Ing. Bohuslav Čert je úplně mrtvý. To je k vzteku
Někdo označuje jediný celovečerní film, který kostýmní výtvarnice a scenáristka Ester Krumbachová v roce 1970 natočila, za pitomost, někdo za první feministické dílo tuzemské kinematografie, za kus podvratný a svého druhu vizionářský. Docela dobré důvody se k němu vracet. Stalo se. Vznikla jeho divadelní inscenace.
Inscenátorky Ivana Uhlířová, která se kromě režie ujala i hlavní ženské role, a dramaturgyně Tereza Marečková si za předlohu vzaly literární scénář k filmu Vražda ing. Čerta, pod nímž je ovšem vedle Krumbachové podepsán i její manžel z let 1963–1968 Jan Němec, přičemž ten v údajích o inscenaci jmenován není. V programu se dramaturgyně hlásí k feminismu a vyjadřuje zvědavost, jak půlstoletí stará předloha bude na jevišti fungovat v dnešních souvislostech. Odpověď v podobě osmdesátiminutové inscenace pražského Studia Hrdinů je velmi rozpačitá, přesněji řečeno nijaká, bez přidané hodnoty, bez nových významů.
Ivana Uhlířová a Vasil Fridrich v inscenaci Vražda ing. Čerta pražského Studia Hrdinů, foto: Studio Hrdinů – Martin Špelda Krajně komorní, ve třech ateliérových prostředích nasnímaná Vražda ing. Čerta stojí na výkonech Jiřiny Bohdalové a Vladimíra Menšíka. Bohdalová hraje bezejmennou ONU, prototyp pečující ženy; Menšík ztělesňuje ing. Čerta, prototyp macha, pro nějž je žena méněcennou zajišťovatelkou požitků. Neomalenec ing. Čert se jednoho dne ozve této své dávné známé, bez otálení se ohlásí na návštěvu, během níž se nechá krmit, napájet a jinak hýčkat, až se mu pupek vydouvá z košile. Další návštěvy následují. Tato vychýlená kontaktáž a komunikace graduje a vyústí do fatálního akordu. Krumbachová vystavěla modelovou situaci, film pojala jako nerealistickou a sarkastickou hříčku s fantaskními prvky, jako sled banalit a plkání, přitom však autorčina nadsázka přesně odráží dobovou konstelaci mužských a ženských rolí ve společnosti. Všepožírající ing. Čert se tváří jako pán světa, ale v podstatě není schopen se o sebe postarat. ONA je submisivní, úslužná i rafinovaná, zdá se být přirozeně inteligentní; ostatně když na dotaz ing. Čerta, zda někdy četla Freuda, odpoví „Nečetla. Co to je?“, nelze úplně vyloučit, že ONA mate; zato je velmi pravděpodobné, že Freuda nečetl ing. Čert. Bohdalová s Menšíkem zahráli střet „tradičních“ genderů velkolepě. U obou jde o jednu z jejich vrcholných rolí – v díle, které (jako některá jiná, například Kachyňovo Ucho, rovněž s Bohdalovou) nese dataci 1970 a dodechuje v něm, pod knutou nastupující normalizace, československá filmová vlna.
Ivana Uhlířová jako režisérka využívá celou šíři rozlehlé jevištní plochy Studia Hrdinů, kterou sváteční scénograf Ivan Acher, jinak známý autor scénické hudby k desítkám inscenací včetně této, zaplnil mohutným stolem pokrytým kožešinou, soustavou různě širokých stříbrných rour, jež mají několikerý účel včetně toho, že do té nejširší z nich ing. Čert v jednu chvíli zapluje a zmizí, a po chvíli jí zase na scénu přibude (a to je i nejčitelnější z narážek na jeho pekelnou podstatu). V pozadí, za stolem, se nachází masivní pult s pojízdným pásem (něco jako running sushi), z něhož ONA servíruje ing. Čertovi lahůdky. Uhlířové ONA je ironií, prezentací ženského sebevědomí i stylem kostýmů docela blízko naší současnici, zatímco ing. Bohuslav Čert v podání Vasila Fridricha je v dobovém zakotvení naprosto neurčitý, a bohužel neurčitý je i hercův výkon, jako kdyby nevěděl, co si s postavou vlastně počít. Přízračná, genderově neurčitá, inscenátorkami do předlohy připsaná tajemná figura (hraje ji Michal Kern) zosobňuje jakési druhé, nápovědné a temnější já paní ONY.
Tím však vylíčení inscenace v podstatě může skončit. Inscenátorky v předloze nenašly významy „neviditelné“ před půlstoletím, ale rezonující dnes. Ani s Krumbachovou nevedou polemiku. Ani ji „neznásilňují“ radikálnějšími interpretacemi zrozenými současnými společenskými a kulturními procesy. Nic, nic, nic. Vražda ing. Čerta je prostě ve Studiu Hrdinů přehrána a o motivech této dramaturgické volby se můžeme pouze dohadovat. Možná ve Studiu Hrdinů mínili, že čas to s vyzněním onoho obžerného podobenství prostě nějak zařídí sám, že stačí, že téma ženských a mužských rolí nyní visí ve vzduchu. Výsledek je však takový, že o tom, co se s dámami a inženýry během uplynulého půlstoletí stalo, zůstává nejlépe uvažovat nad filmem Ester Krumbachové.
Studio Hrdinů, Praha – Ester Krumbachová: Vražda ing. Čerta
Režie: Ivana Uhlířová, dramaturgie: Tereza Marečková, scéna a hudba: Ivan Acher, kostýmy: Zuzana Krejzková, light design: Václav Hruška. Hrají: Ivana Uhlířová, Vasil Fridrich, Michal Kern.
Premiéra 3. září 2021.
