Jedna báseň. Autoři čtou: Petr Štengl

Štenglova aktualizace spočívá v „absolutním“ použití ustálených slovních spojení, ve zvýraznění jejich bezvýznamnosti, vyčpělosti a prášivosti. Současně, a v tom už lze spatřovat mistrovství, Štengl v letošní sbírce nazvané Jeden člověk nevystačí se zesměšněním, ironizací a posměchem nebo s nevtipnými kameňáky, nad nimiž se rozhodně jeden člověk nezasměje („co věčně nestíhal,/ měl za ženu stíhačku“; „co už to neunes/ to položil“; „co měl na růžích ustláno,/ byl celej rozdrásanej“). To nejúmornější z jazyka totiž Štengl používá i pro společenskou kritiku a satiru, jako „mrazivou“ jazykovou grotesku, coby formu „angažovanosti“, kterou čtenáři mohou znát z autorových starších knih. I tam se vše říkalo ošklivě nebásnicky na rovinu, a stejně se mluvilo i o básních samotných.

Metoda je to důsledná, až agresivně funkční. Tak třeba hned první kus:

Jeden člověk

co si rád z každýho vystřelil,
by nejraději všechny postřílel.

Jaký je „jeden člověk“? Alkoholik nevyprovokovaný nalezenou bednou chlastu;  člověk, co se rval v básních na kusy, a bylo to „jako kus masa když pleskne o zem…“; člověk „co byl prezidentem,/ se nebál a kradl psací potřeby,/ aby neokrádal rodinu,/ protože stát je něco jako rodina“;  člověk „v apatyce koupil v akci“; člověk „co neuměl do pěti počítat,/si vystačil s jedničkama a nulama“.  Drtivá většina textů sbírky začíná právě souslovím „jeden člověk“. Nakonec je těch nešťastných imaginárních i veskrze reálných lidí okolo stovky. Vždy po šesti takových textech sice následuje báseň v negativní sazbě (bílá na černém), která má přinést úlevu od „jednoho člověka“, ve skutečnosti ji nepřinášejí ani tyto texty. Kdepak přestávka, jeden člověk je tu pořád, jen se převlékl do básnického „já“, lyrický mluvčí se totiž objevuje pouze v těchto „předělech“.

Po stu člověků následují ještě dvě básně: Vyjmutá slova (poem) a Přišel jsem ke stromu (ta jako by byla spíše omylem nepřiřazena k oněm předělovým básním, je z téhož těsta). Vyjmutá slova byla vyňata z eseje Básnický Basic od Evy Klíčové, který vyšel v Tvaru č. 2/2021. Komentovala jím svoji volbu Díla roku v rámci výroční soutěže Tvárnice (ocenění od kritičky roku získal Pavel Novotný za jeho Zápisky z garsonky a navazující svazek Dědek). Štenglova Vyjmutá slova tedy sestávají pouze z těchto výňatků seřazených za sebou.

Projděme tedy ještě jednou tu přehlídku lidí, kriminálních existencí a veřejných podivínů či směšných hrdinů Jednoho člověka: Hannibal Lecter, Václav Klaus – zloděj pera, Kramný – vrah své rodiny na egyptské dovolené, Petr Cibulka věštící vinu kyvadélkem, básníci, již se neshodnou na nejlepším básníkovi, ekologicky pokácený strom, vesničan, o němž se profláklo, že má koronavirus, Sigmund Freud, který si otevřel shop s nábytkem, koleje plné krve depresantů, mim donekonečna předvádějící slepici, poezie bez poezie a bez čtenářů poezie, Alžběta s průjmem v cukrárně, jelen znásilněný táborníky, současný český prezident, ruští špioni či absurdní příběhy osob (například Jána Kuciaka či Johna Lennona), jež se staly obětmi trotlů, jichž „vesmír je plnej“. Ti všichni i někteří další tvoří hrozný, tragický, směšný, nešťastný – ale třeskutě vtipný – svět jednoho člověka.

Jeden člověk je kniha od jednoho člověka o většině lidí pro většinu lidí. Neúprosné. Subverzivní. Radikální. Taková poezie pro lidi, nebo tedy pro jednoho člověka.

Petr Štengl: Jeden člověk. Nakladatelství Petr Štengl, Praha 2021, 112 stran, doporučená cena 150 korun.

Obálku navrhl Petr Bláha. Repro: Nakladatelství Petr Štengl

Petr Štengl (* 1960) se narodil v Praze, kde také žije a pracuje jako tiskař, jímž je vyučen. Básník, prozaik, nakladatel. Knižně publikoval básnické sbírky Co říkal Zouplna (2005), 3 + 1 (2010), Jeden člověk (2021). V roce 2012 mu vyšel experiment Spam: Spojené kartáčovny, bleděmoderní králíček a velká lžíce, následující rok kniha diskuzních básní 3,14čo, kterou napsal spolu s Michalem Šandou a Jakubem Šofarem. Je autorem prózy To si vypiješ! (2014). V letech 2006 až 2011 byl šéfredaktorem časopisu pro současnou poezii Psí víno. Roku 2006 začal spolupracovat také s internetovým časopisem Dobrá adresa, od roku 2009 je jedním z jeho rotujících šéfredaktorů.

Natočili: Ondřej Mazura a Josef Chuchma
Střih a postprodukce: Ondřej Mazura

POZNÁMKA REDAKCE: Rubrika Jedna báseň má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou.