Jagshemash, realito? I čtrnáct let poté je Borat dealerem nekompromisní satiry

Britský komik a herec Sacha Baron Cohen je bezesporu nekorunovaným králem recesistů. Vyniká schopností zasáhnout společnost a jednotlivce na slabých místech neuvěřitelnou mírou explicitnosti i obdivuhodně metodickým herectvím. Do svých rolí se převtěluje jako do nových identit, situace dohrává do krajností, i když je jasné, že velkou část z nich nebude nakonec moci ve filmu použít.

Při natáčení pokračování své nejslavnější role, naivního kazašského reportéra Borata, například prožil pět celých dní v domě se dvěma konspiračními teoretiky. Těžko říct, kde končí práce a začíná osobní posedlost talentovaného herce vytvářením alternativních realit, v nichž se lidé kvůli manipulaci začnou chovat až nebezpečně autenticky a pouštět to nejhorší (ale někdy i nejlepší) ze sebe. Ať už se jednalo o důsledně netalentovaného rappera Aliho G, mezinárodně úspěšného Borata či uhozeného rakouského supermodela Bruna, Cohen vždy mířil na přesnou hranu reality a fikce, částečné improvizace a propracovaného plánu, jehož cílem je vytvořit pro nic netušící aktéry zdání komfortního prostoru, v němž se není třeba tolik ovládat. Cohen zosobní dokonalý stereotyp proto, aby osvobodil stereotypy v druhých. V momentech, kdy se lidé začnou projevovat ve vší nízkosti, se koncentruje trapnost i očistná svoboda humoru, který odhaluje slabá místa bez ohledu na rasu, společenský status, náboženská či politická přesvědčení.

Pusťte si trailer filmu Borat Subsequent Moviefilm: Delivery of Prodigious Bribe to American Regime for Make Benefit Once Glorious Nation of Kazakhstan, repro: Amazon Prime

Borat byl v roce 2006 pomyslným svatým grálem recese. Kolekce volně pospojovaných gagů, které zachycovaly cestu antisemitského, homofobního, misogynního a neskonale naivního novináře do tlustého střeva americké společnosti, nabízela výstřední, provokativní a důsledně nekorektní zábavu. Zároveň nastavila řádně pokřivené zrcadlo konzervativnímu proudu, který v následujících čtrnácti letech vygeneroval prezidenta takových kvalit, o nichž se Sagdiyevovi ani nezdálo. Donald J. Trump působí dojmem postavy, která unikla z Boratova polofiktivního univerza a proměnila celou zemi v jeden zvrhlý filmový gag.

I proto se Cohen nečekaně vrací ke své ikonické roli ve chvíli, kdy Trump usiluje o další funkční období v Oválné pracovně. Mimo mediální pozornost začal kousek po kousku skládat nový film a vlastně první velký informační průlom přišel až letos v červnu, kdy vytrollil setkání stoupenců ultra-pravice v přestrojení za absurdně vyhlížejícího country zpěváka, který přiměl dav notovat chytlavé refrény o naočkování politiků a novinářů „wuchanskou chřipkou“. Od té chvíle se opatrně spekulovalo o možném návratu Borata, který nakonec tvůrci načasovali na předvečer amerických prezidentských voleb.

Jak dopadl film, který pod svá křídla vzala streamovací platforma Amazon Prime? Není absurdita reality tak velká, že v ní už recese nemá prostor k dýchání? Nepřichází Borat příliš pozdě na to, aby mohl zopakovat svůj „great success“ z před čtrnácti let? Přes logicky znějící obavy „Subsekventní filmosnímek“ svou nesnadnou úlohu na pomezí skandálu a aktivismu zvládá velmi dobře. Cohen se vrací vyzbrojený osvědčeným arzenálem vtipů. Přes údajné několikaleté věznění v rodném Kazachstánu neztratil Borat nic ze své pronikavé infantility.

Z tříštivé munice stereotypů, v nichž ženy patří do klecí a Židé mohou za všechno zlo světa, tentokrát Cohen preferuje především misogynní přesvědčení o tom, že opačné pohlaví je tu výhradně k uspokojení mužských tužeb „na něco si sáhnout“. Konec konců, přijíždí do země, kde staří, slizcí a mocní muži dávají svobodně najevo svoje prasácké inklinace a nadřazenost na denní bázi.

Sacha Baron Cohen ve filmu Borat Subsequent Moviefilm: Delivery of Prodigious Bribe to American Regime for Make Benefit Once Glorious Nation of Kazakhstan, repro: Amazon Prime

K Boratovi přibývá postava jeho dcery Tutar, kterou s odzbrojující energií ztvárnila bulharská herečka Maria Bakalova. V naprosto zřetelné aluzi na rodinnou situaci současného amerického prezidenta (a étos jeho okolí) se reportér rozhodne dívku darovat, aby naklonil americké mocipány rodnému Kazachstánu. Boratovské gagy tak spojuje příběh otce a dcery a zároveň iniciační pouť Tutar, která se v Americe učí chápat, že její vagina nemá zuby, ženy mohou řídit auta, a dokonce smějí mluvit, i když jim k tomu muž nedal svolení. Tahle linka prostého, ale velmi funkčního feminismu „made in Borat“ dostatečně osvěžuje známou komediální rovnici. Figura Tutar zároveň Cohenovi umožňuje účinně kopat americký patriarchát do citlivých míst a dosáhnout katarze, která přesahuje hranice showbyznysu. Právě schopnost uchopit stereotypní přesvědčení fiktivní postavy a vtáhnout do nich veřejně známou a vysoce postavenou osobnost natolik, že ztratí zábrany, povyšuje Borata nad barvitý festival análního a antisemitského humoru.

Cohen neopouští svou metodu částečné improvizace, když před kameru přivádí lidi přesvědčené o tom, že účinkují v dokumentu nebo reportáži. Většinou je výsledkem erupce nízkosti a předpojatosti, v nejlepších momentech se ovšem na povrch prodere nečekané dobro. Ženská linie tentokrát přináší do vyprávění něhu a laskavost – ať už jde o černošskou chůvu Jeanise Jones, která, nic zlého netuše, uděluje Tutar upřímné rady, jak být sama sebou, nebo o přeživší holocaustu Judith Dim Evans, jež ve zřejmě nejmrazivější scéně trpělivě zbavuje Borata převléknutého za propagandistické židovské monstrum jeho antisemitských bludů. Pokud se zdá, že lidé už na Borata nereagují tak prudce jako v roce 2006, není to chyba „designu“ filmu, ale součást výpovědi o zemi, která žije se svým horším já u jednoho stolu.

Druhé boratovské dobrodružství se neobejde bez zakolísání. Neskutečné kadenci vtipů úvodu a zrůdné dokonalosti „politického finále“ střední část úplně nestačí. Většina vtipů jen recykluje to, co už Borat jednou na své kárce do „JůEsEnEj“ přivezl a tentokrát je v nich více cítit směřování k aktivismu. Ale to osvobozující potenciál figury nesráží.

Cohen nejenom paroduje a vyvádí z komfortní zóny, ale zároveň dává naději, že i v době post-ironické má humor stále potenciál otřásat světem. Borat z fiktivního Kazachstánu přiváží virus nakažlivé, hranice ignorující satiry, ve které se nikdo nemůže cítit tak úplně v bezpečí. Nezbývá než po letech zopakovat: Very nice!

Plakát k filmu Borat Subsequent Moviefilm: Delivery of Prodigious Bribe to American Regime for Make Benefit Once Glorious Nation of Kazakhstan, repro: Amazon Prime

Borat Subsequent Moviefilm: Delivery of Prodigious Bribe to American Regime for Make Benefit Once Glorious Nation of Kazakhstan (USA, 2020, stopáž 96 minut)
Režie: Jason Woliner, scénář: Sacha Baron Cohen, Anthony Hines, Nina Pedrad, Dan Swimer, Erica Rivinoja, Jena Friedman, Peter Baynham, Lee Kern, kamera: Luke Geissbuhler, hudba: Erran Baron Cohen, střih: Craig Alpert, James Thomas. Hrají: Sacha Baron Cohen, Maria Bakalova, Tom Hanks, Dani Popescu, Manuel Vieru, Miroslav Tolj, Alin Popa, Ion Gheorghe a další.