Jak je mi bez publika: hudebnice Monika Načeva
Pandemie = omezení. Výtvarník může o samotě tvořit v ateliéru, hudební skladatel v tichu pracovny komponovat, spisovatel psát. Ale co herci, tanečníci, hudebníci, kteří pro prezentaci svého umění potřebují stát tváří v tvář publiku? A taky, pokud nemají stálé angažmá, potřebují před lidmi vystupovat z existenčních důvodů.
Nejprve jsme tu měli rubriku Jak se (mi) žije v izolaci. Nyní se o celonárodní izolaci již hovořit nedá, nicméně kulturní život má do normality ještě dost daleko. Proto nyní oslovujeme tvůrce nebo tvůrkyně, kteří či které vyhlížejí návrat do běžného provozu už nejspíš naléhavě a nedočkavě. Každé(mu) z dotazovaných pokládáme obdobný okruh otázek.
Kdy jste naposledy stála před živým publikem?
To bylo 10. března na střeše pražské Lucerny, kdy se ještě mohlo vystoupit, ale celkově už tam mohlo být maximálně šedesát lidí. A pak – pokud se to počítá, jelikož se publikum nacházelo v autech – 24. dubna na zahajovacím večeru Artparkingu.
Jak se v současnosti udržujete v profesní formě?
Rozhodla jsem se, že uspořádám křest své nové desky, který byl původně plánován na 21. dubna. Nyní proběhne 4. června jako živý koncert pro velmi omezený počet lidí, a proto bude streamován, aby u toho mohli být všichni fanoušci, kteří se těšili. Takže v těchto dnech se na ten den připravuji, bude to pro mě něco nového a doufám, že se mi podaří navázat kontakt se všemi zúčastněnými. Pracuji samozřejmě také na propagaci nového alba, snažím se ho dostat do povědomí co nejvíce lidí.
S dovolením: z čeho žijete? Měla jste úspory pro horší časy?
Naštěstí to stále jde. Určitě pomohla úleva v neplacení zdravotních a sociálních záloh a bonus. Ale pevně doufám, že brzy budu moci živě vystupovat a také na koncertech prodávat alba. Každý dobrý fanoušek si přece chce přímo z koncertu odnést hudbu, která mu učarovala, domů i s podpisem svého čaroděje:) Snad nynější „horší časy“ nebudou trvat dlouho.
Co jste o sobě během téhle neobvyklé „pauzy“ o sobě – jako člověku – dozvěděla?
Nic nového… lenošit umím.
Z čeho nyní nejvíc berete sílu?
Jsem ráda, že bydlím v tichu na venkově, takže ze zeleně a jiných barev přírodních. No, ale to už takhle trvá 16 let!
Rozšířila jste si v téhle vynucené pauze obzory ve vašem oboru? Třeba v tom smyslu, že jste viděla, slyšela, četla něco, o čem jste do té doby neměla ponětí nebo jste si dlouhé roky slibovala, že se s tím detailněji seznámíte, ale nebyl na to čas?
Založila jsem si s pomocí mé dcery Bandcamp, kde je k mání všechna moje hudba.
Hovoříte o své situaci s kolegy v oboru? Když ano, tak jak ji oni vnímají? Respektive: co z toho, co oni vám říkají, považujete za obecně podstatné?
Zatím ani ne, soustředím se na to nové album. V divadle jsem zkoušela novou hru, kterou, doufám, budeme od října hrát.
Bojíte se budoucnosti – myšleno ve vztahu k vaší profesní a umělecké dráze?
Budoucnosti se nebojím. Ani na ni moc nemyslím. Já moc daleko nedohlédnu!
Změní se podle vás v kultuře a v umění něco podstatného po této zkušenosti?
Nevím. Jen můžu říct, že jsem připravená na intimnější živé koncerty pro méně lidí a více práce přes sociální sítě, abych mohla svou už natočenou hudbou oslovit co nejvíc posluchačů. Umím si představit, že v tomto případě, by pak mohlo být setkání naživo silná věc pro obě strany!
Na kdy a co plánujete, pokud jde o veřejná vystupování? Kdy se podle vás vrátíte do běžného provozu?
Jak jsem řekla, nejbližší je – 4. června – křest desky Zdivočelí koně, konkrétně od 20:00 v pražském Kampusu Hybernská. V sále nás může být jen okolo šedesáti, takže zvu všechny zájemce na přímý přenos na MallTv.
Monika Načeva (*1966), zpěvačka a herečka. Chtěla studovat herectví, na příslušnou školu se nedostala, nicméně nevzdala to – prošla pražským A-studiem Rubín, brněnským HaDivadlem, ale nejčastěji je spojována s pražským Divadlem Sklep. V současnosti je k vidění v pražském Divadle Minor. Jako hudebnice se naplno poprvé představila v roce 1994, kdy jí vyšlo album Možnosti tu sou… Následovala řada dalších pozoruhodných desek: Nebe je Rudý, Mimoid, Fontanela, Mami a další. Pro hudební tvorbu Načevy je příznačné, že spolupracuje s muzikanty různých generací a různého zaměření. Na nyní vydávaném albu Zdivočelí koně to jsou klávesista David Kabzan (ze skupiny Rány těla) a bubenice Markéta Pták (skupina LO/VE). Zdivočelí koně obsahují zhudebněné básně českých neoficiálních básníků šedesátých až osmdesátých let minulého století, například Pavla Zajíčka, Ivana Martina Jirouse, Vladimíry Čerepkové, Václava Hraběte.
