Glosa: Proměna Putinova obličeje během jednoho roku je dramatem v kostce
Všiml jsem si toho mimoděk. Prohlížel jsem si aktuální fotky, na nichž je ruský vůdce a najednou mě uhodilo do očí, jak jiná je jeho tvář, že prošla jistými proměnami. Zmohutněla, zestárla a stala se více – východní. Jeho oči se k sobě přiblížily a hledí mimo tento svět, skrze nás někam pryč.
K mému zájmu o Rusko patří mimo jiné sledování stránek Kremlin.ru, které přinášejí textové a obrazové zprávy z programu prezidenta. Dá se z nich vysledovat, s kým se Vladimir Putin oficiálně stýká, při čem a kde se nechá fotit a natáčet. Z tohoto zpravodajství je rok dva zpět patrné, jak zřídka hlava státu cestuje za hranice Ruska. Žije v málokdy a máločím narušené izolaci. Variací obrazových záznamů není příliš: Putin sedí u stolu a kouká na velkou obrazovku s hlavami jiných lidí, kteří se nacházejí na jiných místech; jde o činitele určitého ruského mocenského orgánu či politicko-společenské instituce. Putin jedná v Kremlu, opakovaně pak s Lukašenkem. Putin jede do nějakého závodu a pohovoří s pracovníky. Putin se setká se sportovci nebo s jinými mladými lidmi; všichni sedí ve vzájemném odstupu a „debatuje se“.
Fotografie č. 1: Vladimir Putin při setkání s pracovníky kosmodromu Vostočnyj; 12. dubna 2022, foto: Kremlin.ru Prvotní dojem, že se s Putinovou tváří v posledních měsících něco stalo, jsem získal ze dvou záběrů, které vznikly 12. dubna, když navštívil kosmodrom Vostočnyj. Na jedné fotografii stojí za pultíkem a řeční, na druhé pózuje s kosmonautem Sergejem Prokopjevem (viz fotografie č. 1 a 2). Šedin na skráních přibylo, ústa se zúžila, jejich koutky poklesly, oči zapadly a přiblížily se k sobě. Putinovo vnitřní já se nadobro nastavilo na mód chána – včetně fyziognomie.
Jistě, v tomhle náhledu na vůdce z Kremlu může být vědomí toho, že poslal svoji armádu na Ukrajinu; může jít o sugesci a projekci. Sledoval jsem tedy jeho tvář na jiných fotografiích: na těch současných a minulých. Nemohu si pomoci, ale při konfrontaci se záběrem z 25. ledna 2021, který Putina zachycuje při videokonferenci u příležitosti Dne ruského studentstva (viz fotografie č. 3) je rozdíl nesporný. Pak je tu třeba také snímek exponovaný vloni 26. března (fotografie č. 4) a 10. května (fotografie č. 5). A vedle nich záběry z letošního jara – Putin pózuje v Kremlu 26. dubna s běžcem na lyžích, olympijským vítězem Alexejem Červotkinem (foto č. 6); Putin téhož dne při jednání s generálním tajemníkem Organizace spojených národů Antóniem Guterresem (foto č. 7); Putin 4. května při rozhovoru s ruským ministrem práce a sociální ochrany Antonem Kotjakovem (foto č. 8).
Ve vynikajícím, po letošním 24. únoru napsaném eseji Vladimira Sorokina Monstrum z minulosti, jehož překlad je dostupný na stránkách nakladatelství Pistorius & Olšanská, které Sorokinovy knihy vydává, ruský spisovatel konstatuje: „Za těch dvacet let [Putinova vládnutí, pozn. redakce] se stalo mnohé. Prezidentova tvář se proměnila v neproniknutelnou masku, z níž tryská krutost, zloba a věčná nespokojenost. Jeho hlavním komunikačním nástrojem se stala lež – jednou malá, jindy velká, naivně povrchní, anebo naopak důsledná, doplněná rozmanitými odstíny sebeklamu. Rusové už si na lživou prezidentovu rétoriku zvykli. Jenže on naučil naslouchat své lži i Evropany. Do Kremlu se slétají další a další šéfové evropských států jen proto, aby si každý vyslechl svou porci fantastických lží (teď už pronášených za paranoidně gigantickým stolem), přikývl, na tiskové konferenci prohlásil, že ‚dialog byl konstruktivní‘ a zase odletěl do horoucích pekel.“
Vladimir Sorokin proměnu Putinovy tváře v „masku, z níž tryská krutost, zloba a věčná nespokojenost“ nijak časově neurčuje. Ale z fotografií z loňského a letošního roku lze vysledovat, že podstata té masky se stává lépe čitelnou, její pravý obsah se znatelně propisuje do fyzických rysů.
