Jak se (mi) žije v izolaci: Anita Krausová

Změnily se zásadně rytmus a skladba vašeho všedního dne?

Změnilo se úplně všechno. Český rozhlas pracuje v nouzovém režimu, změnila se tak skladba směn a tím i nasazenost nás, kteří s ním externě spolupracujeme. Zavřela se divadla, neběžím tedy z rozhlasu na zkoušku, neobědvám narychlo v bistru, neletím ze zkoušky na trénink čehosi, co budu potřebovat v příští inscenaci, a nedobíhám na 18. hodinu do divadla, abych – jako přibližně dalších dvanáct večerů v měsíci – odehrála představení publiku, které si přišlo zažít jedinečnost atmosféry sdíleného teď a tady. Ze dne na den se to všechno zastavilo. A tak jsem se rozhodla tenhle stav chápat jako příležitost začít nové věci.

Jak jste na tom se vstáváním? Vstáváte dřív či později než obvykle?

Vstávám maličko později, než jsem byla zvyklá, ale snažím se dodržovat maximálně devátou jako startovní hodinu dne. Víc než kdy jindy je teď podle mě nutná jakási vnitřní disciplína, kterou tolik zvládají spisovatelé, dramaturgové a vůbec všichni, co jsou zvyklí pracovat doma a sami. Já se to učím. Někdy to je docela boj.

V kolik začínáte pracovat a kde? Je těžké přimět se k práci? Stanovila jste si pro práci nějaká pravidla?

V tuhle chvíli opravdu reálně žádnou práci, kterou bych musela vykonávat, nemám, vytvořila jsem si tak vlastní jakési „cíle každého dne” a ty se snažím s rozumem naplňovat. Kromě cvičení, přípravy oběda, čtení zpráv a telefonování s přáteli jsem začala oprašovat staré znalosti jazyků, abych trénovala paměť. A hodně se dívám na záznamy slavných představení – těch, o nichž jsem doposud říkala, že se na ně „jednou kouknu“. Připravuju projekty, které nevím, kdy začnou, ale to v tuhle chvíli nehraje žádnou roli. Odstěhovala jsem z Prahy, takže chodím i na pravidelné procházky do lesa anebo na běžky, sněhu máme zatím požehnaně.

Anita Krausová v monodramatu Bolest, které mělo předloni premiéru v pražském Studiu Hrdinů. Jde o divadelní adaptaci knihy Bolest francouzské spisovatelky a dramatičky Marguerite Duras, foto: Studio Hrdinů

Jak v těchto dnech řešíte jídlo?

Příprava jídla patří v těchto dnech k jistým záchytným bodům struktury dne, které se snažím dodržovat. Nikdy jsem moc na vaření nebyla, vymlouvala jsem se na čas, teď ho mám, tak si říkám, že se aspoň něco naučím a mám šanci si vyzkoušet.

Jste při velmi omezené možnosti sociálních kontaktů koncentrovanější na práci, než jste běžně byla?

Ani bych neřekla. Hodně osciluju mezi stoickým klidem toho, kdo ví, že prostě nemá jinou šanci, než vyčkávat, a tím, kdo se strachuje o budoucnost, ale nejen o tu svou a svých blízkých, ale také o budoucnost svobody v zemi, ve které žije, o budoucnost našich hodnot a charakterů, které teď dostávají hodně zabrat.

A co večery? Jak je trávíte?

Je pro mě zvláštní být najednou večer doma. Jsem zapojená do různých sociálních projektů, z nichž některé mohou probíhat i online, tak to nějaký čas vždycky večer zabere, ale po práci se mi stýská. Snažím se hodně komunikovat s přáteli a blízkými.

Chodíte spát dříve, či později? Můžete usnout?

Chodím spát pozdě a moc dobře nespím, ale to jako se jediné v mém životě vůbec nezměnilo.

Jak zvládáte karanténu psychicky? Zjistila jste díky ní o sobě něco nového?

Je to hodně ve vlnách. Jasně, že mám strach, ale je mi jasný, že panika a strach ještě nikdy nikomu nic dobrého nepřinesly, tak se snažím myslet pozitivně a ten zvláštní, svou podstatou unikátní čas, který teď pro sebe mám, využít, jak jen to jde.

Potvrdila jsem si, že mám skutečně velkou vášeň ve své práci a hluboce si vážím přátel. A obojí mi teď schází, ale rozhodně to není důvod čekat s rukama v klíně, co se stane. V duchu lehce sarkastického hesla se „snažím být dobře připravená, jen ještě úplně přesně nevím, na co“.

Anita Krausová (*1985) vystudovala Gymnázium v Trutnově, poté Katedru alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU, souběžně studovala na Karlově univerzitě Fakultu humanitních studií. Absolvovala stáž na Ernst Busch Hochschule für Schauspielkunst v Berlíně, spolupracovala s Theater Akademie v Hamburku a divadlem v Brémách. Po absolvování DAMU (2010) se stala členkou Činoherního studia v Ústí nad Labem. Po čase přešla do Prahy, na volnou nohu. Divadelně se pohybuje se převážně na pražských alternativních scénách (MeetFactory, Studio Hrdinů, A Studio Rubín, divadelní skupina Kolonie a další). Občas hraje ve filmech (Špindl, 8 hlav šílenství, Teroristka) nebo v televizních seriálech (Pustina, Svět pod hlavou, Bez vědomí). Je moderátorkou veřejnoprávního Radia Wave.