Jakési malé skotské město, a kolik zpráv o minulosti i přítomnosti z něho lze vydolovat

Nedávná absolventka ateliéru environmentu FaVU VUT v Brně odjela během svého studia na stáž do muzea v devítitisícovém přístavním městě Wick na severu Skotska. Tomuto pobytu se věnuje expozice A wee bit of Heritage, jejíž kurátorkou je Ivana Hrončeková.

Tuleni, oceán, svítící kolotoče

Námět výstavy vznikl i díky dojemné píli obyvatel městečka Wick, kteří se snaží uchovávat historii svého bydliště. Bývalo centrem rybolovu sleďů, jenže svoji výsostnou pozici ztratilo. Nyní se může pyšnit palírnou, národním archivem britského civilního jaderného průmyslu a městským muzeem The Wick Heritage Museum. O to pečují především dobrovolníci staršího věku, kteří uchovávají útržky z kolektivní paměti předků: užité předměty, dokumenty, fotografie.  Divák tu prochází místnostmi s vůněmi z osvěžovačů a občas ho prý překvapí nefungující video. O co jde však především: o intenzivní nasazení a snahu, s níž obyvatelé o muzeum pečují a jež nejspíš tolik zapůsobila na studentku Tesařovou.

Klasický styl vystavování artefaktů má evokovat muzeum, kde umělkyně absolvovala svoji stáž, foto: Galerie TIC

Ústředním tématem expozice A wee bit of Heritage je paměť – její různé roviny. Naše osobní paměť, paměť kolektivní, paměť historická. Minulost, která sice zanikla, avšak zpřítomňuje se: Proto autorka prezentuje videoinstalaci zprostředkující fragmenty momentů ve The Wick Heritage Museum – a video běží ve smyčce, takže netušíme, kde je jeho začátek, a kde konec. Paměť, jež je v člověku vytrvale uchycená a on se jí nezbaví, dokud bude naživu. Současně se však člověk nachází vržený do koloběhu života, jehož nelítostnou součástí je zapomenutí… Ve videu sice mluví dobrovolníci, kteří se o muzeum starají, ovšem jejich podoba zůstává divákovi skryta. Rovina osobních výpovědí, smíchu, povzdechů však stále zůstává určitým způsobem neosobní. Individuální výpovědi dokládají snahu uchovávat kolektivní paměť.

A pak je tu „malé“, intimnější video, které na rozdíl od velké instalace může návštěvník sledovat v relativním soukromí, s nasazenými sluchátky. Náhle se ocitáme v intimním prostoru možná přímo Anny Tesařové, neboť záběry se jeví jako její soukromé. K prožitku zpívá Donald Ross z městečka Wick. Tuleni, oceán, znečištěná voda, mrtví ptáci, svítící sněhuláci a kolotoče…

Návštěvník si může prohlédnout také album fotografií pořízených ve Wick, foto: Galerie TIC

Neustálé proplétání

Instalace obsahuje i předměty, které si Tesařová archivovala: třeba přírodniny či místní tiskoviny informující o pobytu a aktivitách české umělkyně ve Skotsku. Rovněž se dozvídáme o mýtu provázejícím místní námořníky: každý by měl během plavby vlastnit provázek se třemi uzly, jež jsou symbolem větrné čarodějnice, která je cestou provází. Pokud rozvážou první uzel, přivolají jemný vánek, druhý navodí silnější vítr, rozvázání třetího uzlu rozpoutá bouři.

Anna Tesařová rovněž vystavuje kostým, jejž na sobě měla během několika performancí a rituálů, kdy se ztotožňovala s větrnou čarodějnicí. Instalovány jsou i tiskoviny prezentující místní umělkyni Joanne B Kaar; mozaiku doplňuje album s fotografiemi z městečka Wick s klasickými popisky – a tak můžeme vidět Joanne v její vlastní kuchyni.

Jsme tudíž svědky neustálého proplétání osobní roviny s rovinou veřejnou, minulosti s přítomností, individuálního pohledu s kolektivním náhledem. Rovina osobní paměti, která dekonstruuje historickou paměť. Paměť, jež objektivní historii neúprosně ničí – ostatně podle francouzského teoretika a filozofa Georgese Didiho-Hubermana je paměť montáží různých navzájem se prolínajících časů. Historická paměť je zanesená minulostí předků, naší osobní minulostí i přítomným okamžikem. Proto každý obraz, v tomto případě fragment uchovaný z minulosti, je nutně dialektický a anachronický, jelikož v sobě obsahuje nespočet časů.

Výstava Anny Tesařové v sobě nese několik rovin. Osobní rovina pramení z autorčiny fascinace městečkem Wick a péčí místních obyvatel uchovat to, co zanechali jejich předkové. Rovina nadosobní je patrná například v určitých záběrech vypovídajících o znečištěném oceánu. Mnohovrstevnatý dialog A wee bit of Heritage zahrnuje témata, která jako by spolu komunikovala pouze vzdáleně, a přitom jsou si tak blízká.

Autorka je studentka dějin umění.