Úžasný román Shuggie Bain ukazuje, jak naděje dokáže být nestoudnou mrchou

Před oznámením užší nominace na Bookerovu cenu za rok 2020 bylo jednou z hlavních otázek, zda se vůbec najde někdo, kdo by mohl reálně „zabránit“ opětovné korunovaci Hilary Mantelové za završení výtečné cromwellovské trilogie. Její román Zrcadlo a světlo se však nakonec do finálního výběru nedostal a ocenění si odnesl debut glasgowského rodáka a momentálně newyorského módního návrháře Douglase Stuarta (* 1976). Ten kontrast nemohl být větší – namísto gigantické, vrcholně stylizované historické fresky, mapující kromě jiného zrod moderní Anglie, zaujal porotu částečně autobiografický román popisující osmdesátá léta v Glasgow.

Tedy ve městě, které i ve svých lepších časech nebylo možná řití světa, ale rozhodně jeho zpruzeným podpažím. V „osmdesátkách“ – v důsledku politiky Margaret Thatcherové – zdejší průmysl kolaboval a čím dál víc lidí propadalo drogám, alkoholu a zoufalému pídění se po sociálních dávkách. Právě tehdy vyrůstá Hugh Bain zvaný Shuggie. Kluk, který je „jiný“, protože nechce kopat do meruny a fandit Rangers nebo Celticu, ale spíš si hrát s panenkami. O to hůř na něj dopadá, že je nakonec jediný (neboť starší sourozenci z města postupně utíkají), kdo se může postarat o milovanou matku-alkoholičku.

Douglas Stuart (* 1976) vyrůstal v Glasgow jako nejmladší ze tří sourozenců. Otec rodinu opustil, když byl Stuart malý. Vychovávala ho matka, která bojovala s alkoholismem; zemřela, když bylo autorovi šestnáct, foto: archiv nakl. Paseka

Nezaměstnanost, chlast, dávky

Navzdory tomu, že román nese Shuggieho jméno, chlapec není jeho hlavním hrdinou. Nebo alespoň nikoliv sám o sobě. Stuart sice své vyprávění rámuje dvěma náhledy do jeho života v roce 1992, kdy pracuje v lahůdkářství jednoho supermarketu, odkud si domů přinese maximálně smrad omastku z grilovaných kuřat, aby pak přežíval ve věčně promrzlém podnájmu u lhostejné Pákistánky, avšak ústřední figurou je Shuggieho matka Agnes. Katolička, která chtěla víc – života, slávy a světel společnosti – takže se rozvedla a skončila s násilnickým, manipulativním protestantským taxikářem Shugem Bainem. Ten ji jednoho dne odvezl od jejích rodičů, u nichž několik let společně žili, do čtvrti horníků, kde měli začít nový život. Jenže doly jsou zavřené, většina místních jen čeká na dávky nebo se snaží nějak zatajit před sociálkou černé příjmy a (na papíře snad kdysi útulné) typické ostrovní domečky jsou rozpadlé a plné plísně. Ani Shug tady žít nehodlá…

Dynamiku románu určuje právě osamělý Agnesin boj se sílícím alkoholismem. A také zápas o důstojnost. Pokud si přitom i v největším životním svrabu na něčem zakládá, tak na zdání, že je vše v pořádku. Že domek je uklizený, že děti mají co jíst, že jsou slušně vychované. Že ona neprohrává jako všichni kolem. Je to iluze, které se drží zuby nehty a k jejímu udržování vede i děti. Shuggie je přitom tím, kdo její snaze a selháním dodává emoce, protože matku upřímně miluje. A právě ona dětská láska, bezpodmínečná, opakovaně zklamávaná a zrazovaná, dělá ze Stuartova románu tak pekelně působivou knihu.

Glasgow, tam by nechtěl žít nikdo

Na prvotinu je fascinující, jak autor stupňuje napětí a střídá komické scény se scénami sociálně drásavými, tragickými či vyloženě hororovými (partou výrostků přepadená Shuggieho sestra čelící otázce „Rangers, nebo Celtic?“, na niž prostě není správná odpověď). Vlastně jen jednou dvakrát román škobrtne a Stuart odvypráví důležité scény a informace poněkud násilně. Jinak nabízí pět set stran strhujícího čtení. Zábavného i děsivého, plného přesně odpozorovaných detailů ze života těch, kteří ztratili všechno kromě hrdosti a naděje – a kterým nedochází, že právě hrdost a naděje jsou v jejich situaci smrtící. To vše v geniálně vykresleném Glasgow, jehož miasma se ze stránek vzlíná ještě dlouho po dočtení.

Není to jen otázka popisu periferních čtvrtí a věčně sychravého počasí, v němž je možné se zahřát pouze alkoholem, ale i drobných důkazů toho, jak jsou všichni zdejší obyvatelé zacyklení ve svých záštích a sebeklamech. Fotbal nespojuje, nýbrž je smrtelně nebezpečným dělítkem společnosti; stejně tak náboženství. Všichni žijí ve strachu, že se stanou těmi nejslabšími, na nichž si ostatní zchladí žáhu za své podělané životy. Jedna z nejděsivějších poznámek zazní na adresu učitele, který krátce uvažoval, že se svým povoláním sekne, když byly zakázány tělesné tresty. Ale pak mu došlo, že má dost zkušeností na to, aby mohl žáky týrat psychicky. Zatímco Agnes ukazuje, jak snadná je cesta k sebezničení, Shuggie k jejímu příběhu dodává svou perspektivu rozené oběti, která z lidí od počátku poznává jen to nejhorší.

Román Shuggie Bain je provázán s konkrétním místem a časem, ale do srdce se upřímně řečeno zabodne hlavně proto, že je strašidelně známý. Selhání sociálního systému a záchranné sítě, devastující dopady alkoholismu a záblesky naděje v podobě nákupů z katalogů za peníze od Providentu, to nejsou problémy výhradně Glasgow. Lidé trpěli, trpí a bohužel trpět budou. A pošpiněnou Shuggieho a Agnesinu lásku není těžké poznat v našem vlastním okolí. Stačí mít otevřené oči. A právě k tomu Douglas Stuart svou knihou čtenáře neochvějně dovede.

Obálka tuzemské edice, která přebrala obal originálu, repro: Paseka