Herečka Asta Kamma August: Švédi by byli šťastnější, kdyby projevovali více citů

Hrdinka Hypnózy, Vera, ztratí po návštěvě hypnoterapie společenské zábrany, což vede k řadě trapných situací. Jak se vám hrála takto expresivní role?

Nebylo to snadné. Klíčová otázka zněla, jestli ztrácí nad sebou kontrolu záměrně a je si toho vědoma, nebo jestli to je jakási nová superschopnost, kterou neovládá. O tom jsme s režisérem Ernstem De Geerem mluvili během celého natáčení. To jsem si mimochodem moc užila, bylo nejzábavnější, co jsem kdy zažila. Možnost osvobodit se od svých zajetých postupů je pro herečku dar. I když to je celkem těžké, zvlášť pro mě. Normálně totiž hodně přemýšlím o tom, co si o mně myslí ostatní. Natáčení Hypnózy bylo jako trénink, jak vymazat svůj kritický vnitřní hlas a být co nejvíc impulzivní.

Jak jste to dělala?

Moc jsem se na roli nepřipravovala. Na place jsme vytvořili bezpečnou atmosféru, která nám dovolila nechat věcem volný průběh. Ernst natočil scénu, a pak řekl, abychom ji zkusili úplně jinak. Neustále jsme tak zkoušeli nové věci a nikdy jsme nemuseli hledat „to pravé“, jeden jediný způsob vyjádření. Nevěděli jsme, který záběr bude nakonec ve filmu, a ani Ernst to nevěděl. Natočil prostě třicet variant, a pak si až vybral.

Na natáčení jsme tedy hodně improvizovali, ale to, co se ve filmu nakonec objevilo, vlastně do velké míry odpovídá scénáři. Improvizace nám pomohla, abychom se dostali do určité situace, pochopili ji ze všech úhlů a vyzkoušeli si věci, které nám dovolily být impulzivnější a svobodnější.

Jak moc vás role ovlivňují v osobním životě? Pomohla vám Vera stát se uvolněnější Astou?

Trochu možná ano. Určitě věřím, že herectví je svým způsobem terapie. Nemyslím si, že by to mělo být jeho součástí, ale minimálně na mě má velký efekt, protože hrajete lidi a potřebujete znát jejich psychologii. Hypnóza byla takový myšlenkový experiment. Jako herečka se teď snažím, aby ve všem, co dělám, byl kousek Very. Ta odvaha k volnosti pro mě byla klíčová. Pamatuju si, jak jsem jednou hrála ve filmu opilou a jak se mi líbilo, že si můžu dělat, co chci, protože moje postava je opilá. Často potřebujete ty správné okolnosti, abyste mohli být svobodní.

Asta Kamma August ve filmu Hypnóza, foto: Jonathan Bjerstedt / Artcam

Téma svazujících společenských konvencí v Hypnóze hraje velkou roli. Nespoutaná Vera ovšem zároveň dokáže být velmi otravná. Souhlasíte?

Ano, sice se ve filmu ptáme, jak moc sami sebe cenzurujeme, ale neznamená to, že má Vera krásného svobodného ducha. Kdyby se všichni chovali jako ona, bylo by to hrozné. Předvídatelnost mezilidských vztahů je na jednu stranu příjemná, nicméně minimálně ve Skandinávii jsou lidi velmi zdrženliví. Nebrečíme na veřejnosti, neprojevujeme před druhými žádné velké emoce. To by bylo přece trapné! Možná to je vlivem křesťanství. Myslím si ale, že by Švédi byli šťastnější, kdyby směli projevovat víc citů, kdyby měli pocit, že to mají dovoleno.

Hypnóza také řeší otázku genderu – toho, co si může ve společnosti dovolit muž a co žena. Vnímáte v tom pořád rozdíl?

Ano, i když s Ernstem jsme nikdy nemluvili o tom, že by Hypnóza byla feministický film. On se s Verou hodně ztotožňuje, myslím, že prostě napsal postavu, která ho svým způsobem odráží. Ale je pravda, že pro ženy platí přísnější normy. I to je pak součástí Veřina osvobození. Vůbec nedělá, co se od ní očekává.

Máte jako herečka dostatek podobně zajímavých rolí, nebo cítíte, že i v této oblasti panují omezení?

Záleží na režisérovi. Hraju hodně v divadle a většina klasických divadelních rolí pochází z doby, kdy byly úlohy muže a ženy úplně jiné. Pak jde o to, zda chce režisér tyhle stereotypy zpochybnit, zatřást s nimi, nějak je prozkoumat. Pokud ano, je to zábavná práce.

Trailer filmu Hypnóza, zdroj: YouTube

Snímek Hypnóza se zabývá párem v krizi a otázkou, jak se lidi přizpůsobují představě toho druhého – chceme, aby se partner změnil, a zároveň se toho bojíme. Co vám tohle říká?

Oslovuje mě to. Vím, že dynamika vztahu je zvláštní a komplexní. Často jste po letech unaveni z osoby, s níž jste, ale když se změní, jste naštvaní, že do někoho takového jste se přece nezamilovali.

Pro režiséra Ernsta De Geera jde o celovečerní debut. Máte ráda spolupráci s tvůrci, kteří ještě nemají zajeté režijní postupy?

Ne že by mi vadilo pracovat se zkušenými režiséry, ale mám ráda debutanty. Mívají velkou energii. Pro Ernsta i pro kameramana Jonathana Bjerstedta a spoluscenáristu Madse Steggera šlo o první film, předtím točili malý televizní seriál. A všichni se do Hypnózy pustili s vervou. Jejich energie byla na place cítit. Zároveň byl Ernst velmi klidný, jako by režíroval celý život.

V čem se od toho lišila vaše spolupráce s Larsem von Trierem na pokračování seriálu Království?

No nemůžu toho moc říct, protože jsem s ním točila jen pár scén. Ale už jen možnost ocitnout se na jeho place byla pro mě magická, protože miluju původní Království a jsem velká fanynka Larse. Když jsem slyšela, že se chystá Království II, oslovila jsem producenta s tím, že tam klidně budu v komparzu nebo jenom někde sedět v rohu.

Využíváte někdy jako kontakty své rodiče, režiséra Billeho Augusta a herečku Pernillu August?

Snažím se to nedělat. Asi bych mohla, ale připadá mi to podlé. Taky cítím určitou hrdost a nechci jít snadnou cestou nepotismu. Chci si svou kariéru vybojovat.

Asta Kamma August se letos účastnila prestižního programu pro mladé evropské herce Shooting Stars na festivalu Berlinale, foto: Harald Fuhr pro European Film Promotion

Vzhledem k vašemu původu, bylo pro vás rozhodnutí stát se herečkou automatické?

Ano. Vyrostla jsem v divadle a po filmových placech a přišlo mi to normální. Samu sebe jsem si taky představovala v dospělosti na natáčení nebo v divadle.

Podobá se dnešní realita vaší představě o práci herečky z dětství?

Je těžší. Především divadlo. Být každý večer na jevišti je vyčerpávající, pro váš hlas i tělo.

Skandinávští herci se dokážou prosadit ve světě častěji než ti z jiných zemí. Čím to podle vás je?

O tom jsem taky přemýšlela. Možná tím, že jsme vyrostli na filmech Ingmara Bergmana nebo Boa Widerberga, kteří uspěli i v zahraničí, a nám díky tomu připadá, že to je normální. Když to dokázali oni, věříme tomu, že to je možné i pro nás. Taky máme dobrý systém, aspoň u nás ve Švédsku, který umožňuje dětem ze všech sociálních vrstev chodit na divadelní, hudební nebo třeba taneční kroužky. Tyto kulturní školy tvořily důležitou součást celého sociálně-demokratického systému. I proto Švédsko vyprodukovalo tolik hudebních skupin. Stačilo založit kapelu a mohli jste dostat zadarmo nástroje i zkušebnu.

Asta Kamma August na focení pro European Shooting Stars program na Berlinale 2024, foto: Harald Fuhr pro European Film Promotion