Jedna báseň. Autoři čtou: Petr Borkovec (podruhé)

Velkoformátová (23 × 30 cm), vizuálně impozantní publikace Modrá agáve výtvarnice Michaely Kukovičové & Petra Borkovce je umělecký objekt, v němž se vyrovnaně snoubí složka slovesná s výtvarnou, aniž by se tak docela doplňovaly. Jde o soubor koláží z fotoilustrací a návodných popisků ze starých knih o pokojových rostlinách pro dobové pěstitele a dvaceti Borkovcových básní, které s výše zmíněným celkem souvisí volně – kolážová práce Michaely Kukovičové (* 1968) posloužila spíše jako odrazový můstek pro básně o dcerách, o poezii i dalších divných světech a jejich čtení dětmi, přiblížená prostřednictvím rostlinných metafor. Obálka každého z výtisků souboru je jedinečná – je na ní jiná koláž. Některé básně jsou rýmované, jiné vůbec; některé jsou spíše podivuhodnými výčty neznámých pointovaných jmenných rejstříků (ta o břečťanu) nebo soubory evokativních zvukových slastí (Vějíře z peří v peřejích vanou; kappardina kapradina kapdrakdia / kapradina kapdraki karpa dian). Koláže zachycují vznik a růst něčeho z něčeho úplně jiného, jsou to takové cizokrajné rouby: živočostliny a kytkolidé.

Obálka svazku Modrá agáve, knihu graficky upravil Juraj Horváth, repro: Baobab

Jak říká nakladatelka Tereza Horváthová, Modrá agáve jsou vlastně dvě knihy, Borkovcův koncentrovaný básnický cyklus nenápadně zachycující nápadné, a přitom plíživé dospívání vlastních dětí, a Kukovičové letitý cyklus vycizelovaných koláží, soustředěných na surreálné tvory, bytosti vytvořené z fototěl tvorů jiných, z příslušníků jiné říše (říše knižní a říše rostlinné), původně nezamýšlený pro knihu, který textům předcházel. Doplnění básní k už existujícím obrazům (či „lepenicím“) označuje nakladatelka této knihy za „ilustrování textem“, a jakkoli je opačný postup vzniku ilustrované knihy netradiční, jsou to nakonec přeci jen dva celky, které spolu vytvářejí zajímavý kontrapunkt, spíše než sjednocený, vzájemně prorostlý knižní kus.

Michaela Kukovičová šestatřicet let vystřihovala hlubotiskové fotomotivy pokojových květin ze starých tisků a knih, ty se staly jejím materiálem. Borkovcovou inspirací z těchto tisků byly zase popisy péče o zachycované rostliny, návody k jejich pěstění a obsluze. Petr Borkovec je mezi svými znám mimo jiné svou zálibou v některých přírodních úkazech a tvorech ze živočišné i z rostlinné říše. V Modré agáve se nezaměřil na brouky, nýbrž na lidskost těch, které obývají často naše bydliska jakožto rostlinní domácí mazlíčci: pokojové květiny. Dcery nejsou pokojovým rostlinám tolik vzdálené. Tajemné, s neznámým tkáňovím a nejistými kořenovými systémy, vyžadující péči, ovšem rostoucí a zrající nakonec zcela svévolně, bez naplňování předepsaných sofistikovaných kroků směřujících k jejich prosperitě, kráse a obdivu sousedů a příbuzných, kteří přijdou na návštěvu a jimž budou pyšně předvedeny.

lustrace Michaely Kukovičové s vloženým sešitkem s texty Petra Borkovce, repro: Baobab

Pokojovky ani dospívající dcery pochopitelně nejsou žádní domácí mazlíčci: Zalijete je, a ony vadnou, nezalijete je, a ony vadnou. Jsou svéhlavě krásné, nepoddajné, ne zcela předvídatelné, umějí být pěkně nebezpečné, mají na povrchu neviditelné průzračné trny a bodavé výrůstky; nejsou vůbec skromné, jakkoli návody k nim to slibují; vyvolávají stud a touhu po jejich přítomnosti, jsou najednou jednou nohou na odchodu, budou prospívat jinde, budou divné a osamělé jinde, někdo jiný jim uláme lesklé svěží konečky a přilepí je izolepou. Opuštěnost čerstvě dospělých dětí ve velkém světě není menší než samota opuštěného hnízda jejich postarších rodičů. Je stejně hrozná, přátelé, je to ta samá samota a ony jsou mučenky tarantule! Kdepak, pokojovky, kdepak, dcery – nikdy jsme vás neměli (Dotknu se jí — a zbronzoví. / Dotknu se znovu — zase zmodrá; Když tě prosím o sklenici vody, / dělej, že neslyšíš. / Když ti ukazuju suché rty, / nevstávej, prosím. / Když ti říkám, že musíme ven, / zatáhni závěs.). Vystřihané soupisy toho, co konkrétní druhy rostlin (a dcer) potřebují, působí nepřekvapivě poeticky a naléhavě. Nejde o nic menšího než o záchranu čehosi nadpozemského v pozemských, interiérových podmínkách.

Básník s nimi žije a sdílí důvěrné místnosti a prostranství, aby zjistil, jak moc je nezná, jak moc jsou jejich světy náhle lákavě a nedostupně cizí, jak moc je náhle vstup do jejich pokojíčků zapovězen. Zní to smutně, ale není. Je to vlastně dojemně veselé. Vtipné, pokušitelské, experimentální a hravé – jako u Petra Borkovce. A ano, smutné, veselé a dojemné – jako tchynin jazyk v ložnici. Tajemné jako kolážované bytosti Michaely Kukovičové. Nevím, zda je to kniha pro děti či pro dospívající mezi 12. a 18. rokem, jak slibuje anotace – spíše ne. Ale to ničemu nepřekáží. Je nicméně trochu o nich, asi se tu ale poznají až poněkud později.

Petr Borkovec (* 1970). Spisovatel, redaktor, překladatel a literární aktivista. Absolvoval pražské Gymnázium Jana Keplera, studoval obor český jazyk a literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ale studium nedokončil. Pracoval jako redaktor několika časopisů, učil na literárním gymnáziu, vedl a dramaturgoval literární pořady. Nyní působí jako redaktor nakladatelství Fra a dramaturg literární kavárny Fra. Vede seminář na Vysoké škole kreativní komunikace. Jako sloupkař pravidelně spolupracuje s několika médii (například s rozhlasovou stanicí Vltava nebo s časopisem Host). Publikoval tyto básnické sbírky: Prostírání do tichého (1990); Poustevna, věštírna, loutkárna (1991); Ochoz (1994); Mezi oknem, stolem a postelí (1996); Polní práce (1998); A.B.A.F. (2002), Needle-Book (2003). Vnitrozemí. Sebrané a nové básně 1990–2005 (2005), Milostné básně (2012), Herbář k čemusi horšímu (2018). Prózy: Berlínský sešit / Zápisky ze Saint-Nazaire  (2008; druhé, doplněné vydání pod názvem Zlodějíček, 2014), Jedna věta (2011), Lido di Dante (2017), Petříček Sellier & Petříček Bellot (2019), Sebrat klacek (2021). Knihy pro děti: Všechno je to na zahradě (2013), O čem sní (2016), Věci našeho života (2017). Každá věc má něco společného se štěstím (2019), Modrá agáve (2022).