Jedna báseň. Autoři čtou: Martin E. Kyšperský

Výbor Ztracení kamarádi je pátým svazkem vloni Odeonem založené Edice poezie. Rozšiřuje výrazový rejstřík řady, neboť verše v Kyšperského knize mohou posloužit jako další příspěvek k nekonečné diskuzi, zda písňové texty jsou „právoplatnou“ poezií; a záznamy snů jsou disciplínou samou pro sebe. Když už jsme u těch snů: Jejich záznamy jsou zde zcela rovnocennou částí knihy, početně i kvalitou, dá-li se to tak říct. Kyšperský vybral sny zapsané za posledních deset let. Zápisky jsou to stručné, věcným stylem zachycují více či méně přízračné či vyšinuté děje, v nichž figurují autorovi příbuzní, přátelé, ale také zcela mu neznámí lidé a někdy naopak takzvané známé osobnosti, třeba Daniel Landa nebo Petr Janda. Pro lepší faktografickou orientaci nejen ve snech, ale i ve verších autor na konec svazku přiložil vtipný jmenný rejstřík s charakteristikami v nich vzpomenutých jmen. (Zato v publikaci postrádám obsah.)

Obálka sbírky je dílem Nikoly Janíčkové (studio Take Take Take), repro: Odeon

Sny dávají nahlédnout do Kyšperského vnitřního života přímočařeji a intimněji než verše, v nichž reálie „zamlžuje“ asociováním či ironickou a umnou hrou se slovy a kde se od popisu odklání k evokacím pocitů. Jen se mi nechce věřit, že by mezi zapsanými sny nebyly žádné erotické, to by bylo čistě psychologicky velmi zvláštní vzhledem k tomu, co napovídají právě autorovy písňové texty, dotýkající se lásky a milostných vztahů. Spíš asi Kyšperský zachoval při výběru určitou cudnost.

Písňové texty jsou zastoupeny dvojí: ty, které autor napsal pro kapelu Květy, ale zatím se neobjevily na žádném jejím albu, a pak ty, které Kyšperský použil na své sólové desce Svetr (2013) a jejíž „součástí nebyla autorská příloha,“ jak stojí v autorské ediční poznámce. Jako svého druhu post-booklet ovšem svazek Ztracení kamarádi nemůže úplně fungovat, neboť v něm není zastoupeno všech patnáct textů ze Svetru. Když toto album vyšlo, napsal Milan Tesař v recenzi pro Radio Proglas: „Přestože Svetr při kontinuálním poslechu nepůsobí jako koncepční album (i v tom se od většiny desek Květů liší), tuším za ním promyšlenou dramaturgii. Své opodstatnění má i střídání relativně delších písní s miniaturami, nápady, které autor nestihne rozvinout, protože okamžitě musí skočit jinam. V tom Svetr malinko – ale opravdu jen velmi vzdáleně – připomíná album Domácí práce, na které Kyšperský před časem soustředil drobné skici ze svých demonahrávek, sólových pokusů i nejrůznějších hudebních spoluprací. Na rozdíl od sbírky rarit, jakou Domácí práce byly, však Svetr nabízí ucelenější, a především kompaktnější vhled do Kyšperského poetiky. K ní patří snové obrazy (V noci se probouzí oblečení), zvídavé otázky (Ptáci) i surrealistické koláže hrdinů z dětství (BMX ABC). A patří sem i svérázné pohrávání s písní Podél kolejí skupiny Listolet, z jejíhož textu zůstaly jen vybrané fragmenty, prolnuté s nasamplovanými hlasy Vladimíra Menšíka a dalších celebrit.“

Recenzentem nastíněná odlišnost písní pro Květy a pro sólové album Svetr u textů samotných ve sbírce Ztracení kamarádi padá, působí jako z jednoho kusu. Odeonská Edice poezie, kterou řídí Olga Stehlíková, Ztracenými kamarády neprovedla ústupek v zájmu „populárnosti“. Kniha zcela obstojí bez ohledu na to, že zastoupené verše byly nebo chtěly být součástí hudebního díla. Nicméně jak tomu bývá prakticky vždy, když čtete písňové texty a znáte jejich interpreta, jen těžko jde nad takovou knihou v mysli „odrušit“ hlas, zvuk a celkový výraz spojený právě s daným interpretem.

Není od věci dodat, že souběžně se Ztracenými kamarády se na trhu objevil soubor písňových textů a zhudebněných básní Jáchyma Topola Udržuj svou ledničku plnou (vydalo nakladatelství Torst). Rovněž Topolova kniha není pouhou snůškou veršů „pro hudbu“, nýbrž komponovaným celkem, v němž pro změnu autor v glosách pod texty osvětluje jejich genezi a souvislosti.

Martin Kyšperský: Ztracení kamarádi. Odeon – Euromedia Group, Praha 2021, 112 stran, doporučená cena 199 korun.

Martin Evžen Kyšperský (* 1980) se narodil v Brně. Zpěvák, skladatel, textař a aranžér, moderátor v rádiu a příležitostný herec. Vystudoval obchodní akademii. Jméno „Evžen“ je přezdívka, kterou dostal v šestnácti letech. Dlouhá léta má kapelu Květy: založil ji roku 1993 na základní škole, v roce 1999 ji obnovil – a Květy existují dodnes. Kromě toho hrál v kapelách Čvachtavý lachtan, [che], Furré, Mucha; má i „proměnlivou“ skupinu Mahaut. Hostoval v některých dalších kapelách, nebo příležitostně hrál s dalšími muzikanty. Vyzkoušel si rovněž roli hudebního producenta. Příležitostně komponuje pro divadla. Na Radiu Proglas moderuje rozhovory s hudebníky (pořad Jak se vám líbí). Autor textů pro Lenku Du­silovou. Držitel čtyř Andělů a něko­lika dalších cen. Autor dětské knihy Za Aničkou okolo světa a knihy básní Marťanské lodě, napsané společně s Alenkou Černou. Na jejím základě byl natočen stejnojmenný celovečerní film (2021, režie Jan Foukal), v němž hrál jednu ze dvou hlavních rolí; jeho herecké účinkování před kamerou započalo roku 2015, kdy hrál v televizním seriálu Případ pro exorcistu.

Natočili: Ondřej Mazura a Josef Chuchma
Střih a postprodukce: Ondřej Mazura

Ediční dovětek: Na několika místech se Martin E. Kyšperský při přednesu své básně nepatrně odchýlil od psané verze textu Elektrické dítě, z níž vycházíme a která za autorem běží v obraze.

POZNÁMKA REDAKCE: Rubrika Jedna báseň má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou.