Já, Bruce Lee & Já, Alfred Hitchcock – ČT art vysílá zevrubné portréty legend

Většina portrétů kulturních osobností, které ČT art v posledních letech uvádí, pochází z Francie a mají kolem padesáti minut. Zde anoncovanou dvojici však tvoří celovečerní, v Kanadě vyprodukovaná díla. Společné jim je úsilí přiblížit nejen umělecký odkaz protagonistů, nýbrž také se dopátrat jejich osobnostních rysů, načrtnout, jak vnímali svou kariéru, neúspěchy i věhlas. Oba snímky přináleží do obsáhlejšího cyklu začínajícího zájmenem Já… ČT art z něho již uvedl dokumenty o Patricku Swayzem, Heathu Ledgerovi, Burtu Reynoldsovi, Steve McQueenovi, Richardu Pryorovi či Paulu Walkerovi.

Já, Bruce Lee

V pátek večer si odbude premiéru dokument o Bruce Leeovi (1940–1973). Než se tento rodák ze San Francisca s hongkongskými kořeny vyhoupl mezi filmové hvězdy, prosadil se v bojových uměních. Pověstná byla jeho téměř nepostřehnutelná rychlost, stejně jako bezmála baletně prováděné, zpomaleně natáčené kopy. Pro diváka může být překvapením, že Lee zvítězil rovněž v taneční soutěži. Provozoval bojovou školu, v níž se zdokonalovali mnozí budoucí borci, třeba Chuck Norris. Požadoval, aby pěstní souboje co nejvíce evokovaly reálný průběh. Až do konce života Lee zůstal rozkročen mezi Hongkongem a Hollywoodem, přičemž v Americe narážel na rasové předsudky. Náhlé úmrtí, byť se za ním spiknutí či pomsta nejspíš neskrývaly, zůstává obestřeno jistou záhadností.

Lee si prošel okamžiky štěstí i beznaděje. V Hongkongu býval oblíbeným dětským hercem, během dospívání filmové ateliéry opustil, aby se do nich v plné dospělosti triumfálně vrátil – a kromě „své“ asijské enklávy si podmanil i Spojené státy. Počátkem sedmdesátých let natočil kvarteto filmů, které jej katapultovaly do nebetyčných výšin popularity, stal se idolem zejména dospívající generace. Poslední snímek Drak přichází (1973) stál milion dolarů, vydělal jich dvě stě. Dokument ovšem také zachycuje, jak Bruce Lee zprvu zápasil i s nouzí.

Bruce Lee ve filmu Cesta draka (1973), foto: Warner Bros. UK / archiv ČT

Do československých kin se žádný titul s jeho účastí nedostal, k vidění zde byly až mnohem později díky videokazetám; na tuzemské televizní obrazovky Lee doputoval teprve po roce 1989. V tuzemsku byly uvedeny i dva dokumenty – Dračí život Bruce Lee (1993) a Můj bratr Bruce Lee (2010). Quentin Tarantino, jinak prý Bruceův velký obdivovatel, jeho postavu zasadil do snímku Tenkrát v Hollywoodu (2019), kde se v groteskní nadsázce mihne coby namyšlená, na své chvaty spoléhající hvězdička, která dostane za vyučenou. Leeovi příbuzní prý vehementně protestovali a obviňovali film z pomlouvačství.

Já, Bruce Lee obsahuje cenné ukázky z filmů, ale neméně důležitá jsou svědectví lidí, kteří s ním byli v každodenním kontaktu, ať již jde o jeho ženu Lindu, dceru Shannon nebo přátele a spolupracovníky, vzpomínají na něho i známí herci. Některé sám učil nebo je aspoň na dálku ovlivňoval; jiní naopak učili jeho, aby bojová umění nevnímal jen coby soubor úderů, nýbrž si především uvědomoval jejich duchovní přesah – aby si je osvojil jako stav mysli. A to dokázal. Přísnost a cílevědomost, které si uložil a jež vyžadoval i od ostatních, jsou často zmiňovány jako trvale přítomný rys.

Uvádí ČT art 9. září 2022 od 22:15 a 13. září 2022 od 00:25 hodin.

Pohled mistra napětí. Fotografie k filmu Já, Afred Hitchcock, foto: Universal Studios / archiv ČT

Já, Alfred Hitchcock

Dokument Já, Alfred Hitchcock přijde na řadu v neděli. Vypovídá o nejprve anglickém, poté americkém filmaři (1899–1980), jenž půlstoletí, již od němé éry, dokázal publikum děsit i dojímat, neboť jeho hrdinové se ocitali v ohrožení života dříve, než si to stačili pořádně uvědomit. Zatímco Bruce Lee byl u nás dlouho prezentován coby symbol pokleslé brutální podívané, u Hitchcocka se tu uznávaly jeho špičkové řemeslné kvality, i když současně býval vydáván za komerční produkt hollywoodské továrny na sny. Komunistický režim propustil do zdejších kin dva jeho počiny, shodou okolností řazené k těm nejzdařilejším – Psycho (1960) a Ptáky (1963), někdejší Československá televize odvysílala starší thrillery Ani stín podezření (1943) a Rozdvojená duše (1945).

Dokumentů o Hitchcockovi uvedla Česká televize v uplynulých desetiletích přinejmenším pět, o jednom z nich jsme tu psali předloni. Dále upozorním na záznam rozmluv s francouzským (nejprve) kritikem a (poté) režisérem Françoisem Truffautem, a na jednu část cyklu Byl jednou jeden film (2008), která přiblížila okolnosti vzniku proslulé šarády s rejdy skrývajících se nacistů, naposledy vysílané pod názvem Pochybná žena (1946). Celovečerní portrét Já, Alfred Hitchchcok kromě zájmu o filmový odkaz vykazuje snahu ukázat rozporuplné ledví velkého umělce, který coby člověk byl přinejmenším spornou, ba neurvalou osobností.

Početné ukázky dokládají, jak Hitchcock dokázal ovládat mysl diváků a vést ji právě těmi zákrutami, které jim důmyslně nachystal. Průvodcem v tom jsou jednak Hitchcockova vyjádření, jednak vysvětlující komentář. Kromě tohoto dostávají prostor Hitchcockovi profesní kolegové (Steven Spielberg, François Truffaut, Martin Scorsese a další), herci, filmoví znalci, ale také rodinní příslušníci, ať již jejich výpovědi pocházejí z dávných archivních záznamů nebo byly pořízeny během natáčení dokumentu.

Poté, co řada více či méně důležitých lidí vyjádří svůj obdiv, počíná retrospektivní výprava po Hitchcockových životních osudech. V mládí podléhal pozdně viktoriánské spořádanosti: Ani se nedotkl alkoholu, ve vztahu k ženám dlouho zůstával cudným (čti panicem).  Své celoživotní lásce Almě (měli spolu jedinou dceru) důvěřoval natolik, že ji pravidelně – byť povětšinou utajeně – zval k dramaturgické či střihačské spolupráci a věřil jejímu úsudku.

Alfred Hitchcock režíruje při natáčení Ptáků (1963). Fotografie k filmu Já, Afred Hitchcock, foto: Universal Studios / archiv ČT

Už ve svých němých snímcích svědomitě zkouší postupy, které jej zanedlouho proslaví. Opírají se zejména o podezírání či dokonce pronásledování veskrze nevinného člověka, jemuž jsou někdy omylem, někdy úmyslně přisuzovány skutky, jichž se nedopustil. Protože to kanadský portrét pomíjí, připomenu, že na rozhraní němého a zvukového filmu Hitchcock obsadil do dvou detektivek i českou herečku Anny Ondrákovou (a tím pádem experimentoval s postsynchrony či s dabingem, když vyvstala potřeba Ondrákovou přemluvit do angličtiny).

Já, Alfred Hitchcock chronologicky sleduje natočené tituly, ale v umělcově filmografii je jich příliš mnoho, než aby se portrét mohl podrobněji zastavit u každého významnějšího z nich, neřkuli u všech. Takže se důraz upíná spíše na opakující se postupy, na pojetí postav a zápletek. Dozvíme se kupříkladu, jak si Hitchcock vybíral herečky (často půvabné, křehké blondýnky) a jak je stylizoval, aby vyhovovaly jeho poněkud prudérním představám o mravní spořádanosti. Jeho hrdinky jsou sexy, zazní v komentáři, ale nepředvádějí se jako svůdnice.

Připomenu díla, která Hitchcocka nejvíce proslavila a jimž je v portrétu věnován přece jen o něco větší prostor než ostatním: Příšerného hosta (1926), Živou a mrtvou (1940), Ani stín podezření (1943), Provaz (1948), Okno do dvora (1954), Vertigo (1958), již zmíněné Psycho, které natáčel ve vlastní produkci a v souboji s mravnostními cenzory, a samozřejmě Ptáky. Pověstnou se stala šibalská odpověď na otázku, jak dosáhl toho, že hejna opeřenců ohrožují lidstvo tak přesvědčivě: Přece dostali královsky zaplaceno!

Svá pozdní díla tvořil v sedmdesátých letech, kdy se do popředí drala generace mladých tvůrců vyznávající odlišné postoje i filmařské vidění a vedení příběhů. Hitchcocka vnímali jako veteš. Museli zestárnout, aby zpětně ocenili jeho kvality; ostatně někteří z nich promlouvají i v tomto dokumentu.

Uvádí ČT art 11. září 2022 od 20:15 a 14. září 2022 od 00:45 hodin.