Jak je mi bez publika: hudebník David Dorůžka
Pandemie = omezení. Výtvarník může o samotě tvořit v ateliéru, hudební skladatel v tichu pracovny komponovat, spisovatel psát. Ale co herci, tanečníci, hudebníci, kteří pro prezentaci svého umění potřebují stát tváří v tvář publiku? A taky, pokud nemají stálé angažmá, potřebují před lidmi vystupovat z existenčních důvodů.
Nejprve jsme tu měli rubriku Jak se (mi) žije v izolaci. Nyní se o celonárodní izolaci již hovořit nedá, nicméně kulturní život má do normality ještě dost daleko. Proto nyní oslovujeme tvůrce nebo tvůrkyně, kteří či které vyhlížejí návrat do běžného provozu už nejspíš naléhavě a nedočkavě. Každé(mu) z dotazovaných pokládáme víceméně obdobný okruh otázek. Tentokrát na ně odpověděl přední jazzový kytarista, na mezinárodní scéně etablovaný David Dorůžka.
Kdy jste naposledy stál před živým publikem?
Bylo to 10. března v pražském klubu Jazz Dock s kapelou Jaromíra Honzáka u příležitosti křtu jeho posledního CD Hard to Understand.
Jak se v současnosti udržujete v profesní formě?
Neudržuji se vůbec. Čas na práci, kterého bylo ovšem během karantény pramálo, jsem se rozhodl využít na psaní nové hudby.
S dovolením: z čeho žijete? Měl jste úspory pro horší časy?
Mám malé úvazky na třech hudebních školách. Během karantény jsem pokračoval ve výuce online formou a díky platům z těchto tří škol jsem naštěstí byl schopen fungovat a zajistit rodinu.
Co jste o sobě během téhle neobvyklé „pauzy“ o sobě – jako člověku – dozvěděl?
Především to, že se člověk může přizpůsobit lecčemus, jakkoli nepředvídatelné to může být.
Z čeho nyní nejvíc berete sílu?
Myslím, že nejvíc z času tráveného s dětmi v přírodě.
Rozšířil jste si v téhle vynucené pauze obzory ve vašem oboru? Třeba v tom smyslu, že jste viděl, slyšel, četl něco, o čem jste do té doby neměl ponětí nebo jste si dlouhé roky sliboval, že se s tím detailněji seznámíte, ale nebyl na to čas?
Nejhezčí na té karanténopauze bylo pár krásných výletů s dětmi, na které by jinak nejspíš nebyl čas. Kromě toho jsem stihl dopsat skladby na plánovanou novou desku polské zpěvačky Agy Zaryan, jejíž natáčení bylo kvůli epidemii odloženo. A taky pár písní pro Martu Kloučkovou, které jsme měli hrát na Pražském jaru, ale koncert byl též odložen. Na začátku jsem si naivně myslel, že si budu po nocích číst nebo se dívat na filmy, ale nakonec jsem místo toho večery trávil prací.
Hovoříte o své situaci s kolegy v oboru? Když ano, tak jak ji oni vnímají? Respektive: co z toho, co oni vám říkají, považujete za obecně podstatné?
Když člověk na současnou situaci nahlíží globálně, je to tak složité, že zatím žádnou obecnou podstatu vystihnout nedokážu.
Bojíte se budoucnosti – myšleno ve vztahu k vaší profesní a umělecké dráze?
Jestli mám z něčeho obavy, je to politické směřování naší země a možná vlastně světa celkově. Mé znalosti historie nejsou nijak valné, ale nějak mám pocit, že až příliš dlouho jsme se měli příliš dobře, a že možná musí přijít zase nějaký pořadný průšvih, aby se lidé vzpamatovali a probrali. Takže ptáte-li se, jestli se bojím – ne, ale na druhou stranu je lepší být připraven na to, že věci se mohou měnit rychleji, než bychom čekali a že tyto změny se kromě mnoha jiného mohou výrazně dotknout umění a života a fungování umělců.
Změní se podle vás v kultuře a v umění něco podstatného po této zkušenosti?
Něco se určitě změní, ale slovy Oldřicha Janoty – není dobré si nyní hrát na proroka.
Na kdy a co plánujete, pokud jde o veřejná vystupování? Kdy se podle vás vrátíte do běžného provozu?
První koncert mám 6. června a dále mám několik dalších koncertů v červnu i během léta. Takže návrat do běžného provozu by měl nastat poměrně brzy. Samozřejmě mě mrzí, kolik koncertů bylo zrušeno na jaře, protože za posledních pár let to měla být moje nejnabitější jarní sezóna s vystoupeními s řadou větších zahraničních hvězd a také s několika českými hudebníky různých generací, s nimiž jsem zatím hrál minimálně a velmi jsem se na to těšil. Ale je potřeba hledět do budoucnosti.
David Dorůžka a Martin Novák při koncertě na festivalu JazzFestBrno v březnu 2017, foto: Archiv JazzFestBrno David Dorůžka (*1980). Jazzový kytarista a skladatel. V letech 1999–2002 studoval kompozici a hru na kytaru na americké Berklee College of Music. Po škole se přesunul do New Yorku, kde hrál s řadou významných jazzových hudebníků. Roku 2004 vydal svůj albový debut Hidden Paths; obdržel cenu Anděl v kategorii jazz a blues. Následující titul Silently Dawning (2008) získal Anděla za nejlepší jazzovou desku roku. V prosinci 2009 vyšlo Dorůžkovo třetí album Wandering Song. Na všech třech deskách hraje s mezinárodní sestavou hudebníků. Následující album Autumn Tales spatřilo světlo světa až roku 2016; natočil je se svými tuzemskými spoluhráči.
