Gösta, poslední dobrák na světě. Švédové natočili seriál o tom, jak vidí sami sebe

Gösta je dětský terapeut. Pracuje ve městě, kam denně dojíždí na kole z chatrného domku na kraji lesa. V podkroví hostí Husseina, uprchlíka ze Sýrie, který mluví jen málokdy, a u sebe v pokoji svoji přítelkyni. Ta mluví hodně a většinou o tom, že Göstu potřebuje i k tomu, aby vstala z postele. Laskavý mladík s mírným úsměvem jako kdyby takovéhle ufňukané typy v životních krizích přímo přitahoval. Gösta pečuje nejen o ty, kteří k němu přijdou na terapii, ale o všechny kolem sebe. Cestou domů pomůže i klukovi, který mu chtěl ukrást kolo. Bicykl mu dá a později ho pozve k sobě domů.

Komunitní centrum Švédsko
Je zjevné, že letos padesátiletý spisovatel, scenárista a režisér Lukas Moodysson (autor filmů Láska je láska nebo My jsme nejlepší) si ve svém prvním seriálu dělá legraci mimo jiné z „kultury traumatu“, aniž by však popíral, že v současnosti existuje řada důvodů, proč duševně strádat. V úvodní epizodě se Göstův život radikálně promění příjezdem jeho otce, excentrika chvílemi působícího jako parodie na životní tragédii a chvílemi vytvářejícího dojem pobudy, který zrovna nemá kde bydlet. Následně se Gösta trochu nestandardním způsobem začne starat o klientku Sagu s hraniční poruchou osobnosti – vezme ji k sobě domů, kde průlomu v  „léčbě“ dosáhne paradoxně jeho otec, když ji vyděsí předstíráním vlastní smrti.

Podívejte se na trailer k seriálu Gösta z produkce HBO, foto a video: HBO

Gösta, Saga a praštěný táta potom tráví většinu času společně, přestože by hlavní hrdina možná raději žil normálním životem. Jeho domek se proměňuje v malé komunitní centrum: na návštěvu přijíždí také kamarád s krizí identity a inspirace, a nakonec na dveře zaklepe i Göstova matka. Umělkyně, která potřebuje v nedalekém lese nafotit sérii aktů s vycpanou sovou v náručí. Jediný, kdo po Göstovi nic nechce, je labrador, jehož impulzivně pořídí terapeutův otec.

Komické situace v domě plném lidí střídají momenty chaosu a hysterie a celých dvanáct půlhodinových dílů máme dojem, že se užuž schyluje k momentu, kdy se neustále využívaný a šikanovaný hlavní hrdina zhroutí, anebo někoho napadne. Gösta je však ztělesněním dnešního dokonalého mladého švédského muže – soucitný, schopný, hodný, inteligentní, s pochopením pro každého. Jakoby současné ideály švédských liberálů nabraly v jeho postavě lidskou podobu. Jestli je milý, nebo nesnesitelný, to už je na vás.

Terapie životní energií
Každá z postav reprezentuje určitý klastr dnešní severské společnosti. Kamarád Jonas je zahloubaný mileniál, který syrského uprchlíka požádá o svolení složit o jeho životním příběhu písničku; mohl by díky ní prorazit jako hudebník. Saga je traumatizovaná teenagerka, jíž se „nic“ nestalo, přesto se chce zabít. Nejhorší a nejkomičtější ze všech je Göstův otec: svobodymilovný pankáč, který lže o tom, že trpí rakovinou, začíná projevovat čím dál víc špatných vlastností. Právě on je tím nejhorším, s čím se Gösta musí vyrovnávat. Kontrast mezi divokým, nezodpovědným otcem a starostlivým synem dá vzpomenout na mediální konfrontace dnešních mužů středního věku s mladými ekologickými aktivisty.

Režisér Moodysson prokládá kapitoly ze své mikrolaboratoře dnešního Švédska nespočtem scén, jimiž proudí potrhlá a velmi chytlavá životní energie, která je také jejich jediným smyslem. Každou chvíli se ocitáme na procházce lesem, kde některá z postav zničehonic začne šplhat na strom jako opice nebo postavě někdo za trest uloží chodit po kolenou. Ta samá energie a laskavost je i Göstovým lékem na smutek jeho klientů. S jedním z nich tajně odchází na zahradu, aby si zahráli fotbal jako „dva kluci, co neumí hrát fotbal“. Dívku, kterou ve škole nespravedlivě potrestali za grafitti, terapeut vybízí, aby šli sprejovat společně.

Tu a tam v seriálu bez varování nebo bez zvláštního důrazu nastane moment, který je smutný, aniž by to režisér zlehčoval. Zařazuje ho s věcností, jakoby nic. V Göstově terapeutickém křesle se objeví uprchlík, jenž viděl umřít svoji rodinu, nebo dívka, které se vysmívali, že by ji ani nikdo „znásilnit nechtěl“. Saga, ačkoliv je pouze jednou z těch postav na orloji, který se točí okolo využívaného Gösty, je doopravdy nemocná. V Moodyssonově mikrokosmu existuje dost důvodů ke smutku, ztřeštěně vtipné momenty tak mohou působit jako by samotný seriál byl svého druhu terapií.

Trapnost, samostatnost a kurátorství
Pokud jste ochotni přistoupit na styl humoru, který je často postavený na trapnosti situací, a pokud vám nevadí místy vláčné tempo seriálu, Gösta vás přenese do zábavného i podnětného světa. Působí jako parodie na sebe sama, z níž ovšem nejde utéct. Småland sice nejsou Střední Čechy, některé momenty z Göstova života však i českému divákovi mohou připadat povědomé.

V jeho světě se možná místy cítíte trapně, ale zároveň byste v něm nakonec žili rádi – seriál Gösta, foto: HBO

Osobně považuju první seriál skandinávské pobočky HBO za úspěch, přestože zatím fanouškovskou mánii nevyvolal. Seriál, v němž hraje hlavní roli Vilhelm Blomgren, známý mezinárodnímu publiku díky nedávno uvedenému hororu Slunovrat, je od HBO sympatickou volbou ve fázi, kdy tato produkční společnost na severu Evropy teprve začíná působit. Skandinávie totiž seriálové Evropě vládne a trendy udává dlouhodobě. Doposud se jí to dařilo právě i bez podpory globálních společností jako je HBO nebo Netflix; ostatně první švédský seriál produkovaný Netflixem, Quicksand, byl nasazen také až letos. Zatímco u nás, v Maďarsku nebo v Polsku HBO financuje seriály už téměř deset let, a její tituly patří v těch zemích k nejsledovanějším, Skandinávie vyprodukovala za stejnou dobu mnoho televizních hitů bez cizí podpory.

V záplavě titulů, které na severu Evropy vznikají, si proto skandinávská pobočka společnosti buduje pozici někoho, kdo je pečlivým kurátorem tamního materiálu. Má potřebu přinést na trh něco jiného, než na co jsme od tamních společností zvyklí, a přece velmi severského. O příběhy navázané na lokální kontext HBO koneckonců usiluje od začátku svého působení v Evropě.

Gösta tedy zapadá spíše do severského stylu filmové satiry namířené proti útlocitným městským liberálům, který dnes nejvýrazněji reprezentuje švédský scenárista a režisér Ruben Östlund (Vyšší moc, Čtverec). Moodysson ovšem pracuje natolik osobitě, že ze srovnání i tak vychází jako originální tvůrce. V jeho světě se možná místy cítíte trapně, ale zároveň byste v něm nakonec žili rádi. Gösta je nečekaně silným komentářem současnosti prožívané občany „západního světa“ a zároveň dávkou energie působí proti nudě a nihilismu, přestože optimistou režisér rozhodně není. Nenápadně geniální a poněkud skrytý klenot současné seriálové produkce sice snadno přehlédnete, ale pokud vám neuteče, ještě dlouho jej nedostanete z hlavy.

Gösta (Švédsko, 2019, 1. série, 12 epizod)

Scénář a režie: Lukas Moodysson, kamera: Ellinor Hallin, střih: Kristin Grundström, Michal Leszczylowski, Victoria Munck. Hrají: Vilhelm Blomgren, Mattias Silvell, Elisabet Carlsson, Clara Christiansson, Amy Diamond, Regina Lund, Lena-Pia Bernhardsson, Olle Sarri, Amalia Holm a další.