Ten brexit dal spisovatelovi Ianu McEwanovi zabrat…

Útlá próza, možná delší povídka, možná novela, je v zásadě literárním pamfletem, dvojnásobně odvozeným textem. První odvozenost je zřejmá hned z úvodního souvětí Švába: „Když se Jim Sams – chytrý, ale v žádném případě nějak zvlášť důmyslný tvor – jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakousi nestvůrnou obludu.“ Takže Franz Kafka, Proměna, Řehoř Samsa. („Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz.“) Druhá odvozenost knihy (autor ji věnoval i u nás známému politologovi T. G. Ashovi): britská politická situace od časů referenda, které rozhodlo o vystoupení země z Evropské unie. „Ministerský předseda, který referendum vyhlásil, okamžitě rezignoval a nikdo už o něm nikdy neslyšel. Na jeho místě se vynořil kompromisní kandidát, vlažný clockwiser James Sams. Čerstvě po návštěvě Buckinghamského paláce slíbil na schodech v Downing Street, že bude respektovat vůli lidu.“ Lze si domyslet: odstoupivší premiér = David Cameron. James Sams = Theresa May(ová). Znalec britské politické scény tu jistě dohledá i další paralely, které však nespočívají ani tak v podobnosti osobnostních reálií (tedy kdo je kdo), nýbrž daleko více a podstatněji v podobnosti postojů a zásad.

McEwanův pamflet nepostrádá hravost a domýšlení věcí ad absurdum. Ve výše uvedené citaci padl výraz clockwiser. Ve světě Švába je to pojmenování pro lidi, „kteří dávali přednost tomu, aby se peníze točily starým a vyzkoušeným směrem“. Jenže moci se v Británii chápou a tón udávají reversalisté. Reversalismus autor nastiňuje jako kdysi okrajový myšlenkový experiment, až bláznivost, spočívající v představě, že tok peněz se otočí. Dle reversalismu zákon zakazuje hromadit hotovost, peníze uložené v bance jsou zatíženy vysokým záporným úrokem a ten, kdo pracuje, musí za svou práci odevzdávat mzdu, zatímco peníze získá tak, že v obchodech obdrží hotovost za požadované zboží. „Čím lepší, a tedy i dražší práci si najde, tím tvrději bude muset nakupovat, aby za ni mohl zaplatit. Ekonomika je stimulována, máme více kvalifikovaných zaměstnanců, všichni na tom vydělají,“ líčí filozofii reversalismu vševědoucí vypravěč Švába. Na detaily zde nehleďme, dá se k tomuto spisovatelově nápadu říct; McEwanovi jde prostě o to, že masy lze demagogií a dezinformacemi získat i pro naprostou hloupost. Autor neříká přímočaře, že onou hloupostí je odchod z EU, nýbrž představa, že hrdě ohlašovaná nová prosperita z evropských osidel se vymanivší Británie se dá postavit na pochybných principech a tvrzeních, které ekonomicky jdou proti zdravému rozumu.

Ten hmyz, onen šváb Jim Sams, jenž se jednoho probudil v člověčí schráně a vstoupil do premiérské kůže, je ovšem jiný ranař, než ten dosavadní váhavec (předobrazem energického hmyzáka těžko mohl nebýt Boris Johnson). Najednou je tu premiér rétor, provokatér a manipulátor, intrikán, posedlý myšlenkou reversalismu, politik nemilosrdně odstavující ve straně ty, kteří se oddaně nenasazují v jeho svaté válce. Vyhrotí vztahy s Francií, hraje na nacionalistickou notu, nechce se o nastoupené cestě bavit s německou kancléřkou, společnou řeč nachází s americkým prezidentem Tupperem. Když je mise splněna a reversalistický proces nevratně pokročil, Jim Sams a jeho švábí druzi se odporoučejí, vracejí se do své zvířecí říše, do své milované tmy. Kolegy oslavovaný ministerský předseda pak v závěrečné řeči před svými druhy praví, že „je naší povinností podívat se pravdě do očí. Existuje pravda, kterou jsme před našimi občany nikdy neskrývali. Aby mocný stroj našeho průmyslu, financí a obchodu mohl nastoupit zpětný chod, musí napřed zpomalit a poté se zastavit. Čeká nás strádání. Může to být nepředstavitelně těžké. Nepochybuji o tom, že když to vydržíme, lid této země to úžasně zocelí. Ale to již není naše starost.“

Švábi náleží k mimořádně odolným tvorům. Přežili v historii života na Zemi již leccos. V logice toho se švábí ministerský předseda a jeho parta nijak netrápí tím, že počasí, ten vděčný a věčný námět britských konverzací, nabralo na ostrovech nevídaných podob: „Po pětidenní vlně veder trhající všechny rekordy následoval všechny rekordy trhající čtrnáctidenní déšť po celé zemi. Podobně jako na všech menších říčních tocích i hladina Temže se zvedla a Parliament Square trpělo pod deseti centimetry vody a spoustou plastových a kartonových odpadků. Ani ti nejlepší fotografové nedokázali scénu nafotit malebně.“ Tyto pasáže, mimochodem, nemají daleko k jinému loňskému britskému dílu, televiznímu seriálu Roky a roky. Obě ta díla v sobě nesou stísňující předzvěst: Tohle by vážně mohlo nastat. Anebo že by to tady vlastně už bylo…?

Jak tomu u politické satiry bývá, kombinují se i ve Švábovi evidentní nadsázky a výstřednosti s realistickými ději a postřehy. Proto u publika, jemuž je politická satira bezprostředně určena, taková díla mohou současně vyvolávat záchvaty smíchu i nepříjemná mrazení. U McEwanovy prózy se vyskytují pasáže, které takovou vzrušující obojetnost způsobují. Ovšem – ruku na srdce – není to takzvaná velká satira, která vystoupí do literárních dějin. Je to příležitostná věc, aktuální reakce, která se sice neuchyluje k publicistice, naopak se odkazem na slavné Kafkovo dílo snaží vřadit do kontextu výsostně literárního, nicméně Šváb působí jako dobová hříčka, která v bohaté bibliografii Iana McEwana nebude náležet k erbovním dílům. Možná, možná za desítky let budou čtenáři vnímat Švába zcela jinak, budou na něm doceňovat něco, co my v tuhle chvíli nevidíme. Může se třeba stát, že tu útlou prózu budou příští generace považovat za prorocký výkřik. Jenže teď je teď, nyní ta próza vznikla a vyšla, v přítomný čas je hodnocena.

Obálka českého vydání, kterou navrhl Ivan Brůha za použití fotografie Marka Owena (Arcangel Images), repro: Euromedia – Odeon

Ian McEwan: Šváb. Přeložil Ladislav Šenkyřík, doslov napsal Petr Fischer. Odeon – Euromedia Group, Praha 2020, 120 stran, doporučená cena 259 korun.