Fun fun fun v Palermu
Máte chuť na tři hodiny zapomenout, kým jste, a prožít šest dní v mafií zmítaném Palermu? V inscenaci Městečko Palermo usíná k tomu máte - díky Natálii Preslové a Janku Lesákovi – tu možnost. V pražském experimentálním prostoru NoD vás si díky tomu můžete užít dost zábavy. Tedy za určitých podmínek.
Hru Městečko Palermo, z níž inscenace vychází, vymyslel (pod názvem Mafia) roku 1986 student psychologie Dmitrij Davidov pro středoškolské studenty, aby jim ukázal fungování společnosti, v níž se o moc přetahuje neinformovaná většina s informovanou menšinou, jejíž záměrem je ovládnout společnost celou. Hra má dvě fáze: noční, v níž ti, kteří mají možnost zabíjet, vraždí, a denní, v níž se přeživší snaží odhalit a eliminovat pachatele.
Preslová s Lesákem staví na původních pravidlech, ale dávají si práci se skutečným oslovením, vtažením každého z 55 diváků-hráčů neboli obyvatel Palerma. V úvodní části večera tedy každý návštěvník dostane svou osobní a unikátní kartičku se jménem, společenským postavením a s dalšími informacemi, jež mu umožňují se s danou postavou sžít. Každá z postav má rovněž své vlastní drobné herní cíle a je na každém hráči, zda se ve vyměřených minutách bude věnovat plnění drobných úkolů, politikaření na vysoké úrovni nebo jen pasivně sledovat okolní dění.
Hra se odehrává po celém prostoru NoDu, který se promění v městečko s deseti budovami obydlenými deseti „rodinami“ či přesněji řečeno společenskými vrstvami či zájmovými skupinami. Přes den se každý zabývá svými úkoly – lékař léčí nemocné, novináři se honí za senzacemi, farmáři loupají arašídy, dělníci v docích vyrábějí upomínkové předměty s náboženskými motivy. Ovšem v noci ožívá mafie a kdoví, kdo se stane její obětí.
V klasické verzi má běžný hráč málo možností odhalit příslušníka mafie – v podstatě jen tehdy, když se mafián neopatrně prořekne. To se zde mění a možností pozorovat, kdo se chová podezřele, je přehršel.
Pravidel přitom není mnoho, v podstatě jde o to, abyste se co nejlépe vžili do své postavy a jednali tak, jak by nejspíš jednala ona. Nikdo vám nebrání krást, pašovat, prodávat pod pultem, přesvědčovat, uplácet a vydírat. Stejně tam vám nikdo nebrání pečovat o druhé, pomáhat a obecně se snažit vybudovat co nejlépe fungující společnost.
Městečko Palermo usíná je inzerováno jako participační divadlo, tedy divadlo, v němž návštěvník je součástí hry, jenže z „klasického“ divadla je v něm toho málo. Běžný LARP, jak se takovýmto rolovým hrám říkává, pokud se neprovádějí na divadelních prknech, Městečko Palermo usíná ovšem přesahuje – zejména zvukovým a světelným designem, hudbou a neúprosným hlídáním času vymezeného pro hru.
Inscenace je silná v tom, z čeho vyšla – jako hra. Jakmile se však tvůrci pokusí o mrazivý „aha efekt“, o psychologicko-sociologický experiment, produkce drhne. Zpráva, kterou autoři vysílají, je totiž natolik banální, že nemůže průměrně kulturně vzdělaného diváka zasáhnout ani obohatit. Spíše mu zkazí zážitek z toho, že svou postavu odehrál dobře. Pro běžné hráče larpů je totiž právě to, jak zahráli postavy a splnili herní cíle, měřítkem toho, zda obstáli. Vyčítat proto příslušníkům mafie, že se chovali nemorálně, když chtěli všemi prostředky ovládnout radnici, a se vztyčeným prstem jim ukazovat, že právě takto povstali k moci diktátoři v reálném světě, není fér.
Autoři se na konci přiznávají, že s hráči-diváky hrají hru ve hře, ovšem jejich teze o tom, že česká „rozdělená“ společnost se může na příkladu mafiánské skupiny pokoušející se ovládnout Palermo poučit, divadelně, herně a vůbec kulhá jako komisař Cattani střelený do nohy.
Autorka se zúčastnila představení 24. února, při němž ztvárnila roli Alex Angelini.
Reportáž, kterou z představení natočil pro pořad ArtZóna slammer Anatol Svahilec, foto: Anna Hladká Vašicová NoD, Praha – Janek Lesák & kol.: Městečko Palermo usíná
Režie: Janek Lesák, game design: Janek Lesák & Natálie Preslová, scénografie: Mikoláš Zika, kostýmy: Paulína Bočková, hudba: Ivo Sedláček, light design: Daniel Kozlík, sound design: Vojtěch Drobek Krátký, dramaturgie: Natálie Preslová, animace: Jaroslav Klimeš, plakát: Dominik Miklušák, video: Jan Kolář, foto: Anna Hladká Vašicová, produkce: Helena Plicková, Ondřej Kyncl. Nejbližší termíny: 5., 6. a 8. března 2020.
