Jedna báseň. Autorky čtou: Tereza Bínová
Sbírka Terezy Bínové Červený obr je utkaná z malých kouzelných nitek či paprsků, sbíhajících se do polychromní, minimalistické, mnohovrstevné ódy. V astronomii se červeným obrem nazývá hvězda velkých rozměrů a vysoké svítivosti, která se nachází v pozdní fázi svého hvězdného vývoje, kdy ve svém jádru již přeměnila většinu vodíku na helium.
Žhavý Červený obr
spolyká všechny planety
a stane se ledovým Bílým trpaslíkem.
Tak zní první báseň autorčiny nové sbírky; a druhá, hned na následující straně, pak tato:
Nebo je to obráceně?
Nejprve přijde Trpaslík,
pozře všechny planety
a promění se v Červeného obra?
Ve sbírce je oním červeným obrem Slunce, proroctví je proroctvím konce naší planety, který nevyhnutelně přijde, až Slunce přemění všechen vodík na helium. Prvek helium, nesoucí přiléhavou chemickou značku He, je prvek tak šťastný, bezstarostný a lehkomyslný, že mu není hloupé být lehčí než vzduch. Tvoří druhou nejvíce zastoupenou složku vesmírné hmoty – bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu. Čili jakýsi nenápadný, zdánlivě nezúčastněný pozorovatel, s očima všude. Přesně jako Bínová.
Obálku navrhla a knihu graficky upravila Nikola Janíčková (Take Take Take), repro: Euromedia Group
Tereza Bínová: Červený obr
Euromedia Group – Odeon, Praha 2023, 74 stran, doporučená cena 199 korun.
Třesavka žije i u nás doma.
Pojď se podívat,
tohle je třesavka!
Aha, tak tohle je třesavka,
pomyslím si.
Helium září intenzivně žlutě. Stejně jako Slunce. A stejně tak i básně Terezy Bínové. Krátké, zářící čarovnou výmluvností. Vskutku málokdy se v poezii poštěstí stvořit tak nenucené propojení života a umění, jako se to podařilo v Červeném obru. Těla básní jsou plná života, civilnost a snovost coby literární pojmy zcela nedostačují, řečiště je krevnaté, všechny jeho části propojené. Hadi slyší, / i když spí, o strašníkovi dalmatském ani nemluvě.
Autorčiny verše jsou každým coulem milostné, vyprávějí o tom, jak je krásné být na světě. Radek zvedl ze silnice ropuchu / a promlouval k ní velmi něžně, / možná jí dokonce zachraňoval život. // Já jsem šla na obyčejnou procházku. // Na krátkou chvíli / jsme se ocitly vedle sebe, / já a ropucha. // Naše pozice byly v tu chvíli/ zcela nesouměřitelné.
Bínová svým neotřelým, na slovo skoupým a na barvu bohatým jazykem zaznamenává úžas nad věcmi, které se dějí, propojuje je, hraje si. A všední den je potom tak vzrušující – proud řeky se změnil / Perlorodky žijí až 140 let // Jak plyne čas staletým perlorodkám?.
Existenciální tíži neustále nadnáší dětsky rozkošná naivita ve formulaci, intenzivní okouzlení láskou ke každému okamžiku. Bínová si nikdy na nic nehraje, ve své neskonale intenzivní potřebě nefalšovanosti toho ani není schopná.
Přistoupila jsem k olivovníku
starému dva tisíce let.
Zmohla jsem se na ahoj a poplácání kmene.
V duchu to hodnotím jako trapné.
S každou další básní ubývá slov, aby se uvolnil prostor pro životní scenérie. Děti prý mívají spoustu otázek / a já se ptám, / kdy začne mít člověk více odpovědí. Dojem je blízký dojmu z východních drobnokreseb, civilní, jemný jazyk, vzdušný a plný radosti, dojem násobí. Dcera naviguje komára / z jednoho rohu okna do druhého. / Komár po skle kráčí velmi pomalu, / možná ztuhlý nečekanými březnovými mrazy.
Zpět v intencích vědecké astronomie: Uvnitř hvězd dochází následkem jistých dalších pochodů k rozepnutí jejich vnějších vrstev, a hvězdy tak mnohonásobně zvětšují svou velikost. Barva červených obrů bývá od žluté, přes oranžovou až po červenou. Mezi nejznámější červené obry na severní obloze patří žluto-červeně zářící Arcturus a Antares, za oranžového obra je označován Aldebaran. Nově k nim bude potřeba přiradit i šťastnou hvězdu básnířky Terezy Bínové. Její vzrušující, objevitelská, komorně-velkolepá, výsostně „alenkovská“ cesta do říše mezi řádky vede až ke hvězdám.
Autor je básník a knihovník, organizátor literárních večerů
Tereza Bínová, foto: ČT art – Ondřej Mazura
Tereza Bínová (* 1990) v Brně vystudovala sociální antropologii, psychologii a výtvarnou výchovu. Publikovala sbírky Souborná zkouška (2014), Pan Bína (2016), Mezera je prázdné místo (2017) a Červený obr (2023). Pracuje jako psycholožka. Žije na Vysočině.
NATOČIL, STŘIH A POSTPRODUKCE: ONDŘEJ MAZURA
Poznámka redakce: Rubrika Jedna báseň má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou. U některých autorů/autorek se může stát, že při četbě změní některé slovo oproti tištěné podobě, z níž přebíráme text, který za čtoucím běží.
