Jak je mi bez publika: hudebník Ondřej Ruml

Nejprve jsme tu měli rubriku Jak se (mi) žije v izolaci. Nyní se o celonárodní izolaci již hovořit nedá, nicméně kulturní život má do normality ještě dost daleko. Proto nyní oslovujeme tvůrce nebo tvůrkyně, kteří či které vyhlížejí návrat do běžného provozu už nejspíš naléhavě a nedočkavě. Každé(mu) z dotazovaných jsme položili obdobný okruh otázek. Tentokrát na ně odpověděl hudebník Ondřej Ruml. V sérii Jak je mi bez publika je Ruml posledním odpovídajícím. Připravujeme dotazníkovou sérii novou, která se opět bude snažit reflektovat pokud možno aktuální provoz na umělecké scéně.

Kdy jste naposledy stál před živým publikem?

Poslední koncert těsně před karanténou byl v Táboře. Hráli jsme společně s Matěj Benko Quintetem a s Jihočeskou filharmonií před vyprodaným Divadlem Oskara Nedbala písničky Ježka, Voskovce a Wericha.

Jak se v současnosti udržujete v profesní formě?

Oprášil jsem kytaru a hraju si písničky, které mám rád. Taky jsme nedávno s Matějem Benkem hráli pod okny domovů pro seniory.

S dovolením: z čeho žijete? Měl jste úspory pro horší časy?

Měl jsem nějaké úspory, ale také se snažím teď žít opravdu střídmě. Vše si třikrát rozmyslím, než něco koupím. Třeba potraviny spotřebovávám beze zbytku. Uvědomil jsem si, kolik jídel se dá třeba udělat z jednoho kuřete.

Co jste o sobě během téhle neobvyklé „pauzy“ o sobě – jako člověku –dozvěděl?

Že dokážu vyjít s málem. Že když jde do tuhýho, dokážu zachovat klid a najít řešení. Že opravdu záleží víc na jiných věcech, než mít drahý auto a luxusní hadry.

Z čeho nyní nejvíc berete sílu?

Z přírody a její krásy.

Rozšířil jste si v téhle vynucené pauze obzory ve vašem oboru? Třeba v tom smyslu, že jste viděl, slyšel, četl něco, o čem jste do té doby neměl ponětí nebo jste si dlouhé roky sliboval, že se s tím detailněji seznámíte, ale nebyl na to čas?

Čím dál víc mě zajímají názory a postoje pana profesora Tomáše Halíka. Taky jsem začal zase hrát na kytaru a učit se jen tak pro sebe písničky, které mám rád a se kterými, když je příležitost, se můžu blýsknout u táboráku nebo v hospodě.

Hovoříte o své situaci s kolegy v oboru? Když ano, tak jak ji oni vnímají? Respektive: co z toho, co oni vám říkají, považujete za obecně podstatné?

Hovoříme o tom často. A všichni říkají to samý. Že je fajn, že je volno, že si člověk aspoň srovnal myšlenky, uklidil sklep atd., ale taky že už nám chybí lidi na koncertech.

Bojíte se budoucnosti – myšleno ve vztahu k vaší profesní a umělecké dráze?

Jestli se bojím? Obávám se, že vláda si teď s námi bude dělat, co bude chtít. Stačí vyvolat v lidech strach a říct jim: „My vás ochráníme, ale musíte dělat, co vám řeknem.” Toho se bojím nejvíc.

Změní se podle vás v kultuře a v umění něco podstatného po této zkušenosti?

Doufám, že moc ne. A pokud ano, budeme muset hrát s kartama, který budem mít.

Na kdy a co plánujete, pokud jde o veřejná vystupování? Kdy se podle vás vrátíte do běžného provozu?

První „normální“ koncert budu mít v sobotu 13. června v Gauči ve Stromovce a pak 14. června v pražském jazzklubu U staré paní. Těším se, jak malej kluk.

Ondřej Ruml (*1981), zpěvák a herec, se dostal do povědomí v roce 2008, kdy se zúčastnil pěvecké soutěže X-Factor. Krátce poté byl pozván na konkurz do divadelního projektu Kudykam Michala Horáčka a Petra Hapky – získal hlavní roli. Účinkoval v muzikálech Johanka z Arku, Quasimodo nebo Hamlet. Ve Studiu Ypsilon hraje roli Hajného v inscenaci Rusalka nejen podle Dvořáka, alternuje v hlavní roli muzikálu Lazarus v Městských divadlech pražských. Pravidelně vystupuje s jazzovou kapelou Matej Benko Quintet. Koncertuje i samostatně se svou One Man Show Hanubu. Známý je také svou láskou k looperu – přístroji, který mu umožňuje zazpívat celé písně nahráváním zvukových smyček přímo na koncertech v reálném čase.