Jedna báseň. Autoři čtou: Milan Ohnisko
„Pijte mé básně jako čaj,“ píše někde Vítězslav Nezval. Vlastně se to dá vcelku přiléhavě vztáhnout i na poetiku Milana Ohniska. Něžné zbásňování života a současně neustálé shazování poezie i sebe sama, to celé s laskavým pozváním pro čtenáře, kvůli němuž se to celé dělá.
Zuta a svlečena, zní titul nejnovější Ohniskovy básnické sbírky. Na první úrovni vnímání se tím názvem aktivuje náznak lehké erotiky; nevíme, ke komu se ta slova vztahují, ale představivost pohotově dodá obraz ženy – neboť jde přece, nejspíš, o ženský rod – zbavené šatů, ale nejen to, také bot. Jak málo, dvě slova, pokud nepočítáme spojku, stačí na to, aby se otevřel prostor, v němž se fantazií můžeme nechat zanést někam hodně daleko. Navíc ještě to krátké zakončení: toto jsou participia verbální, nikoli adjektivní, ukazují svým původem ke slovesu, a tedy k nějakému ději. Nezáleží na tom, že dotyčná osoba na sobě nemá šatstvo a obuv, ale že byla – neboť pasivum – svlékána a zouvána.
Erotika je jedním z výrazných materiálových východisek této knihy, a je to erotika procesuální, odehrává se v nějakém ději, a to i tehdy, když je přítomna jen v náznaku; erotika něžná, laškovná i monstrózní, kudlankovská. Náznak tu slouží přesně k tomu, k čemu sloužit má, odkrývat, nebo snad ještě lépe metonymicky zastupovat celkový obraz, který by odhalením ztratil na pikantnosti.
To je ovšem obecný princip, který neplatí jen pro erotické motivy. Autor nabídne zdánlivý fragment, útržek scény a ponechává čtenářově imaginaci, aby si ji dotvořil: „Lodičky klapaly bytem a ticho duřelo.“ Kolik toho v tomto verši – vlastně to není verš, to je celá báseň – je řečeno, a co všechno tu řečeno není. Proto platí i ten druhý postřeh z úvodu: stačí sdělit jen úplné minimum a celek vyvstane; někde tam je zakódovaný, někde tam celou dobu vegetuje. Tím si také můžeme odpovědět na otázku, které že motivy jsou vedle erotických ty další, o něž tu běží. Některé jsou opsané z každodenní existence, přinejmenším v jednom případě depoetizované, často se objevuje figura synestézie neboli sdružování vjemů různých smyslů, v obzvláštní oblibě má autor motivy spojené s jídlem, jeho vůní a chutí. Časté jsou také výpravy do biologické, zejména živočišné říše nebo do biblické, konkrétně starozákonní vokabulář. Něco dalšího?
Pro obálku použil grafický úpravce knihy Bedřich Vémola reprodukci obrazu Milana Kunce Amor a Psyche, repro: Druhé město
Milan Ohnisko: Zuta a svlečena
Druhé město, Brno 2023, 96 stran, doporučená cena 279 korun.
Ale jistě, a kolik! Sbírku Milan Ohnisko dedikoval Kamilu Bouškovi a uvedl citáty z Karla Hynka, Věry Linhartové a Tomáše Kempenského. Motta tak či tak souvisejí se senzualitou, imaginací a jazykovým experimentem; věnování jednomu z nejvýraznějších současných básníků, jehož poetika se vyznačuje hypnotickou drásavostí motivů a opakovanou snahou o proniknutí za bariéru, kterou mezi člověka a svět klade jazyk, také může leccos napovědět. Ohniskovo básnění se v určitém typu textů, protikladném vůči výše popsaným, pokouší odpoutat od svého referenčního světa, zdánlivě nahodile spojuje různorodý materiál, halucinuje (ty synestézie!) a blíží se surrealistické poetice. Metaforika vypadá sice složitě, ale vlastně je navýsost přímočará, platí v ní totiž jediné pravidlo: může se všechno. Není to samoúčelné, jak si máme možnost uvědomit, když vypozorujeme základní vzorec myšlenkové stavby básní, v němž po úvodní tezi následuje její variace a vše vrcholí pointou, která předchozí převrátí vzhůru nohama, negací, změnou kódu, oxymórem. V pozadí však vnímáme autorský odstup, autorskou masku, kterou si i díky grotesknosti a skurilitě absurdních a přehnaných motivů snadno představíme jako klaunské líčení, současně humorné, šaškovské, smutné i děsivé.
Ano, děsivé, nezřídka se stane, že tu v závěrečném verši se objeví na klaunské masce škleb nebo tu ledově provane existenciální děs, v šaškovské nebo delirické vrstvě se udělá trhlina, jíž na moment zahlédneme muže, který už ví o světě a o životě své: Že na mne budete čekat třeba až do konce života? / Prosím vás, už dost! Například. Jinde subjekt nad sebou samým s pobavenou rezignací kroutí hlavou nebo se vyzná ze smrtelné únavy, kterou cítí, když musí tytéž partnerské hry hrát Znovu, znovu / znovu. Tento vědoucí odstup, který se nicméně nehodlá smířit s mlčením, vede k tomu, že Ohniskův lyrický mluvčí se neustále vysmívá sám sobě i básnění; hned v prvním čísle sbírky ukáže, jak umí používat aliteraci, pobíhá mezi různými žánry (bere do hry anglickou detektivku, položky na seznamu z lístku založeného do náhodně otevřené knihy i Káju Maříka, jako by měl zvláštní škodolibou radost, když může namíchat ještě větší poetický galimatyáš), prostým sdělováním a konstruováním, klopýtá, užívá si přešlapy a vedle-šlapy, naráží na hranice slovních významů.
Autor je literární kritik, editor a redaktor
Milan Ohnisko, foto: ČT art – Ondřej Mazura
Milan Ohnisko (* 1965), básník, redaktor, publicista. Narodil se v Brně, kde také žil až do roku 2012, kdy se přestěhoval do Prahy. V roce 1981 předčasně opustil gymnázium, o rok později také střední knihovnickou školu. Živil se jako stavební dělník, kulisák, odečítač vody, skladník, hlídač staveniště apod. V lednu 1987 podepsal Chartu 77. Po listopadu 1989 pracoval pod vedením Petra Uhla jako zpravodaj české pobočky Východoevropské informační agentury (VIA). V letech 1991–1992 provozoval nakladatelství G, v roce 1993 je přejmenoval na Ohnisko. V devadesátých letech jeden čas provozoval knihkupectví. Začátkem nového tisíciletí nastoupil jako redaktor do nakladatelství Petrov, po jeho zániku (2005) působil jako nakladatelský redaktor na volné noze. Nyní je zástupcem šéfredaktora literárního obtýdeníku Tvar. Svoji ranou tvorbu publikoval v samizdatu. Samostatně knižně debutoval roku 2001 svazkem Obejmi démona! Letošní Zuta a svlečena je jeho desátou samostatnou básnickou sbírkou. Připravil také knihy rozhovorů s hudebníkem Davidem Kollerem (2017), s moderátorkou Danielou Drtinovou (2020) a politikem Ivanem Bartošem (2021).
NATOČIL, STŘIH A POSTPRODUKCE: ONDŘEJ MAZURA
Poznámka redakce: Rubrika Jedna báseň má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou. U některých autorů/autorek se může stát, že při četbě změní některé slovo oproti tištěné podobě, z níž přebíráme text, který za čtoucím běží.
