Ian McEwan: Už jste zkusili přemýšlet o smutku strojů?

Nenechte se mýlit: přebal i hřbet nejnovější česky vydané knihy Iana McEwana (* 1948) nese název Stroje jako já, avšak uvnitř svazku je titul delší – Stroje jako já a lidé jako vy (v originále: Machines Like Me and People Like You). Úplný titul mnohem lépe vyjadřuje podstatu věci. Nejedná se totiž o monolog umělého člověka Adama, který vypadá jako „dokař z Bosporu“. Román však není ani čistým dialogem dvou perspektiv a inteligencí – lidské a strojové. McEwan vypráví o pasti, do níž se obě strany dostaly. A název knihy, který je citací ze závěrečného Adamova monologu, má mnohem blíže k unavenému povzdechu, než k jásavému zvolání – je přiznáním, že v tomto čase a na tomhle světě nejsou shoda a porozumění možné.

Sci-fi, milostný román, historie a další skvělé věci

V době (předloňského) vydání tohoto svého románu vzbudil McEwan především mezi britskými fanoušky fantastiky pocit, že se vymezuje vůči žánru science fiction. Respektive že science fiction je podle něj pulpová záležitost, kde se „cestuje desetinásobkem rychlosti světla a nosí antigravitační boty“, kdežto jeho kniha, zkoumající „otázky člověka“, je slovy klasiků „něco úplně jiného“. Což se jevilo jako minimálně zvláštní vzhledem k tomu, že román Stroje jako já a lidé jako vy se odehrává v alternativní realitě, v níž Alan Turing nespáchal v padesátých letech sebevraždu, pokračoval v bádání, internet přišel o několik desetiletí dřív a na prahu osmdesátých let dvacátého století je možné si pořídit lidského robota.

Obálka anglického originálu, repro: Amazon

McEwan vzápětí uvedl věci na pravou míru v jedné z epizod podcastu Geek´s Guide to the Galaxy. Podle svého vyjádření by byl poctěn, pokud by lidé mluvili o jeho knize jako o sci-fi, ostatně nalezneme v ní několik přímých odkazů na slavný film Blade Runner (včetně již zmíněného závěrečného Adamova proslovu). Dodal ovšem, že Stroje jako já a lidé jako vy nejsou pouze sci-fi – jsou také románem milostným, historickým, politickým… inu, mcewanovským.

Vypravěčem je třicetiletý Charlie Friend, v jehož životních postojích, a tak trochu i v životní situaci, se odráží autorova osobnost z doby, do níž je román zasazen a kdy si McEwan údajně poprvé uvědomil existenci „sociálních bublin“ (a to na příkladu zdánlivě všeobecné britské podpory válce o Falklandy, ačkoliv většina jeho přátel tuto podporu nesdílela). Charlie žije v obyčejném londýnském bytě, nemá žádné velké cíle a v podstatě ani budoucnost. Z náhlého popudu se rozhodne pořídit si za peníze z dědictví poslední výkřik techniky – robota. Do nastavení jeho osobnosti se rozhodne zapojit Mirandu, studentku historie, která bydlí v témže domě. Charlie doufá, že společný projekt mezi nimi vytvoří pouto. Což se skutečně stane. Ovšem robot Adam není pouze inteligentní, je schopen také citů.

Ian McEwan je mistrem příběhů ukazujících, jak emoce ovlivňují až deformují naše chování a vnímání světa. Zde do hry vstupují city nejen lidské, o nichž si Charlie i Miranda se sebevědomím svého mládí myslí, že jsou na ně připraveni a chápou je, ale i city stroje. Se svou typickou kultivovanou ironií McEwan ukazuje, co všechno se může pokazit v podivném milostném trojúhelníku, v nějž se vztah Charlieho, Mirandy a Adama vyvine. Zvláště poté, co se Adam stane nenápadnou hvězdou finančních online transakcí a jeho „přátelé“ se rozhodnou adoptovat malého chlapce Marka z problémové rodiny.

Ostatně systémem „všechno se pokazí“ – byť často s maximálním zachováním společenského taktu (jak dokáže poslední setkání Charlieho s jeho idolem Turingem) – vysvětluje McEwan i svou fascinaci alternativní historií. Británie v románu válku o Falklandy prohraje. Tehdejší reálné vítězství Británie nebyl správný, ale prostě jen lepší závěr obtížné situace, říká nepřímo McEwan a nyní, ve fiktivním příběhu, nechá působit ten horší závěr. Obdobně se v románu americkým voličům zajídá skutečnost, že nechali obhájit prezidentský mandát Jimmyho Cartera. A obdobně se zhroutí Labour Party po svém vítězství nad zlomenou Thatcherovou.

O jakých selháních sní androidé?

Prolínání hroutících se pořádků a turbulentních změn ve vrcholné politice se odráží v komplikacích, jimiž hrdinové knihy prochází v soukromém životě. Nejedná se přitom jen o střety s byrokracií (v jedné kouzelné pasáži Charlie konstatuje, že něco podobného by čekal v upadající osmanské říši) a s přízemní potřebou platit složenky. V Charliem roste žárlivost i krize vlastní sebedůvěry. Je to typický ufňukaný egoista, který si zoufale nalhává, že má jiné, lepší „tovární nastavení“ mysli a schopností než jeho okolí, které jej nechápe. Adam, který si rychle buduje vlastní osobnost, je přitom jeho pokřiveným zrcadlem. Ostatně při návštěvě Mirandina otce ja za robota považován právě Charlie…

McEwan tak ke sci-fi přistupuje jako k jinému svému oblíbenému žánru, špionážním příběhům. Jeho Nevinný i Mlsoun jsou černé, náležitě tlumené grotesky, které i přes zdánlivé vítězství nechávají své postavy ve stavu rozkladu. To samé se děje v díle Stroje jako já a lidé jako vy. Od otázky, kdy je stroj ještě strojem a kdy už žijící bytostí schopnou uvažovat a cítit, se McEwan posouvá do hájemství špičkových autorů a autorek žánru, jako je například Tad Chiang se svou novelou Životní cyklus softwarových objektů. Tedy tvůrců, kteří jdou v kladení si otázek dál. McEwana nezajímá, kdy robot Adam napíše román pro lidi, nýbrž právě pro roboty. Tedy: Kdy vyjádří svou vlastní zkušenost.

Právě v nepochopení skutečnosti, že inteligentní a milující stroj nemusí dospět ke stejnému vnímání a řešení životních problémů, spočívá Charlieho a Mirandino selhání a tragédie. Nedokážou se dostat ze svého myšlenkového nastavení. Jejich příběh je bizarní – plný vznešených ideálů a teorií, které se prolínají s přízemností zločinného skutku, k němuž se nakonec uchýlí. Stroje jako já a lidé jako vy sdělují, že lidem se jejich problémy s nástupem robotů nevyřeší. Ale mnohem důležitější je mimoděčná poznámka, že dobře se nemusí vést ani robotům vedle lidí.

Přesto jde o dílo vlastně optimistické. I když je z dnešního pohledu čirou fantazií, je připomínkou, že tomu tak nebude napořád. Ostatně v knize zazní, že kdysi byla vrcholem intelektuálního uvažování teorie relativity, kdežto dnes jde o učivo prvního ročníku příslušné vysoké školy. Přemýšlet o smutku strojů jako Ian McEwan možná ještě není úplně nutné, ale rozhodně to není zbytečné.

Obálka českého vydání; navrhl ji Ivan Brůha, repro: Odeon

Ian McEwan: Stroje jako já a lidé jako vy. Přeložil Ladislav Senkyřík. Doslov napsal Ivan Adamovič. Euromedia Group – Odeon, Praha 2021, 360 stran, doporučená cena 399 korun.