Jedna báseň. Autoři čtou: Daniel Soukup

Daniel Soukup coby básník nepospíchá. Svůj debut vydal roku 2007, s druhou sbírku přišel po třinácti letech. „To je myslím na Tvém souboru opravdu vzrušující – změny nálad, měřítek, distancí, slovníku, jazyků, střídání rozvahy s nerozvážností, rozladění a ironie s nadšením atd. v rámci několika veršů,“ připsal Soukupovi na obálku debutu Pohled do skály jeho „kolega“, básník, překladatel, editor Petr Borkovec. Když si přečteme letošní Vnitřní Mongolsko, zjistíme, že se u Soukupa až tolik nezměnilo, že autorova vnitřní integrita a kontinuita jsou nepopiratelné – se vším, co u něho k tomu patří.

„Ve své poezii Soukup tíhne k ‚prostotě‘, což jde proti jeho přirozenému naturelu intelektuála, který je v této sbírce skrytě přítomný v originální obraznosti,“ napsala kdysi v glose k Soukupově debutu Klára Listopadová v časopise A2. „Soukupa všednost a obyčejnost sice oslovuje, ale k jejímu zobrazení používá prostředky, které ji buď příliš ozvláštňují, jako výrazné metafory (‚měsíc rozhodil/ barevné rubíny‘), případně strhávají pozornost samy na sebe,“ pokračovala Listopadová a vzápětí formulovala: „Nejpřesvědčivější je Soukup tehdy, když snoubí všední téma s všedním jazykem a rezignuje na svou snahu po neotřelosti, po originalitě a překvapivosti výrazu.“

Všechno tohle sedí i na Vnitřní Mongolsko, na útlou sbírku o sedmi básních, přičemž každá je sama o sobě malým cyklem, tvořeným tu dvěma, tu třeba i dvanácti samostatnými „podbásněmi“, tedy číslovanými, relativně samostatnými básnickými útvary. Soukup velmi usiluje zaznamenat malé všední děje s nemalým přesahem, které vypovídají o zázraku vidění, stvoření a – prožívání. Právě tam, kde Daniel Soukup svým textem zprostředkovává dialog s tím druhým (člověkem), dialog, který mu narušuje „ustálenost věcí“, tam je básnicky nejživější a nejpřesvědčivější. Od volného verše přejde k řeči vázané, a zpět, jako kdyby se v něm svářely potřeba odvázat se, „zazpívat“ si na straně jedné, a kázeň vzdělaného člověka, který se vnitřně zdráhá příliš popustit uzdu ne(s)vázanosti na straně druhé. V principu jde o trvalý zápas, který pochopitelně podstupuje nejeden z nás, ale na rozdíl od Daniela Soukupa nemáme potřebu anebo schopnost psát o tom básně.

Zbývá dodat, že Soukupovo Vnitřní Mongolsko jen první svazkem nové Edice poezie, kterou minulý měsíc uvedlo v život nakladatelství Odeon. Edičně ji řídí Olga Stehlíková, jinak téměř výlučná interpretka básnických knih, které v Jedné básni představujeme. Z těchto pochopitelných důvodů tu Stehlíková není interpretkou Vnitřního Mongolska.

„Tato nová edice si klade za cíl jistým způsobem nepřímo navázat na někdejší odeonské Skvosty poezie, které vycházely v letech 2001–2010. Ty se ale zaměřovaly jen na výbory klasických básníků. Nová Edice poezie by chtěla dát naopak prostor současným autorům a jejich současné tvorbě,“ vysvětluje šéfredaktor Odeonu Jindřich Jůzl. Ještě tento měsíc by měl následovat svazek Marka Jana Vilímka Via purgativa, v prosinci pak sbírka Hryzla z dílny básnířky, která si říká Janele z Liků.

Daniel Soukup: Vnitřní Mongolsko. Euromedia Group – Odeon, Praha 2020, 56 stran, doporučená cena 199 korun.

Daniel Soukup (*1976), překladatel, pedagog, proděkan, básník. Nejprve na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval (2002) obory anglistika a amerikanistika – němčina, později (2011) tamtéž obhájil disertační práci v oborech dějiny české literatury a teorie literatury, kterou dva roky poté zúročil v publikaci „Cikáni“ a česká vesnice. V letech 2002–2014 vyučoval na Literární akademii Josefa Škvoreckého, od roku 2014 pracuje na své alma mater – FF UK, kde je nyní proděkanem pro přijímací řízení a vnější vztahy FF UK. Publikoval překlady básní Wallace Stevense (Učenec jediné svíce, 2008) a Seamuse Heaneyho (Lidský řetěz, 2018) a odborných knih J. H. Newmana (Rizika víry, 2011 a Idea univerzity, 2014) a Timothyho Radcliffa (Proč být křesťan?, 2017). Jako básník knižně debutoval v roce 2007 sbírkou Výhled do skály. Letošní Vnitřní Mongolsko je tedy Soukupovým druhým svazkem poezie.

Obálka sbírky Vnitřní Mongolsko, repro: web ČT art

Natočili: Ondřej Mazura a Josef Chuchma
Střih a postprodukce: Ondřej Mazura

POZNÁMKA REDAKCE: Rubrika Jedna báseň má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou.