Jedna báseň. Autoři čtou: Ewald Murrer (podruhé)
Rubrika Jedna báseň se vrací na scénu. Začínáme letošní sérii, která představí celkem dvacet nedávno vydaných básnických knih. Zahajujeme ji tvůrcem, který je v posledních letech téměř jistě nejpilněji publikujícím českým básníkem. Je jím podivuhodný kouzelník Ewald Murrer.
Způsob, jakým Ewald Murrer spíše udržuje, než volí lehce archaizující ladění básnické řeči, aniž by přitom primárně odkazoval na to, co za poezii považovali dávno mrtví mistři (působící v časech loveckých vestiček a soubojů ze cti), připomíná žánr steampunku. Více než na ozubených kolech a páře tu vše stojí na představě vlastní existence v pomalém, ba zpomalujícím světě, který se ve srovnání s tím naším podobá platónskému světu idejí. Nic z toho světa už není, a vše je přitom znovu užíváno: Ve sklepě ukryté věžní hodiny, / v kurníku střešní kohout, korouhvička.
Nemáme ani příležitost ptát se po dnešnosti takovýchto básní, jejich bizarnost se nás totiž od začátku dotýká podmanivě jako seriál z viktoriánské doby nebo ještě klidný začátek hororu. Co jiného si počít s Francem v cylindru než představit si stereotyp, který se pod tímto nepoužívaným jménem v nepoužívané pokrývce hlavy skrývá? Okouzlení reáliemi je natolik samonosné, že se obrazy ani nemusejí snažit být neuvěřitelné; stačí, když jsou dokonale sugestivní, dokonale stylové. Nejvíce to připomíná starou dobrou románovou tradici popisu – verše zapojením vtipu a citu pro zkratku sugerují pocit, „jako bychom tam byli”. Petrovský loupežník lžící polévku po talíři honil, / v luštěninách luštil tajemství, písmenka nahlas četl si.
Ale zároveň platí, že Murrerův jazyk je i ve srovnání s jinými současnými tuzemskými autory mimořádně lyrický, a to právě tím, jak se na zmíněnou sugestivnost spoléhá a staví na jejím momentálním efektu, spíše než na smyslu či ubíhání děje. Verše se podílejí na držení tvaru básně, to si však uvědomujeme pouze zpětně, následující verše jsou vždy neočekávatelné a vypovídající o svébytném básníkově vedení. Jsme provázeni, tušíme básníkovu hostitelskou osobnost, ale do řeči mu neskáčeme.
Obálka sbírky je dílem Nikoly Janíčkové (studio Take Take Take), repro: Odeon
Ewald Murrer: Nemocný měsíc
Odeon – Euromedia Group, Praha 2022, 96 stran, doporučená cena 199 korun.
Na ohradě plno červích děr. / Na ohradě pancéřování z připínáčků a hřebíků. / Na ohradě voní dehet. / Na ohradě spáleniny od slunce. / Na ohradě prach z rumišť, nápis křídou. Jen pouhý popis, jen pouhé přidávání detailů, jednoduchá stylizace výčtu, ovšem posuďte sami, zda byste to chtěli nějak jinak. Vypravěče nezbývá než poslouchat, vyprávěné nezbývá než žrát. Nejde tu o autorovu skromnost ani o vyhýbání se poetismům, ale jen o toto konkrétní místo, jinde se fantazii uzda zase popustí, ale představivost může pracovat na plné obrátky i u něčeho obyčejného.
Schopnost držet vysoký styl jak s použitím prostých prostředků, tak v košatějších a expresivnějších místech je na Murrerově poezii stejně udivující, jako jeho svět sám. A zaměření se na samotný průběh textu spíše než na pointy nebo na zdůraznění absurdity vyobrazených scén je rovněž tím, co jeho básně odlišuje od básní Ivana Wernische, jakkoli z jeho poetiky Murrer zřejmě vychází. To on píše steampunk, kdežto Wernisch tento specifický odstup neudržuje, naopak je jeho zvykem jej rituálně na konci básně zrušit.
Autor je básník a esejista, pracuje jako softwarový analytik. Své básně a kritiky publikuje v literárním tisku a na svém blogu pozdevnoci.blogspot.cz.
Ewald Murrer foto: ČT art – Ondřej Mazura
Ewald Murrer (* 1964), básník a prozaik, podnikatel. Občanským jménem Michal Wernisch, syn básníka a překladatele Ivana Wernische a výtvarnice Heleny Wernischové. Publikovat začal v osmdesátých letech v prostředí samizdatu a undergroundu, podílel se mimo jiné na legendárním sborníku Už na to seru, protože to mám za pár. Po převratu publikoval básnické sbírky Mlha za zdí (1992), Vyznamenání za prohranou válku (1992), Situace (1995), Nouzové zastavení času (2007), Tma se mě dotýkala (2018), Noční četba (2019), Tajný sběrač levandule (2020), Hlasy ryb (2021), Fú (rovněž 2021), Traumonium, Vyprávění za zpěvu ptáků, Nemocný měsíc (všechny 2022). Publikoval také lyrickou prózu Zápisník pana Pinkeho (česky 1990, anglicky 1995) a sbírku povídek Sny na konci noci (česky 1996, anglicky 1999), předloni vydal sbírku poezie pro děti Zprávy tajnou řečí. Věnuje se rovněž tvorbě koláží. Michal Wernisch působil v médiích, později v marketingu, nyní je podnikatel v oboru internetového vyhledávání.
Natočil, střih a postprodukce: Ondřej Mazura
Poznámka redakce: Rubrika Jedna báseň má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou. U některých autorů/autorek se může stát, že při četbě změní některé slovo oproti tištěné podobě, z níž přebíráme text, který za čtoucím běží.
