Jedna báseň. Autoři čtou: Petr Čermáček
Život a s ním člověk povstal z prazákladního a z nesrozumitelného: kamene, vody a mýtu; je potřeba se k nim vrátit, chceme-li přijít na to, jak svět je. Je třeba vzdát se jejich „vědecké“ analýzy, respektive je potřeba obojí sloučit, chceme-li být blíže pravdě. Možná tak by se dala shrnout sbírka Petra Čermáčka Fysiologus.
Titulní latinské slovo cosi připomíná, kromě kontaktu s tvarem a funkcí tělesné schrány. Totiž badatelský zájem o podstatu života a současně zalíbení v mýtu o něm, ve všemožných legendách o stvoření, ve fantaskních a pitoreskních bájích o přetváření zvířat, o tvorech magických, bytostech ze snů a nevědomí a jejich chimérovitých fýsis. Všechny odrážejí touhu porozumět, dát smysl, vyložit – a tím si ulevit od úzkosti z hlubin prázdnoty nevědění a neporozumění a stát se plnohodnotnou součástí útěšlivého světa racionality, kam se ovšem mávnutím ruky tak rádo vkrádá tajemno a nevysvětlitelno – a poezie.
Bestiáře, encyklopedie mytických bytostí, fascinovaly už středověké zvídavce a systematiky. Přijít těmto tvorům na kloub, kategorizovat je, ba věrně je vykreslit, neznamenalo zbavovat je bájného kouzla a nadpřirozené působnosti; mnohem spíš to obnášelo kromě obyčejné fascinace a „odborného“ zápalu a zápasu i navození pocitu sounáležitosti s těmito bytostmi prostřednictvím alegorie. Vsadit smyšlené tvory mezi „obyčejné“ zvířecí pozemšťany zase znamená míchat hrušky nikoliv s jablky, ale rovnou s plody frňákovníku. Přináší to extatický i estetický prožitek a taky slastný objevitelský šok, uspokojení vědecké mysli i bujné fantazie. Spojení a katalogizace nespojitelného v bestiářích je věda a – jak píše Petr Čermáček – „poezie, realita i mýtus v jednom“. Nový nadpozemský celek.
Autor grafické úpravy knihy Leoš Knotek využil pro obálku ilustraci od Petra Čermáčka, repro: ČT art
Petr Čermáček: Fysiologus
Ilustrace Petr Čermáček. Srdeční výdej, Brno 2023, 56 stran, náklad 400 výtisků, z toho 97 číslovaných, doporučená cena 200 korun.
Prolínání, jehož je člověk součástí
Svazek Fysiologus, rozdělený do čtyř kratičkých oddílů (Bestiář, Vodní kámen, Sanytr, Tři sny), je ve své první části autorským bestiářem skutečných a smyšlených živých bytostí od fénixe po baziliška a dřevěné moře, pro nějž se Čermáček inspiroval ve starobylých spisech, fyziolozích, elucidariích a dalších encyklopediích (počínaje exemplárně-alegorickým raně křesťanským Physiologem či citovaným Bartolomějem z Chlumce alias Mistrem Klaretem, autorem Bohemáře a Glosáře s první českou terminologií, ale zejména Bestiáře se 136 létavci včetně srdcojídka). Aluzivně se však brněnský autor napojil také na řadu literátů a básníků, kteří z nich umělecky čerpali prakticky již od doby jejich vzniku. Zúžit však sbírku na její první oddíl bylo by chybou. Sbírka se vbrzku tematicky láme a forma se proměňuje v každé její části: Bestiář je tedy tím, co sděluje názvem, Vodní kámen je epistolární, Tři sny jsou jakýmsi básnickým snářem koncentrovaným v pouhých třech datovaných snech na prorůstání a prolínání nejen přírodnin a lidských výtvorů. Sanytr je pak naléhavá, existenciálně laděná přírodní lyrika hledání smyslu, pro niž je příznačný závěr jedné z básní: „otevřený konec zjevných příčin“.
Sanytr je ledek, dusičnan draselný, látka málem univerzální a současně alchymická, užívaná v mnoha odvětvích – od zemědělství přes pyrotechniku až k potravinářství. Lze jej vyrobit laboratorně, ale ještě ve 14. století sanytrníci seškrabávali ledek (k výrobě střelného prachu pro vojenské účely) ze zdí sklepů a stájí nebo krystalizovali v tlecích jamách. Sanytr, který lze vztáhnout rovněž k vodnímu kameni, tedy i k jednomu z oddílů sbírky, a také k vodě a kameni z úvodu tohoto textu, totiž vzniká i přirozeným tlením organické hmoty. Přirozenost, již supluje a napodobuje věda, v tomto případě chemie, a jejich vzájemná prostupnost je v třetím oddílu sbírky tedy ilustrována právě sanytrem.
Takže znovu prolínání, jehož je člověk nevyhnutelně součástí – splývání ve smyslu vrstev, tkáňovitého prorůstání, zaklesávání, proměňování jednoho v druhé: člověka se zvířecí říší, reality se snem či s přeludem a iluzí, přírodního a umělého, totiž kulturního, vědy a fantazie, muže a jeho milované, křesťanské spirituality s neostrým duchovnem naturálním, budoucnosti s minulostí třeba v podobě snad skutečné medúzy, která své stárnutí završí návratem k ranému stadiu svého bytí. Motiv prolínání se opakuje ve všech oddílech nerozsáhlé sbírky, jejíž oddíly se i takto prorůstají navzájem. Mísení je završeno a sbírka uzavřena totálním splynutím: života a smrti. Přijmout jejich rozmazanou, nerozpoznanou neurčitost, projít přeplněným prázdnem, je jedním z našich úkolů. Toto je závěrečný text Čermáčkovy knihy Fysiologus:
9. 4. 2022
jedu vlakem podél průzračné řeky plné ryb, pomalu, sotva krokem
pstruzi, úhoři, jeseteři, jelci, okouni, kosatce, volavky
náhle řeka i trať končí, stojím bosý na linoleu školní chodby, řeku a trať těsně za zády, motá se mi z toho hlava
bosý uprostřed koláže, uprostřed umně slepených obrazů, nesouvisejících, přesto navazujících
přitahován zpět k řece a zároveň kýmsi naléhavě volán z druhého konce chodby
Petr Čermáček, foto: ČT art – Ondřej Mazura
Petr Čermáček (* 1972), vlastním jménem Petr Čermák, básník, grafik, recenzent, editor, ilustrátor. Pochází z Chocně. Vystudoval Lesnickou a dřevařskou fakultu Mendelovy univerzity v Brně, kde nyní také pracuje. Byl členem redakční rady časopisu Psí víno, 2005–2011 redaktorem literární revue WELES, pak ji tři roky řídil. Knižně debutoval roku 1998 básnickou sbírkou Drkotání větví. Loňský svazek Fysiologus je autorovou desátou sbírkou. V letech 2008 a 2012 byl nominován na Drážďanskou cenu lyriky. Vlastní sbírky a několik dalších knih sám ilustroval, většinou linoryty nebo dřevořezy či kresbami, výtvarně doprovázel některá čísla literárních periodik. Výtvarné práce vystavuje od roku 1996. Žije v Brně.
NATOČIL, STŘIH A POSTPRODUKCE: ONDŘEJ MAZURA
Poznámka redakce: Rubrika Jedna báseň má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou. U některých autorů/autorek se může stát, že při četbě změní některé slovo oproti tištěné podobě, z níž přebíráme text, který za čtoucím běží.
