Jedna báseň. Autorky čtou: Lenka Bittová
Návraty jsou první sbírkou budějovické rodačky Lenky Bittové. Léta žila v zahraničí a svůj vztah k poezii zpřítomnila psaním až po návratu do České republiky ve zralém věku. Výběr básní z covidem podbarvených let 2018–2021 zůstal víceméně neznámý; s nakladatelstvím Galén, v němž vyšel, si nejspíš málokterý čtenář spojuje vydávání poezie.
Protože se básně Lenky Bittové zaměřují na všednodenní okamžiky a raciem modelovaný vztah ke světu a současně jsou přes svou emocionálnost ve vzdáleném sepětí s autorčinou vědeckou prací, pamětníkům se vybaví ve světě asi nejznámější český novodobý básník Miroslav Holub. Exaktní, přírodní vědy a poezie: vede toto spojení nutně k nadvládě rozumu, k cezení světa věcností? Nebude důraz na faktické a odpozorované, smysly prověřené vjemy a skutečnosti přinášet také přesné, dokonale výstižné obrazy a metafory? Povede k výrazové úspornosti a určité údernosti? U Bittové, zdá se, ano: a neúprosná básnická logika tu také často míří k výrazné pointě, jak čtenář postřehne hned z úvodní básně, která vykresluje představu subjektu o jeho osobním andělu (Hory / ale milujeme oba — / jsou totiž blíž k nebi). Pointa je i na vyšším řádu celé sbírky, kterou uzavírá báseň-vyvrcholení.
Otevírací báseň prvotiny je ale určující i v jiném smyslu: pohled k nebi, vzhůru, závrať a opojení z něj se ve sbírce opakují jako refrén. Pohled do nebes je, jak se ukáže, pohledem do hlubin. A základní paradox básnického gesta je na světě. Většina básní se tu drží kontrastu vysokého, nadzemského, nespatřeného – jen tušeného – s obyčejným, prostým, senzuálním, všednodenním: jaké výjevy odhalí na divadelní zkoušce pohled do převráceného divadelního kukátka (interiéry hereckých duší)? Bůh naslinil prst a nedočkavě obrátil stránku: co na tom listu bylo? Roční období se střídají, ale co spánek podzimu přinese těm, kteří v zimě musí bdít? Detaily veršů, jež pomáhají vizualizaci scén, se přetahují o pozornost s emocemi nabitou zprávou celku básně: tak třeba pohled do jídelny akademie, v níž obědvají emeritní profesoři, může být vtipný, okousaný humor se může klidně dotknout bezzubosti. Jenže občas těm kmetům osiří židle.
Mezi básněmi ve volném verši čnějí ty rýmované, prostoupené zvládnutým rytmem, zvukovou naléhavostí a melodickou malebností (Hradby šípků / tichým hlasem / žalují, že rosa studí. / Závan zimy sevře v hrudi). Mnohé z rýmovaných kusů připomínají písňové texty (kupříkladu báseň Na lačno: Do splasklý kůže řízne / jak jehla svítání / a čerstvej vítr slízne / tu hořkou snídani).
Bittová má nadání pro účinné, efektní obrazy i přirovnání, která jako by měla ducha dobou překonaného patosu, který byl zde inkarnován: Do srdce po kapkách / stékají výčitky. // Po květu lotosu / stekly by beze stopy. Jenže patos vyrovnávají věty jako vytržené z běžné konverzace mezi přáteli, z telefonátu s partnerem či dcerou, věty uzemňovací, jako třeba: na rose mě štvaly mokré boty / tak jsem ji dnes vyzkoušela bez nich. Kontrast zemitě selských výjevů s přímočaře lyrickými, poetickými obrazy je nápadný a jistě záměrný. Tvoří jádro atmosféry sbírky, starosvětsko-hmotné. Protimluv a paradox, princip kontrastu, řídí i jednotlivé verše a složky obrazů: V suterénu řádí / spící katalog.
Autorem obálky s použitím vlastní fotografie je Luděk Kubík (3. dílna), repro: Galén
Lenka Bittová: Návraty
Galén, Praha 2022, 100 stran, doporučená cena 250 korun.
V některých básních je znát autorčina radost z prvotních osobních pokusů s poezií, a tím, co báseň unese, tedy jisté ozkušování: třeba složitá kompozita, mnohoslabičná slova odborná (Dvojrozměrní anti-ptáci; Infinitezimálně; tečnosečky – to vše v jedné básni, nazvané Moderní architektura), nebo báseň o prostých dělnicích psaná přiléhavě obecnou češtinou (Ženský se zašily / na jednu / u popelnic).
Čtenáře mohou udivit lehce erotické básně, básně o vášni a touze, o milování či o letním těle žen, napsané s lehkostí a nekomplikovanou odvahou, přirozeností. Podobně upoutají i portrétní miniatury, jako třeba ta o postarším páru před Kauflandem, který už neumí nehltat nejen salát z papíru, nebo báseň Babička Blanka, v níž autorka zdařile vykreslila osud staré ženy se zřetelnými dobovými konturami (Vánočka usrkává bílou kávu). Posledně uvedený příklad konstrukce zkratky je typický pro básnické gesto Bittové: okoralá pizzerie nebo seprané ruce jsou téhož rodu.
Básně Lenky Bittové v její prvotině jsou drobné portréty okamžiků, miniatury situací a osob s výrazně nostalgickou, podzimně tesknou nebo zas rozvernou, jiskřivější atmosférou. Ilustrují vždy spíše rozpoložení mysli nebo náladu subjektu než konkrétní děj či životní příběh, který zobrazují. Podobně mají také účinkovat na čtenáře. Vždy jsou však napsané s před-vědomím výsledku, se smyslem pro uspořádání textu i jeho básnického sdělování a nespoléhají na asociativní tok. Působí prostě, ale sebejistě.
Lenka Bittová, foto: ČT art – Hedvika Ptáčková
Lenka Bittová (* 1972) se narodila v Českých Budějovicích, ale po studiích biochemie na UK v Praze odjela do USA, kde setrvala dalších dvacet let jako vědkyně i pedagožka. V roce 2015 se rozhodla k návratu do ČR. Nyní pracuje v Biologickém centru Akademie věd v Českých Budějovicích, chemii kromě toho vyučuje na gymnáziu. S poezií si začala až po návratu do vlasti. Před vydáním básnického debutu Návraty publikovala časopisecky, například v časopisu Fórum Jihočeského klubu Obce spisovatelů, jehož je členkou. Návraty jsou její první samostatnou sbírkou. Obsahují výběr básní z let 2018—2021.
NATOČILA: HEDVIKA EDIE PTÁČKOVÁ, STŘIH A POSTPRODUKCE: ONDŘEJ MAZURA
Poznámka redakce: Rubrika Jedna báseň má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou. U některých autorů/autorek se může stát, že při četbě změní některé slovo oproti tištěné podobě, z níž přebíráme text, který za čtoucím běží.
