Glosa: Kolik tu dnes váží spisovatelské slovo? Méně než nic
Spisovatelé jaksi už z tradice a z podstaty věci nemlčí k bezpráví. Dění v letošním povolebním Bělorusku bezprávím je. Tuzemští spisovatelé k němu prostřednictvím svých organizací postoj v zásadě zaujali. Zajímá to však ještě někoho?
„Členové českého PEN klubu při vědomí závazku aktivně hájit svobodu slova kdekoli na světě odsuzují násilí ze strany silových složek běloruského státu proti demonstrujícím, kteří vyjadřují svůj názor, a proti náhodným kolemjdoucím v Minsku a na jiných místech země. Obzvláště nás znepokojují zprávy o útocích na novináře, zejména o údajném zatčení či zmizení šéfredaktora novin Naša niva Jahora Marcinoviče. Vyzýváme běloruskou vládu, aby respektovala svobodu projevu a shromažďování a další základní lidská práva a principy demokracie a zákonnosti,“ dal na vědomí český PEN Klub na svých stránkách hned 12. srpna 2020 (volby proběhly o tři dny dříve). Výzvu zavěsil na své internetové stránky.
O stanovisku PEN klubu nepadla v českých médiích zmínka, a je v podstatě lhostejné, zda to organizace sama dala médiím na vědomí, či nikoliv.
Neexistuje tu pouze PEN klub. 27. srpna vydal tiskovou zprávu Svaz českých knihkupců a nakladatelů spolu s Asociací spisovatelů. Píší v ní, že „podpořily stanovisko Federace evropských nakladatelů odsuzující represivní běloruský režim“. Den předtím asociace vydala na facebooku své vlastní stanovisko: „Chceme vyjádřit plnou podporu laureátce Nobelovy ceny za literaturu Světlaně Alexijevičové a také Svazu běloruských spisovatelů, členu European Writers‘ Council. Běloruská vláda musí zastavit násilí vůči pokojným protestům, otevřít dialog s opozicí a připravit nové volby, které budou férové, svobodné a transparentní.“ Ohlas v médiích: nula. Počet lajků za první tři dny na facebookovém statusu podporujícím Alexijevičovou a Svaz běloruských spisovatelů: patnáct. Velmi skromné číslo.
Patří se podotknout, že kromě PEN klubu a Asociace spisovatelů existují v ČR další spisovatelské organizace. Obec spisovatelů byla založena v prosinci 1989 a v následujících letech byla hlavním reprezentantem této profese. Postupně však její činnost degradovala, autoři odcházeli; právě i v důsledku rozčarování z její činnost vznikla v roce 2014 Asociace spisovatelů. Stanovisko k něčemu takovému, jako je pronásledování spisovatelů nebo nesvoboda projevu nyní nelze od Obce spisovatelů očekávat. Ostatně její internetové stránky žijí v krásném bezčasí.
Hele, dědku, názor si nech až do hrobu. Protesty v Minsku, 26. srpna 2020. Ilustrační foto, foto: ČTK/AP/Sergei Grits
To Unie českých spisovatelů, založená roku 2001, je daleko hlasitější, ovšem výhradně v boji proti kapitalismu jako takovému a současnému režimu v ČR především. Takže nějaké násilí v Bělorusku je pro tuhle unii nekonečně daleko.
Když tedy vezmeme v potaz hlasy zdejších spisovatelských organizací, které nemlčely, i tak z toho vane určitý smutek. Spisovatelé jsou totiž jediní z uměleckých tvůrců, koho násilí a cenzura za humny zdejší zemičky ještě zajímá a trápí. Nemyslím to zle a bůhvíjak ironicky, ale prostě od malířů, tanečníků, symfoniků, nebo pop hvězd stanovisko k takovým věcem nikdo snad ani nečeká… Když tedy spisovatelé dostojí své nepsané morální povinnosti, nezajímá to zde prakticky nikoho; takzvanou veřejnost vůbec ne. Spisovatelské slovo neváží v tuzemském veřejném diskursu téměř nic.
Vezměme to věcně a bez sentimentu: je to prostě odraz váhy literatury v současné společnosti. Společnosti obrazu, nikoliv slova.
