Historik Timothy Snyder: Nepřejte si onemocnět v Americe

Počátkem předloňského prosince pobýval Timothy Snyder (*1969) v Německu a udělalo se mu zle. S bolestí v břiše jej přijali v Mnichově do nemocnice, následujícího dne ji opustil bez diagnózy – jak se posléze zjistilo, němečtí lékaři přehlédli jeho zánět slepého střeva. Vrátil se do Spojených států, kde v polovině prosince podstoupil se slepým střevem operaci; po necelých čtyřiadvaceti hodinách byl propuštěn. Odjel s rodinou na dovolenou na Floridu.

Týden po operaci jej brněly ruce i nohy, přijali jej do tamní nemocnice, druhý den propustili. Jemu se však dál a rychle přitěžovalo. Do New Havenu, kde s manželkou a dvěma dětmi Snyder žije, se vracel 28. prosince již v zuboženém stavu. V New Havenu byl o sobotní noci dopraven na pohotovost. Bezmocně hodiny ležel a čekal, než se ho ujmou…Vyhasínal, tlak mu padal. Zkraťme to: Američtí lékaři při operaci slepého střeva přehlédli, že když výběžek praskl, dostala se infekce do jater. Na poslední chvíli se průšvih podařilo identifikovat, Snyder byl akutně operován a zachráněn.

Autor nezastírá, že zážehem pro úvahy a posléze pro psaní Nemocné Ameriky byla zlost pramenící z přístupu k němu jako pacientovi i – jak si všiml – k ostatním lidem, kteří do nemocnic přicházejí pro pomoc. Svůj případ Snyder nahlíží coby součást systémového problému zvaného americké zdravotnictví. Ale současně zlost a hněv měly existenciální rozměr: „Zuřil jsem proti světu, v němž neexistuji.“ Rozumíme-li správně, pak tento hněv na nicotu, potažmo touha žít, dodávaly Snyderovi energii bojovat se sepsí a vůbec fyzickou bezmocí.

Komu (ne)schází pohled do očí

Snyder neopomíjí podotknout, že on má velmi slušné zdravotní pojištění a je na tom relativně dobře; desítky miliónů Američanů jsou na tom podstatně hůř. On si mohl dovolit pobýt v celkem pěti nemocnicích čtvrt roku, od prosince 2019 do března 2020, a léčit se. Když měl sílu, dělal si ve špitálech poznámky a náčrtky. Přemýšlel během té doby o vztahu svobody a zdraví. A během psaní knihy se s následky prodělaných patálií nadále léčí. „Psaní pro mě představuje součást oné léčby, protože má ochromenost má význam pouze potud, pokud mi pomáhá pochopit naši obecnější chorobu. Vzpomínám si na místa, kde jsem se neměl ocitnout, na věci, které se neměly stát ani mně, ani nikomu jinému, a chci se v nich nějak vyznat.“ Zjednodušeně řečeno: Snyder kombinuje svá osobní pozorování z nemocnic se statistikami, pouští se do obecnějších analýz a komentářů i do historických exkurzů.

Všiml si například, že zdravotníci jsou velmi roztěkaní, připoutaní k technice, která jim zásadně omezuje možnost si s pacientem v klidu pohovořit, zjistit možné příčiny jeho strázní anebo bez stresu projít pacientovu zdravotní dokumentaci. Přicházely k němu sestry s pojízdnými monitory, do nichž se dívaly mnohem víc než na něj, jemu do očí – z monitorů čtou aktuální data o pacientovi, jenž je při tomto přístupu „jednotkou“, položkou. Touto instrumentalizací se mnohdy vrší úkony, které by se mohly ušetřit, kdyby se s pacientem probrala jeho situace a on sdělil, co třeba již podstoupil v jiném zdravotnickém zařízení. K roztěkanosti zdravotníků přispívá i jejich permanentní napojenost na mobilní telefony. „Lidé si vedou téměř v jakémkoliv úkolu mnohem hůře, když někde poblíž leží mobil,“ podotýká historik.

Autor nekritizuje zdravotníky, kritizuje ekonomicko-společenské pořádky, v nichž jsou zdravotníci zaklesnuti, jsou nuceni v nich působit. Mantrou je tlak na snižování nákladů, na obrátkovost pacientů na lůžkách, kterých nesmí být přebytek, musí jich být vždy tak akorát, aby jejich počet přinášel maximální efekt. Snyder ovšem nezůstává při svých úvahách výhradně v nemocnicích. Praktických lékařů, zejména mimo větší města, je nedostatek, protože pracovat na takovém postu se ekonomicky nevyplatí, zejména když jste po studiích zadlužení. Lépe se účtují specializované zákroky, takže je výhodnější být třeba chirurgem než internistou.

Snyder, který velmi často pobývá v Evropě, ostatně moderní dějiny starého kontinentu stojí v centru jeho badatelského zájmu, s respektem i jistou závistí píše o solidárním zdravotním pojištění. Dlouhodobě pobýval ve Vídni (na tamějším Institutu für die Wissenschaften vom Menschen), v rakouské metropoli se jim s manželkou narodilo první dítě, které i navštěvovalo jednu místních školek a rodina si užívala dobrodiní tamního sociálního státu. Autor tuto péči srovnává s narozením jejich druhého dítěte, k němuž došlo v USA, a ono porovnání obou přístupů nedopadá z jeho pohledu pro Ameriku příznivě. Pravda, mlčením Snyder přejde zanedbání mnichovských lékařů, kteří neodhalili zánět jeho slepého střeva, což stálo na počátku autorovy zdravotní anabáze…

Nakonec dojde i na Hayeka

„Pokud by zdravotní péče byla dostupná pro všechny, nebyli by zdravější pouze fyzicky, ale také psychicky. Náš život by se stal méně úzkostným a osamělým, protože bychom si nemysleli, že přežití závisí na našem relativním ekonomickém a společenském postavení. Byli bychom zásadně svobodnější,“ formuje Snyder zásadní postulát pro knihu, jejíž podtitul je Lekce o zdraví a svobodě, respektive originální název zní poněkud jinak než v české edici: Our Malady: Lessons in Liberty from a Hospital Diary. Historik argumentuje rozevírajícími se nůžkami ve střední délce dožití mezi USA a srovnatelně bohatými státy, eskalující obezitou, poukazuje na alarmující nárůst spotřeby opioidů, přípravků, jež tlumí bolest a vedou kupříkladu k jistému znecitlivění a lhostejnosti vůči problémům. A všímá si, že v těch amerických lokalitách, kde spotřeba opioidů je enormní, vítězil v roce 2016 v prezidentských volbách Donald Trump.

Tak jako je Nemocná Amerika velmi osobní knihou popisující prožitky v nemoci, tak je osobní ve společenské rovině. Rozhodně nejde o text Trumpova sympatizanta. Jde o zpověď, apel, který místy dosahuje pamfletického tónu, jemuž sice nechybí zdrojování (text čítá 131 odkazujících poznámek), ale intepretace je zaujatá, běží o vyhrocený příspěvek k diskusím uvnitř Spojených států, který čtenář nemající dlouhodobou osobní zkušenost s tamním zdravotním systémem, těžko do detailů a věcně posoudí.

Skutečností je, že USA jsou pandemií covidu-19, jíž se Snyder v knize nemohl vyhnout, zasaženy fatálně. A stojí mimo možnosti autora recenze i tohoto žánru jako takového, aby zde bylo posouzeno, nakolik jsou americké ztráty na životech během pandemie tak těsně spjaty se systémem, který Snyder drtivě kritizuje. Možná v tom všem hraje roli i americký duch s důrazem na individualitu a individualismus, jakýsi mýtus osobního heroismu, že „já to dám“, jakkoliv jsou to samozřejmě kategorie vágní. Na konci svých „Lekcí“ historik argumentuje slavným tržním ekonomem Friedrichem Hayekem, který „nesouhlasil s oligopolem, čili vlastněním většiny majetku několika jedinci či společnostmi“. Právě k takovému procesu v Americe dle Snydera dochází jak ve zdravotnictví („Náš zdravotnicko-industriální komplex představuje soubor oligopolů“.), tak na internetu, kde „zpracovatelé velkých dat jsou také skupinou oligopolů“ – i proto nahlíží na vliv internetu rovněž značně kriticky.

Timothy Snyder brání společenskou pestrost, střední třídu a prostor pro uvažování, které není zcela v zajetí komerčního počítání. Občas přestřelí, to nepopíráme, ale to, o co mu jde, si nezasluhuje ideologický odpal. Pokud se ovšem nenacházíte v pozici, kdy ze srdce nenávidíte to, co se nazývá liberální demokracie – pak pro vás bude Nemocná Amerika asi těžko skousnutelnou záležitostí.

Pro obálku Nemocné Ameriky využil grafický úpravce Vojta Sedláček 3D ilustraci Jakuba Húserky, repro: Paseka

Timothy Snyder: Nemocná Amerika. Lekce o zdraví a svobodě. Přeložila Anna Štádlerová. Paseka a Prostor, Praha 2020, 184 stran, doporučená cena 239 korun.