Glosa: Jaký je dokument V síti? Je to jenom film…
Dokument Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti je svým způsobem téměř neprůstřelný. Závažné společenské téma. Propracovaný koncept konzultovaný s odborníky. Ale pořád je to film, v němž etika jde v ruce ruku v ruce s estetikou a vnímání by nemělo, ba nemůže jít jen přes téma.
Zpětně se ukáže být problematická hned úvodní sekvence filmu, která běží „pod“ vstupními titulky. Jde o pouliční záběry dětí zabraně zírajících do telefonů či tabletů, dětí nevnímajících okolí, klopýtajících za rodiči, s očima ponořenýma do displeje. Ty záběry jsou však velmi obecné, k tématu pouze přilepené; stejně tak by mohly ilustrovat kupříkladu filmovou esej o digitální demenci natočenou na motivy knih německého neurologa a psychiatra Manfreda Spitzera. Fakticky a v úhrnu je to samozřejmě jen detail, stejně jako bezradný předělový záběr na větve, vtělený do vyprávění zhruba v půli filmu (pokud si to po jedné projekci dobře pamatuji).
Podívejte se na trailer filmu V síti, foto: © Hypermarket Film – Milan Jaroš Daleko podstatnější je specifická disproporce mezi „upatlaností“ tématu, rozuměj smutnou mentální i hmotnou šedivostí sexuálních predátorů slídících v síti, a vypulírovanou estetikou snímání a ateliérového aranžování. Maně mi to připomnělo předlistopadové kulturní produkty takzvaně určené na export a představující československý stát v přívětivějším světle než byla žitá realita. Dívky, které byly v castingu vybrány, jsou všechny tři pohledné. Pokoje, které jim byly vystavěny v ateliéru, jsou hmotně reprezentativní. Sekvence snímané v ateliéru mají barevnost bezmála reklamní, nasazení hudebního podkresu někdy rovněž tak. Abych ty svoje rozpaky formuloval do jednoduché věty: film V síti je až moc hezký, bez ohledu na hnus, do něhož tvůrci vložili prst.
A pak je tu další rovina oné inscenovanosti: předvádění se režijní dvojice, a Víta Klusáka především, před kamerou. Vít Klusák náleží k těm dokumentaristům, kteří na FAMU prošli tvůrčí dílnou Karla Vachka. Pro tyto tvůrce je příznačné aktivní vyvolání a poté sledování situací, které mají obnažit nějakou skrytou vrstvu reality. Filmař je i aktér, nikoliv pouze pozorovatel. Vít Klusák se pomalu stává jakýmsi Karlem Gottem této metody, její vpravdě vachkovsky ironickou karikaturou. Lze si jen přát, aby Vít Klusák nakonec stárl tak důstojně, jak se to povedlo Gottovi – o něm si jako o tvůrci i občanovi můžeme myslet cokoliv, ale nezestárl do karikatury sebe sama, nějak se lidsky ustál. Klusák s tím začíná mít docela vážný problém.
Jinými slovy se téhož dotkl pisatel xxmartinxx ve svém obsáhlém příspěvku o filmu V síti v diskusi na ČSFD (podle informací, které autor o sobě v databázi poskytuje, jde o filmového kritika a publicistu Martina Svobodu): „U fikčních filmů jsem fanouškem nestřídmých režijních fetiší, tak proč bych měl opovrhovat tím samým u dokumentu? I proto je mi V síti mnohem sympatičtější než většina Klusákových filmů – nezastírá to tolik, čím to je. Je to velké, je to naleštěné, chce to být středem pozornosti. Klusák je samozřejmě jako vždy ‚nenuceně‘ v obraze a diví se úžasnosti a šokujícnosti filmu, který mu vzniká pod rukama… Rocková star oboru, Marie Antoinettta sedící na vyvýšeném pódiu uprostřed nějakého dekadentního večírku. Velký filmař, velké téma, velký koncept. Velké důsledky. Tuhle aktivistickou dekadenci je asi potřeba plně přijmout, vždyť proč ne? Já říkám jen: příště víc!“
Tak jako je V síti prosáknut dost nechutnými nebo zoufalými pány, kteří slídí na internetu po nezkušených a školou povinných dívkách, tak je i prosáknut paradoxy. Chce posloužit k řešení jednoho konkrétního společenského problému, ale zároveň slouží tvůrcům k sebeadorační prezentaci. Chce zacílit divákův zrak k nebezpečným a temným skutečnostem, ale „lookem“ dává vzpomenout na titul biografie Charlotte Chandlerové o Afredu Hitchocockovi: Vždyť je to jen film.
Sabina Dlouhá, Tereza Těžká, Anežka Pithartová, Vít Klusák při natáčení filmu V síti, foto: © Hypermarket Film – Milan Jaroš V síti (ČR, stopáž 100 minut)
Scénář a režie: Barbora Chalupová, Vít Klusák, kamera: Adam Kruliš, hudba: Jonatán Pastirčák, střih: Vít Klusák. Hrají: Tereza Těžká, Anežka Pithartová, Sabina Dlouhá, Karolína Zachová, Vít Klusák, Barbora Chalupová, Barbora Potužníková, Jan Vlček.
Premiéra: 27. února 2020
