začala vystavovat. Fotografii využívala jako objekt, posouvala ji do 3D prostoru. Cyklus šesti fotografií Zakleté princezny umístila na černé boxy, které zevnitř prosvítila. K tomu ji inspiroval lightbox, který využíval její otec, když ve fotografické dílně pracoval s negativy. „U Zakletých princezen, jedné z mých prvních instalací, jde vlastně o videozáznam dívky, z něhož jsou vyvolány fotografie jako určité sekvence, krátký film z intimního života. Představují pohledy do intimity dívky, která spí uvězněná v boxu-rakvičce a tím, že je pod sklem, se na ni všichni mohou dívat. Jako by byla prosvětlená na rentgenu a všichni ji mohli pozorovat. A ona se proti tomu nemůže bránit, jedině se schoulit v prostoru, který jí byl vymezen,“ přibližuje Bromová na webu Artlist.cz.
Výstava se konala v Ženských domovech na pražském Smíchově. Pracovala na ni s geniem loci daného místa, s prostorem, jeho atmosférou – a tak tomu u Bromové zůstalo dodnes. „Výstavní termíny jsou pro mě důležité, je to ten moment, kdy ze sebe dostanete to, co chcete, a ještě jste limitovaní možnostmi výstavního prostoru. Asi neumím tvořit tak, že bych jen tak štosovala tuny umění. Prostor mi pomáhá věc formulovat, dokončit ji,“ vysvětluje.
Z cyklu Tagyreality, Stínání reality, 2021, kresba realitou, digitální tisk, foto: Veronika Šrek Bromová Rychlý svět, chvilkové nástroje
Její aktuální tvorbu čím dál tím více prostupuje téma přírody a našeho vztahu k ní. „Jako dítě jsem si hodně hrála na zahradě na Vinohradech, dětství jsem trávila v parcích, babička mě brala na výlety po Šumavě…“ Z rodné Prahy se odstěhovala. Už čtrnáctý rok žije se svým manželem v prostoru, kterému přezdívají Chaos v obci Střítež kousek od Poličky. Deset let tam také provozuje galerii současného výtvarného umění Kabinet Chaos.
Uvěznění přírody a lidské manipulaci s ní se věnovala už v roce 1999 v prostorové instalaci ZEMZOO, která Českou republiku reprezentovala na bienále v Benátkách. Na tomto projektu pracovala v rámci rezidenčního stipendia v New Yorku. „Neměla jsem tam počítač, hodně jsem tedy pracovala s lepenkou, fóliemi, fungovaly tam také materiálové banky. Dovedlo mě to k určité performativnosti. Uvědomila jsem si, že to, co dělám, už není jen o jednotlivém obrázku, ale spíše o čase, o vyjadřování skrze proces,“ vzpomíná autorka.
Bromová ve své tvorbě využívá také mobilní telefon. Jeho prostřednictvím vytváří takzvané realitytagy, skeny reality. Vznikají kratší videa, časosběry, zpomalené záběry, dokreslované fotografie. „Není to ten typ umělce, který by měl čas se na dlouhé dny zavírat v ateliéru a něco tam vytvářet. I nástroje, které používá – mobil, sociální sítě – jsou chvilkové a tím vzniká obrovské množství materiálů, fotek, videí, předmětů…“ řekl k aktuální výstavě Bromové Časy mezi Časy v Litomyšli kurátor Tomáš Pospiszyl. Ta je v domě U Rytířů k vidění do 10. října.
Veronika Šrek Bromová (* 1966) vystudovala Střední výtvarnou školu Václava Hollara v Praze, absolvovala Ateliér ilustrace a grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V letech 1997 a 2000 byla mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého. Roku 1999 reprezentovala ČR na mezinárodním bienále v Benátkách. Mezi lety 2002 až 2011 vedla Ateliér nových médií 2 na pražské Akademii výtvarných umění. Nyní vyučuje na pražské Anglo-American University. Letos dokončuje sebezkušenostní pětiletý výcvik ArteSur. Aktuálně performuje se skupinou Die Früchte, která vznikla v létě 2020 jako volné spojení umělkyň a umělců. Žije ve Stříteži u Poličky na usedlosti Chaos, kde založila a vede Galerii Kabinet Chaos. Spolupracuje s magazínem Vogue.
