Jak se (mi) žije v izolaci: Jiří Heřman
Republika a svět zažívají nevídanou situaci. Pro stamiliony lidí nastal nový pořádek. Lidé spojení s kulturou a uměním v tom nejsou výjimkou. Jak nyní vypadá jejich běžný den? Zeptali jsme se operního režiséra a uměleckého šéfa Janáčkovy opery v Brně Jiřího Heřmana.
Změnily se zásadně rytmus a skladba vašeho všedního dne?
Večery bez představení jsou hlavní změnou, mám více času pro sebe a své blízké.
Vstáváte dřív či později než obvykle? V kolik například, jak moc se to liší od vašeho normálu?
Vstávám stejně jako vždy tj mezi 6.30 a 7.30, záleží na tom, kdy jdu spát. Zimní čas se mne stále drží, můj pravidelný odchod do postele je kolem jedné hodiny v noci.
V kolik začínáte pracovat a kde? Snažíte se držet nějakého denního řádu, který si sám určujete? Je těžké přimět se k práci?
Začínám pracovat mezi 9 a 10 hodinou. Pravidelně, beze změn. Není pro mne těžké se přimět k práci, naopak, momentální situace je velkou výzvou pro nás všechny, jak to se ctí zvládnout.
Jak se stravujete? Nakolik jste byl zvyklý využívat veřejného stravování, a jak to řešíte nyní?
Oběd si pravidelně objednáváme s kolegyní dramaturgyní Patricií Částkovou přes aplikaci Wolt. Je to skvělé, objevili jsme spoustu nových restaurací, omylů bylo jen málo:-)
Do kolika pracujete odpoledne, dáváte si nějaké limity?
Většinou do 17–18 hodiny, záleží na práci, kterou je nutné dořešit.
Jste při velmi omezené možnosti sociálních kontaktů koncentrovanější na práci, než jste běžně byl?
Jsem spíše klidnější, protože nápor dotazů a řešení problémů není tak intenzivní jako při normálním provozu. Soustředit se snažím pořád stejně, vnitřní klid soustředění posiluje.
Jak trávíte večery? S kým, s čím, nad čím?
O víkendech se svými blízkými v Praze, ve všední dny v Brně většinou sám. Užívám si to, zvelebuji svoji balkonovou zahradu, byt plný kytek stejně jako v mé kanceláři v Janáčkově divadle. Hudba, knihy a meditace, to jsou další náplně mých večerů.
Chodíte spát dříve či později, než to bývalo u vás běžné?
Nechce se mi vůbec spát, musím se nutit, abych usnul i v půldruhé v noci. Bude to pravděpodobně klidnějším režimem, nejsem tak vyčerpaný jako v normálním zápřahu při zkouškách a vedení souboru.
Usínáte dobře? Spíte dobře?
Odpověď v předchozím dotazu. Dobře spím, ale nechce se mi vstávat.
Jak se celkově cítíte psychicky? Nakolik se v tuhle chvíli odhadujete, že to takzvaně dáte, že nastalý stav s relativním přehledem zvládnete, a nakolik se obáváte, že vám časem bude tzv. hrabat?
Cítím se dobře, občas si zastesknu nebo jsem chvíli frustrovaný z práce, která není vidět a nemůžeme ji momentálně živě sdílet, ale brzy to přejde. Příchod jara určitě zmírnil chvíle špatných nálad. Hrabat mi nebude, medituji a vnitřní klid se mi vždycky vrátí, pokud ho během dne ztratím.
Jiří Heřman (*1975) vystudoval zpěv na konzervatoři v Plzni a operní režii na pražské AMU. Renomé si získal jak komorními projekty v netradičních prostorech, tak inscenacemi na velkých operních jevištích. K těm prvním patří například Lamenti (2004), původní scénická meditace na text Franceska Micieliho a hudbu Michala Nejtka (uvedená v Universálním prostoru NoD v Praze, v divadle Schlachthaustheater ve švýcarském Bernu a na festivalu Riocenacontemporanea v brazilském Rio de Janeiro), či scénické zpracování Schubertovy Zimní cesty ve filmovém ateliéru č. 4 na pražském Barrandově (koprodukce Struny podzimu / Národní divadlo Praha, 2013). K těm druhým náleží kupříkladu Wagnerův Bludný Holanďan v plzeňském Divadle J. K. Tyla v Plzni (2004), který získal Cenu Sazky a Divadelních novin. Počátkem roku 2007 Heřman nastoupil do Národního divadla v Praze jako šéf opery. Vedl ji a režíroval v ní do roku 2012. V rámci Pražského Quadrienále 2015 působil jako komisař pro sekci hudba a prostor. Od ledna 2015 je uměleckým šéfem opery Národního divadla v Brně.
