Jedna báseň. Autoři čtou: Radek Štěpánek (podruhé)
Sbírka básní o dceři Julii, pro dceru Julii a o světě, který dostává a objevuje tříletá dcera Julie, nahlíženém očima otce, manžela, zetě, člověka v krajině i ve městě, které se stalo krajinou. To je nejnovější kniha Radka Štěpánka, nazvaná Hezké počasí.
Básník při svých výše zmíněných rolích touží znovuprožít prvotní objevy, dívat se okouzlenýma očima dítěte. Role se obracejí: dítě otce provází a ukazuje mu, čím může být vesmír. Ostatně, Julie nevědomky sbírku ilustrovala, a ilustrace přece znamená výtvarný doprovod, který má text osvětlit (lustrare).
Otcův záchranný plán
Čtenář, který bude chtít, může tuto sbírku Radka Štěpánka, celkově už desátou, číst jako další z příspěvků k environmentální poezii nebo k básním klimatického žalu; právě tuto linii nejspíš před časem začaly u nás jako první odvíjet starší básnické knihy tohoto autora (Hic sunt homines ad.). Ale tady se nežaluje ani se neskloňuje krize či rovnou apokalypsa, neusvědčuje se a neláteří; tady se nehřímá proti člověku a jeho bezohledné (sebe)ničivé síle, nikdo se nepřidržuje útočnosti nebo sarkasmu. Básník se tu navrch neskrývá za lyrického mluvčího, ale je jednoduše Radkem Štěpánkem: a aktivně vyhledává naději a útěchu – právě tam, kde má krize kulminovat: v přírodě, či lépe v přirozenosti, do níž, přirozeně, patří rostliny, věci, zvířata – a taky lidé a jejich blízcí.
V depresi z kulminujícího průšvihu nejde přežít, zvlášť musíte-li naději držet pod křídly, jelikož máte rodinu a děti. Jak byste je také chtěli vychovat v přesvědčení, že tu brzy nebude nic, ani ony (Především buď, žádá básník dcerku). Je tedy možno se smutkem registrovat valivou hrozbu i nevyhnutelnou devastaci, ale také sestavit brnění proti trudnomyslnosti: snažit se podchytit dýchající přírodniny a naturální procesy i obyčejné, zdánlivě všední zážitky: krásné, radostné, životaplné, existující – těšit se jimi, a co víc, v úžasu je objevovat nezkaženýma, neovlivněnýma, důvěřivýma a věřícíma očima (Voda šumí, Julie hladí všechno kolem sebe / a s každým dotekem nás vrací světu, / který jsme se naučili nevidět.). A ke všemu, co máte upřímně rádi, přistupovat s laskavostí. Jak prosté – a jak nejednoduché.
Autorkou obálky je Lucie Kaňová, repro: Host
Radek Štěpánek: Hezké počasí
Ilustrovala Julie Štěpánková
Host, Brno 2023, 64 stran, doporučená cena 299 korun.
Radek Štěpánek v souhře s tímto „záchranným plánem“ („… už jsem se posunul od vyhlížení katastrofického scénáře. Snažím se hledat a žít svůj vlastní scénář,“ řekl v jednom z rozhovorů k nové sbírce) usiloval o maximální výrazové oproštění: vznikly básně sdělné, složené z veršů nehledaných a neinstrumentovaných, tudíž mají – některé – téměř narativní, prozaický ráz (příležitostně jsou jako souvislý text i uspořádané). Vyprávějí příběhy, které by možná bylo lze představit ve formě povídky (například báseň o vlaštovkách a rodině) nebo zastavení (básně o ranním rybolovu, v nichž se prolne role lovce a kořisti), bajky (třeba ta o úhoři, jemuž bylo z doslova polovičatého žití pomoženo rychlou smrtí) či básnických zenga, plných obdivu, ano, úžasu, k těm nejméně rafinovaným věcem (třeba ta pojednávající o otravných komárech a jejich právu na život). Prostomyslná, ne však slepá čistota a jas textů jsou dané právě důrazem na obsah podaný v netriviálních obrazech či spíše v nebanálních pozorováních – podržte si úžas, držte se okouzlujících drobností, neumdlévejte, nerezignujte: jste lidé, to nesmíte.
Jak to máte s hezkým počasím?
Přesto Hezké počasí uvozuje báseň výrazně ironická, vracející se k autorovým předchozím knihám: báseň, v níž na základě stávajících klimatických podmínek vznikají nová přísloví a pranostiky, odrážející skutečnost, v níž jsme se ocitli a z které je třeba udělat tragikomickou zvyklost, a tím ji normalizovat.
(…)
Po suchém roce čekej další suchý rok.
Málo deště, prázdná stáj.
Čím hlubší studna, tím méně vody.
(…)
A k ironické interpretaci svádí už titul sbírky – Hezké počasí: jelikož co to dnes znamená a co si jako „hezké počasí“ vlastně přejeme? Není to opak toho, co jsme si přávali dříve, totiž slunečného tepla a oblohy bez mraků? Hezké počasí, ukáže básník, dnes znamená vydatný, vytrvalý déšť, ne ten kratičký, co se odpaří, jen co dopadne na horkou střešní krytinu. Ještě rádi vzpomínáme na ty propršené prázdniny na táboře, v holinách a pláštěnce (Od rána prší. Je nádherně.). Ale dost o suchu.
Bylo řečeno, že básník je v této i jiných sbírkách jednoduše sám sebou, a přichází doslova s kůží na trh, jmenuje své blízké jménem, mluví-li o ženě, není to abstraktní ideál, ale manželka Tereza. Z těchto důvěrných básní čiší vřelá láska k blízkým, vděk za ně a oddanost jim, něco, na co už z poezie ani jiné beletrie nejsme zvyklí: taková normální citlivost, která není cituplností nebo přecitlivělostí, ale jednoduše citem.
Hezké počasí ovšem není módní autofikce v básnickém hávu, nýbrž vědomé nepředstírání. Tak, jako je vlastním jménem označována manželka nebo dcerka, jsou pojmenovány rodovým jménem rostliny nebo ptáci či ryby (brambořík a morčák, ne generická kytka a nějaká kačena), všem patří rovnomocné místo na světě a všichni, včetně komárů, sršní a klíněnky, mají požívat respektu. Ovšem plastový havran – je také havranem. Přiznejme si to. A sdílejme s ním prostý, jakkoli nikoli nekomplikovaný svět.
Radek Štěpánek, foto: ČT art – Ondřej Mazura
Radek Štěpánek (* 1986), básník, redaktor, rybář. Narodil se v Prachaticích. Vystudoval mediální studia a žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně, později magisterský obor Humanitní environmentalistika tamtéž. Knižně debutoval v roce 2010 (sbírkou Soudný potok). Spolupracuje s Českým rozhlasem Brno, je činný jako příležitostný redaktor nebo organizátor autorských čtení. V současné době žije se svou ženou (Terezou Bínovou) a dcerou v Telči.
NATOČIL, STŘIH A POSTPRODUKCE: ONDŘEJ MAZURA
Poznámka redakce: Rubrika Jedna báseň má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou. U některých autorů/autorek se může stát, že při četbě změní některé slovo oproti tištěné podobě, z níž přebíráme text, který za čtoucím běží.
