Jedna báseň. Autorky čtou: Iryna Zahladko
Iryna Zahladko má v doméně české poezie podobně výlučnou pozici jako třeba Zofia Bałdyga. Jsou to umělkyně, jejichž mateřštinou není čeština, přesto se rozhodly psát básnické texty v českém jazyce coby řeči země, do níž patří a se kterou se po svém identifikují.
Ukrajinská básnířka a překladatelka Iryna Zahladko žije v Praze teprve od roku 2019. Přesto si češtinu osvojila na úrovni, která jí dovoluje v tomto jazyce psát poezii a z toho, v jaké fázi osvojování se nachází, těžit unikátní básnické kvality. Jak píše Adam Borzič v doslovu knihy (takový doslov už je dnes ve sbírkách poezie výjimečný), „pro české čtenářstvo se jeho rodný jazyk stává ve sbírce Tváření jedinečnou zkušeností, vlastní jazyk se proměňuje v tajemný, nesamozřejmý zážitek“. To je dobrý postřeh a zřejmě i dobrý důvod, proč by čeští rodilí mluvčí tuto sbírku měli číst.
Jak opracovat sekyru sekyrou?
Tváření má ve slovanských jazycích společný kořen a původ v metafoře. Tvar a tvář jsou svázány nad ona tři písmena: to, jak se tváříme, jak se svět tváří na nás, jaký se nám jeví být, nás zároveň tvaruje, utváří před sebou i ostatními. Tvorba je přesněji tvarba, tvarování. Tváření je tvarování, utváření. A tvar, utváření a tváření jazyka jsou tématem prvotním pro Irynu Zahladko v její první česky psané knize.
Jak tematizovat jazyk uvnitř jazykového vyjádření, navrch básnického, je prastaré poetické, logické i filozofické dilema a téma zpracovávané na mnoho způsobů a mnoha metodami, s různorodými výsledky a úspěšností uměleckou i teoretickou. Jak opracovat sekyru sekyrou?
Vždyť jazyk je „tělem poezie“, jak píše Borzič v doslovu, a nelze se omezit na subjektivní, jakkoli závratný, autorský prožitek zaslechnutí svého hlasu v novém jazyce. Dokážeme bez újmy provést transformaci své osobnosti z jednoho jazykového prostředí do druhého, když jsou tato prostředí bytostnými okolnostmi, které tváří náš svět? Může taková transformace přinést specifický umělecký zážitek, chcete-li přidanou hodnotu, nové estetické kategorie? Lze tento proces sám zachytit, nehledě na vstupní a výstupní „jednotku“? A vznikne nová poetika, nové autorské gesto, a pokud ano, v čem se bude lišit? Jsme my adoptováni a přijímáni novým jazykem, nebo jsme sami aktivní složkou trojčlenky, jak se v rámci sebezáchovy domníváme, tedy jazyk adoptujeme jako jeho rozumní rodičové?
Iryna Zahladko pojmenovala pro sebe samu tento proces stěhováním: přestěhováním se do nového jazyka. To by znamenalo, že místo rodné řeči bylo definitivně opuštěno a kořeny vytaženy, aby byly zapuštěny jinde, a to trvale. Když se stěhujete, berete si s sebou všechno, co máte, tedy spíše to, co je pro vás důležité a bez čeho se neobejdete. Co ze svého světa básnického si může vzít do nového jazyka autor/ka poezie, co si odnáší a v jaké podobě? Na tyto otázky si nelze odpovědět, pokud dokonale neznáte oba (či všechny) jazyky básníka/básnířky v jeho/jejím díle.
Obálku navrhl Jan Měřička, který využil ilustrace Anastasiii Starko, repro: Protimluv
Iryna Zahladko: Tváření
Doslov Adam Borzič. Protimluv, Ostrava 2023, 88 stran, doporučená cena 229 korun.
Novátorská makarónština
Zahladko angažovala transfer: angličtinu, a přes ni převezla svou ukrajinskou výbavu do češtiny jako po moři. Proto v přítomné české prvotině, sestavené do čtyř oddílů, nechybějí anglické pasáže či celá takto psaná báseň. Angličtina je pomocníkem ve fázi přechodu, jemuž za jeho věrné služby vděčíme, a stopy toho průvodce stěhováním nelze vymazat.
Zachycovat fázi přechodu (mimochodem nutně i somatických kvalit), která má daleko k dokonalosti suverénní mateřštiny, je nejen odvážné, ale nese to s sebou podivuhodné efekty: jedním z nich je konzervace jistého stupně osvojení v básni a díky ní i „tajemný nesamozřejmý zážitek“ z jazyka, který se prostředkuje čtenáři, pro něhož je čeština mateřštinou. Vzniká tedy makarónský (Come to my imaginary dům) básnický jazyk a s ním i styl, ovšem ve svérázně novátorské podobě, která má estetické kvality blízké básnickému a jazykovému experimentu, na nějž ostatně upomínají i grafické, vizuální prvky využité pro významovou a smyslovou hru (vlny závorek jako grafická metonymie moře, závorky s tečkou jako ňadra).
Novost spočívá právě v nedokonalosti, která je pro českého čtenáře obohacující jako okno vedoucí mimo samozřejmost jeho mateřského jazyka, v jehož skle vzrušují a současně brzdí podivné slovosledy (jak můžeme si pomoct), zvláštní koncovky a tvary slovesné (Poprosím lékaře / Napsat tohle jméno na recept), neobvyklá volba slovních spojení, neologismy (volunterka, kůžka), neznámá návaznost veršů nebo ozvuky původního jazyka, který si uzurpuje své prvenství (Zpomalení čmeláci nestíhají utíkat, / pořád nám bouchají v čela a ramena). Ambivalentnost tohoto zážitku je intenzivní a inovativní, a to včetně toho, že některé tyto novoty jsou záměrné (a jsou takto součástí zjevného autorského záměru, patří mezi přední básnické kvality sbírky), zatímco jiné jsou mimoděčné, neuvědomované.
Novátorství i vysoká pozornost struktuře a záludnostem jazyka se přitom netýkají „jen“ slovanské češtiny, ale i zmíněné angličtiny nebo marginálně se zjevivší němčiny:
Or proper names?
How proper they are?
Can I appropriate one?
„O čem“ mimo jiné píše
Dozajista bychom se mohli na tomto místě věnovat stejnou měrou i „obsahu“ sbírky, motivům, námětům, významové struktuře. Ano, Iryna Zahladko píše o tom, čím žije: velmi náznakově o svém domově, o bezpráví a nespravedlnosti, o životě v cizině, o strachu z mytických příšer v porovnání s děsem z hrůz skutečných, o tělesném zakoušení světa, o bezradném postávání mezi dvěma „státy“, z nichž přestěhovaný nepatří už ani do jednoho a o obou je povinován mlčet. Nebo o zvláštní cizinecké erotice a silně vtěleném prožívání sebe i všeho ostatního, o symbolice ryby, hmyzu a měkkýše. O početných tělesných transformacích v jiné bytosti, lidi, zvířata, objekty, to jest o přetváření. O významu pevných částí těla, tedy kostí (páteře, lebky, žeber, hrudní „klece“). O obydlování interiérů a srdcí. Mohli bychom se věnovat i tomuhle, ale to by pak bylo zapotřebí ještě jiného prostoru.
Tváření je opatřeno výše citovaným doslovem básníka Adama Borziče a sugestivními ilustracemi Anastasii Starko. Ty kromě schoulené nahé ženské postavy variují zejména motiv „rozpůlené“, rozdělené, roztržené figury plující v neukotveném vzduchoprázdnu, či spíše jím padající, a to v kresbě, obrysové linii a fotografii. Zachycují fyzickou realitu, kterou vzhledem k pre-existujícím povinným společenským rolím mnohé z nás žijí. Ale u Iryny Zahladko nejspíš také půjde o roztrženost mezi dvěma jazyky, dvěma kulturními prostředími, dvěma světy. Když se ony dvě poloviny znovu sloučí, vznikne nová bytost (My face suits you), která si všimne: Mravenci v mracích!
Iryna Zahladko, foto: ČT art – Ondřej Mazura
Iryna Zahladko (* 1986) je česko-ukrajinská básnířka, překladatelka a performerka. Je autorkou dvou poetických knížek v ukrajinštině (Psí Oko, 2015; Lamentace a našeptávání, 2018). V roce 2017 získala nejvýznamnější ukrajinskou literární cenu pro mladé autory – Smoloskyp. Po studiích teoretické fyziky elementárních částic se začala věnovat literárním aktivitám. Angažuje se na umělecké scéně, příležitostně působí jako nezávislá kurátorka a performerka, účastní se skupinových uměleckých projektů. Věnuje se zejména tématu ukrajinského feminismu ve válečném období a vlivu jazykového prostředí na autorskou tvorbu s tím, že ji převážně zajímají slovanské jazyky. Žije v Praze od roku 2019 a verše píše v češtině; uměleckou tvorbu vnímá jako práci a sebe jako jednu z jejích dělnic.
NATOČILA: HEDVIKA EDIE PTÁČKOVÁ, STŘIH A POSTPRODUKCE: ONDŘEJ MAZURA
Poznámka redakce: Rubrika Jedna báseň má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou. U některých autorů/autorek se může stát, že při četbě změní některé slovo oproti tištěné podobě, z níž přebíráme text, který za čtoucím běží.
